Čím bude vaše turné výjimečné?

Ve všem, v technice, světlech i kostýmech. Především hodlám koncerty přestěhovat do velkých sportovních hal, protože se mi často stávalo, že jsem kvůli velkému zájmu fanoušků musela odehrát v jednom městě najednou více koncertů. Vystupovala jsem třeba i dvakrát denně. Velmi náročné pro mě v tomto ohledu bylo loňské vánoční turné, za tři neděle se z dvaceti koncertů stalo čtyřicet. Pro mé hlasivky je to pochopitelně velká zátěž. A budu na koncertech prodávat ručně háčkovaná srdíčka.

Ručně háčkovaná srdíčka?

Ano, háčkuji je sama. Vzniklo to úplně náhodou, protože jsem chtěla lidem dát svůj čas. Myslím si totiž, že čas je to nejcennější, co máme. Napsala jsem si to na Facebook a lidi na to zareagovali tak pozitivně, že jsem propadla panice. Měla jsem jich doma tehdy asi dvacet. Dnes jich mám přes dvě stě, jak bílých, tak černých. A nepodvádím, opravdu je háčkuji sama.

Na co konkrétně se mohou vaši fanoušci těšit?

Je to nejdražší turné, které se tady v Česku dělalo. Nevidím důvod, proč bychom nemohli mít i v Čechách světovou show. Já sem nikdy neplánovala prosadit se v zahraničí. Můj svět je tady. Dala jsem dohromady nejlepší tým lidí. Ono totiž mít talent na zpívání je strašně málo, pokud člověk chce uspět v showbyznysu. Zpívat umí skoro každá holka. Je dost i těch, které zpívají lépe než já. Ale k tomu, aby se člověk prosadil, potřebuje víc než krásný hlas. Podle mě je daleko důležitější mít talent obklopit se těmi správnými lidmi a přesvědčit je o tom, aby šli stejným směrem jako on. Pokud jde o mé budoucí turné, velmi úzce spolupracuji s týmem, který se podílí na soutěži Česko Slovensko má talent, kde jsem jednou z porotců. Mám speciální velkou stage. Z toho důvodu se turné bude konat v těch největších sportovních halách, aby se tam pódium vešlo. Na pódiu se budou střídat dvě kapely a scénu na jevišti mi vytváří režisér projektu Česko Slovensko má talent Jeffo Minařík.

Proč jste se rozhodla udělat takto velkolepé turné?

Nevím jak vy, ale já mám dojem, že začátek tohoto roku pro mě a celou naši zemi byl těžký. Ať už to byla amnestie, nebo volby. A já jsem si řekla, že pokud chce člověk proti něčemu bojovat, tak musí pozitivně. Rozhodla jsem se, že na to půjdu od lesa a udělám něco, co je krásné. Nikdy jsem neměla tolik lidí na jevišti, jako budu mít teď. Pódium je natolik velkolepé, že mezi koncerty budu mít vždy den volno, aby se stihlo zbořit a převézt do dalšího města.

Proč budete mít dvě kapely?

Ve mně se střídají dva protipóly, bílá a černá. Jak šanson a kantiléna, tak tvrdý rockový svět. V kapele, se kterou běžně hraji, jsou samí jazzmani a ti mi metal nezahrají. Proto jsem dala dohromady úžasnou rockovou kapelu, abych na pódiu udělala pořádek. Já si trochu zařvu a zase pak budu hodná.

Dá se tedy říct, že se koncert bude skládat ze dvou samostatných celků?

Dohromady se bude skládat ze tří částí. Třetí část koncertu bude taneční. Toho se bojím asi nejvíc, protože nemám strach z režiséra koncertu, který mě určitě zavěsí někam ke stropu, ale bojím se choreografa. Protože kdyby mě bavilo tančit, tak už to dávno dělám. A jestli to zvládne a podaří se mu mě rozpohybovat, tak dostane diplom za práci se dřevem.

Kdy nastal ve vaší kariéře ten zlom a řekla jste si, že jste hvězda?

Já se cítím slavná jenom s Arakainem. Loni jsem s nimi jela turné a byla to taková jízda, že jsem lítala metr nad zemí. Připadala jsem si jako v době Beatles. Přišla jsem na jeviště, nemusela jsem nic dělat a lidi řvali. Bylo to úžasné, ale to se mi stalo jenom tam. Vždycky když si stoupnu k pianu, tak lidi pláčou. Možná je to znamení, abych přestala zpívat. Myslím si, že jsme krásná velká země, ale pořád moc malá na to, abychom si tu hráli na hvězdy.

Je ještě nějaká laťka, které byste chtěla dosáhnout?

Vyděsilo mě, když jsem společně s Jarkem Nohavicou dostala ocenění zpěvačka dvacetiletí. Ale pak jsem pochopila, že je to motivace na začátek. Určitě toho ještě hodně dokážu. Pořád mám rezervy a potřebuji sama sebe stále něčím překvapovat.

Zmínila jste amnestii. Václav Klaus je váš dlouholetý přítel. Jak hodnotíte tento jeho krok?

Jsou věci, které musí člověk u svých přátel akceptovat a respektovat. Jsem přesvědčena, že to Václav myslel dobře. Některá rozhodnutí nemusí být vždycky úplně pochopená. Škoda, že lidé, kterým amnestie opravdu pomohla, se neozvali. Nepoděkovali. Křičeli jen ti, kterých se to dotklo. To je podle mě smutné. Já jsem na Václava Klause nezměnila názor a vždy za ním budu stát.

Je vaše turné koncepční? Má nějaký příběh?

Půjde spíš o nálady než o nějaký pevně daný koncept. Tak jako černá a bílá pro mě nejsou barvy, ale nálady, stejně jako smích a pláč. Všichni mi říkají, že chodím strašně jednotvárně oblečená, když chodím pořád v černé, ale já se oblékám strašně barevně, protože když dáte všechny barvy dohromady, tak vznikne černá. Nechci se na koncertech v jednom kuse převlíkat v zákulisí, ale můžu fanouškům slíbit, že nebudu v jednom oblečení.

Máte nějakou speciální přípravu před turné?

O mou životosprávu se stará tým odborníků. Mám pevně daný jídelníček a moc nejím. Nejhorší na tom je, že poslední dobou jsem pořád na svatbách, kde většinou bývá skvělé jídlo. A já piji pouze vodu, protože můžu jíst jen každou šestou hodinu. Vím ale, že pro mé tělo je správná životospráva důležitá, protože musím mít kondici. Na pódiu a v zákulisí se o mě stará spousta lidí, kteří jsou na úspěchu turné finančně závislí, a já to nesmím nikomu prošvihnout. Mám trochu obavy, že všem povím, jak to bude bombastické a ono to nakonec tak bombastické nebude.

Jak reagují lidé na váš nový singl, který se právě začíná hrát v rádiích?

Lidé mají na můj nový singl Jsem to já rozporuplné reakce. Musím říct, že na Facebooku jsem četla i velmi negativní komentáře. Ale rozhodla jsem se, že budu dělat hudbu, u které se dá vařit, bavit se a skákat a je prostě fajn. Zpívat šansony, jako jsem to dělala na své předchozí desce Modi, byla také velká zábava, ale vím, že tato hudba mi lidi do velkých sportovních hal na koncerty nedostane. Já chci, aby se lidé šli bavit.

Nechala jste se při chystání turné něčím nebo někým inspirovat?

Mám ráda ticho, takže ani moc jiných zpěvaček neposlouchám. A protože jsem se neučila hudební teorii a noty, tak jsem vlastně nepopsaný papír. Jsem jako dítě, které křičí na pískovišti a nikdo ho nepřekřičí. Takže pokud jsem se něčím při plánování turné inspirovala, tak je to soutěž Česko Slovensko má talent. Říká se, že malá ryba v malém akváriu nevyroste. Tak jsem zvědavá, jestli aspoň trochu povyrostu.

Jak zvládáte pracovní vytížení, čím se dobíjíte?

Já jsem pořád zvyklá něco dělat, stále pracuji. Díky tomu, že dodržuji správnou životosprávu a nejím zbytečnosti, tak mám spoustu energie. I když prý je se mnou trošku nuda, říkají kluci v kapele.

Jak to myslíte?

Někdy je dobré si dát sem tam nějakého panáčka. Já teď ale kvůli životosprávě vůbec nepiju. Dřív jsem se vymlouvala, že beru antibiotika. Dnes to přiznávám rovnou.

A co ráda pijete?

Mám ráda dobrou ruskou vodku. I když s ničím se to nesmí přehánět. Mám ráda přehled o tom, co dělám a co říkám. Taky mám ráda vodu. Během jednoho dne jsem zjistila, že jsem vodák. Jsem totiž hrozně kontaktní a odjakživa se ráda bavím s lidmi. Když mě dřív nikdo neznal, tak jsem třeba chodila v Praze po metru a ptala jsem se lidí, co je to pozor, snížený podhled. Protože jsem hledala důvod, jak s ostatními komunikovat. Na vodě se s vámi baví všichni automaticky. Během hodiny jsem znala celou řeku a všechny jsem je postupně opila u stánku. Vtipné je na tom to, že mám u Jizery dvacet let chalupu, ale řeku jsem sjížděla až teď.