První vystoupení Poutníků se konalo 4. prosince 1970 v Country klubu v Maloměřicích. Od té doby až do konce osmdesátých let se jejich sestava několikrát proměnila, přičemž jediný, kdo tyto kotrmelce ustál, byl otec zakladatel František Linhárek.

Zvrat nastal, když se Poutníci v roce 1979 rozhodli pro fúzi s částí konkurující brněnské „superskupiny“ Trapeři. Z ní přišla dvojitá posila v podobě mandolinisty Pavla Petržely a zpívajícího banjisty Roberta Křesťana, kteří si s sebou přinesli neortodoxní lásku k mnoha nadžánrovým osobnostem.

Žádné pevné hranice

Od průkopníků amerického folkrocku Boba Dylana a Leonarda Cohena se Křesťan naučil hlubokomyslným textům, od britské kapely Jethro Tull vypjatému zpěvu a bravurnímu balancování mezi folklorem a bigbítem. Čím více se noví Poutníci vzdalovali puritánským návštěvníkům festivalu Porta, tím větší uznání si vydobývali mezi lidmi, kteří by jinak bluegrass možná vůbec nikdy neposlouchali.

Legendární hudební skupina ABBA vydala nové album
Návrat po čtyřiceti letech. Slavná švédská skupina ABBA vydala nové album

Ostatně i Tony Trischka či David Grisman, patřící k nesporným veličinám tohoto žánru ve Spojených státech, neuznávali ve své hudbě žádné přesně vymezené hranice. První z nich – banjista s českými předky – pak na adresu Poutníků poznamenal, že je to spíš „czechgrass“ než další parta kopírující autentické muzikanty z Kentucky.

To je proti válce?

Roku 1983 vyšly skupině v Supraphonu první a hned kultovní singly s písněmi Až uslyším hvízdání a Panenka. „Aby se všechno urychlilo a zjednodušilo, řekli nám, že máme Panenku natočit v brněnském studiu Československého rozhlasu – s tím, že Supraphon od nich nahrávku převezme a vydá,“ vyprávěl autor písničky Křesťan v rozhovoru pro Deník.

„Musel jsem tedy zajít v Brně do rádia za tamním vrchním schvalovačem jménem Pantůček. Předložil jsem mu text Panenky a několika dalších písní, načež se mě zeptal: ,Tady, jak píšete, že odplul ten prvý den zmáčený krví, to je něco protiválečného?‘ Já na to: ,Ne, to je o ztrátě panenství.‘ A on se zděsil: ,Kristepane, to je ale hnus!‘ A zakázal to.“

Písničkář a rapper Xindl X
Xindl X: Nikdy jsem o sobě moc nepsal. Ale teď mi to párkrát ujelo

Panenka ale nakonec stejně vyšla. Když to neklaplo v Brně, udělali si Poutníci výlet do slovenského Pezinku a skladbu bez problémů natočili ve studiu firmy Opus.

Roku 1987 následovala první dlouhohrající deska, o které Robert Křesťan říká: „Neozvala se jediná výtka. Producent (a muzikant) Sláva Kunst se na texty podíval a nic nezměnil. Celou cestu autobusem do Prahy jsem se bál, že mě bude dusit. Dopadlo to tak, že jsem byl z jeho kanceláře venku za deset minut a s požehnáním.“

Téhož roku, kdy spatřilo světlo světa debutové LP, odvážili se členové kapely odejít z civilních zaměstnání a zprofesionalizovat se. A to navzdory skutečnosti, že dobře znali odvrácenou stránku muzicírování za socialismu. Konkrétně Křesťan považoval za velmi traumatizující zájezd Poutníků na Festival mládeže a studentstva do Moskvy.

Cesta na vrchol

Jenže mezitím začaly tát ledy, situace v Československu se uvolňovala a skupina se v pražském studiu Mozarteum mohla čile pustit do natáčení exportního – a tudíž anglicky zpívaného – alba Wayfaring Strangers.

Pavla Petrželu vystřídal na mandolínu „potulný lidopisec“ Jiří Plocek a z vojny přišel k Poutníkům geniální banjista, klarinetista, hráč na irskou píšťalu a všemožné jiné instrumenty Luboš Malina. Vznikla nahrávka, která bez nadsázky patří k českým hudebním milníkům. A to nejen bluegrassovým.

Zpěvačka Bára Basiková vzpomíná na svůj sólový debut
Bára Basiková: V euforických 90. letech jsem měla potřebu vyjít ze zajeté zóny

Touto deskou dali Poutníci jasně najevo, že se řadí mezi nejlepší tuzemské formace bez ohledu na žánrové škatulky, do kterých stejně nikdy nezapadali. Během revolučního podzimu v roce 1989 se do Mozartea ještě vrátili, aby nahráli skvělou desku Chromí koně. Zdálo se, že osud je téhle partě nakloněn.

Pocit svobody

O to překvapivější byla zpráva, že Křesťan a Malina odcházejí. Dokončili ještě druhé anglické album The Days of Auld Lang Syne a pak založili vlastní skupinu Druhá tráva.

„S Poutníky jsem prožil nádherná léta,“ připouští Křesťan. „Ale když přišel listopad 1989, pocit svobody byl v mém případě okamžitý. V pátek se odehrála demonstrace na Václavském náměstí, v neděli jsem o tom poprvé slyšel z Hlasu Ameriky a ve středu jsem si už vykračoval po Brně a usmíval se, ačkoliv ještě nebylo nic vyhráno. Cítil jsem se nově, volně, jinak než doposud. A po těch šílených pětadvaceti koncertech měsíčně jsem chtěl zažít něco lehčího, vzdušnějšího. Skončil jsem tedy jednu etapu a začal další, která pro mě symbolizovala svobodnou budoucnost.“