Svůj zatím poslední program s názvem Gimme5 přijíždí rodák z newyorského Manhattanu představit do pražského sálu Forum Karlín, kde vystoupí v úterý 30. dubna. A chvíli nato, ve čtvrtek 2. května, se zastaví v brněnském SONO Centru. McFerrinův pěvecký kvintet doprovodí liberecký sbor Akcent, s nímž si performer zazpíval už při své loňské návštěvě České republiky.

Živý walkman

Příští rok mu bude sedmdesát, ale rozhodně na to nevypadá. Tenhle bosonohý dredař, který se bije do prsou a zpívá, že je „svůj vlastní walkman“, působí pořád svěžím dojmem.

Je také symbolem neustálé změny: dnes už si málokdo uvědomuje, jakou revoluci způsobilo jeho LP The Voice z roku 1984, které bylo vůbec první jazzovou deskou, natočenou bez jakýchkoliv nástrojů a efektů.

Než se proslavil, stihl třeba nazpívat leitmotiv televizní show Billa Cosbyho. (Kdyby jen tušil, jak to s oblíbeným komikem dopadne…) Podílel se rovněž na audionahrávce Kiplingových Povídek jen tak v podání Jacka Nicholsona. Zvrat nastal roku 1988, kdy si McFerrin v bytě svých známých, jazzové dvojice Tuck & Patti, všiml letáku, ze kterého se usmíval indický guru Meher Baba v šedesátých letech známý propagátor východních filozofií v USA.

Pod fotografií Bobby četl Meherovo motto: „Don’t Worry, Be Happy.“ („Netrapte se, radujte se.“) V hlavě mu začalo šrotovat a zanedlouho měl píseň hotovou. Chytlavá melodie zazněla ve filmu Koktejl s Tomem Cruisem, získala tři Grammy a od té doby jí nelze uniknout.

Někdo ta vzpružující slova bere vážně a snaží se podle nich žít. Původně to však měla být parodie na nejrůznější televizní esoteriky, kteří mluví lidem do duše lámanou angličtinou a říkají: „Kupte si štěstí za 20 dolarů.“

V devadesátých letech se muzikant s hlasovým rozsahem čtyř oktáv rozhodl přijít na to, kam až se dá pokračovat v tehdy novátorské fúzi jazzu a vážné hudby.

Po albu Play, na němž s kla-víristou Chickem Coreou prozkoumal swingové standardy, natočil s čínsko-americkým cellistou Yo-Yo Mou vysoce ceněnou desku Hush. A na ní si troufl jak na Vivaldiho, tak na Rimského-Korsakova nebo Rachmaninova. Odtud pochází i jeho slavná verze Gouno-dovy/Bachovy skladby Ave Maria.

Ke klasice se Bobby dostal přes svého otce, barytonistu Roberta McFerrina staršího, jenž jako první Afroameričan účinkoval v newyorské Metropolitní opeře. (To on zpívá za herce Sidneyho Poitiera ve zfilmované Gershwinově opeře Porgy a Bess.)

Písně v kruhu

Dnes je Bobby McFerrin zřejmě jediným člověkem na světě, který si může dovolit dirigovat bosý a v džínách new-yorskou filharmonii.

S Chickem Coreou nahrál ještě The Mozart Sessions, načež se vydal úplně jiným směrem. Projekt Circlesongs z roku 1997, založený na nápadu, že si parta zpěváků sedne do kruhu a bude rozvíjet společné improvizace, předznamenal vše, co přišlo potom, včetně letošních koncertů s Gimme5. Na pověstném pražském koncertě v roce 2008 si s ním tuhle radost mohl užít na pódiu jeho český host Dan Bárta.

„On sám sebe používá jako multihlas, a i když zpívá melodii nahoře, pořád si tím spodním rejstříkem hází basy,“ kroutil pak Bárta nevěřícně hlavou. „To znamená, že v momentě, kdy já držím jeden tón a tu basu jen slyším, on mi ji zároveň i hraje. Takže lítá přes dvě oktávy. A to je tak strašně těžký!“