Pražský filharmonický sbor oslaví osmdesátiny koncertem v Rudolfinu

Významné jubileum oslaví vystoupením, které připomene jeho bohatou hudební historii. „Koncertem v Dvořákově síni v Rudolfinu navážeme 5. února na vůbec první veřejné vystoupení pražského sboru, který byl založen v roce 1934 pod názvem Sbor Radiojournalu," řekla ředitelka Pražského filharmonického sboru Eva Sedláková.

Podle jejích slov začínal sbor jako skromné amatérské uskupení o třiceti lidech. V současnosti ho tvoří na 70 členů a patří mezi jeden z největších profesionálních sborů v Evropě.

Náročné, slavnostní, výjimečné

Dramaturgii čtvrtečního koncertu připravil sbormistr souboru Lukáš Vasilek. Soustředil se přitom na to, aby repertoár nepostrádal slavnostní nádech, náročnost a také výjimečnost. „Pro jedinečnou událost jsem vybral díla, která v Čechách běžně nezaznívají," říká Vasilek.

Na začátku koncertu zazpívá Pražský filharmonický sbor skladbu Igora Stravinského Svatba, podle sbormistra jednu z vůbec nejobtížnějších skladeb vokálního repertoáru. Tradiční sborovou literaturu zastoupí ve druhé části výběr z monet Antona Brucknera, odlehčením pro zpěváky i posluchače pak bude jazzová kompozice Gloria Johna Ruttera.

„Sbor se na koncertu představí v mnoha rovinách. Věříme, že posluchače naše dramaturgie zaujme," podotýká dirigent.

Premiéra v Národním i hledání prostor

Nejen vystoupení na narozeninovém koncertě 5. února čeká Pražský filharmonický sbor 
v jubilejní 80. sezóně. „Jako obvykle nás čekají především 
zahraniční koncerty, už pošesté budeme například vystupovat na festivalu v německém městě Bregenz," sdělila ředitelka sboru Eva Sedláková. 


V březnu uvede soubor v Národním divadle operu Boris Godunov, tradičně se zúčastní 
letošní přehlídky Pražské jaro.

Jedním z hlavních cílů filharmonického sboru do nejbližších let je také stěhování do nových zkušebních prostor 
z dosavadního provizorního působení na pražském Senovážném náměstí. „Pracujeme na tom intenzivně, ve spolupráci s ředitelkou Pražského filharmonického sboru hledáme pro sbor vyhovující a dostatečné prostory pro fungování. Myslím, že jsme na dobré cestě," uvedl náměstek ministra kultury Miroslav Rovenský.

Ředitelka Pražského filharmonického sboru Eva Sedláková: Jsme ve vynikající umělecké formě

Eva Sedláková je ředitelkou Pražského filharmonického sboru čtvrtým rokem, od ledna 2011. Připravuje s ním také velký narozeninový koncert k 80. jubileu, který se uskuteční 5. února v Rudolfinu.

Na co se v jubilejní sezóně nejvíc těšíte?

Vedle narozeninového koncertu je to premiéra Borise Godunova v Národním divadle, která proběhne 
v březnu. A určitě se těším také na náš letošní koncert 
v rámci Pražského jara, který bude 22. května.

Co byste sboru do dalších 
80 let popřála?

Aby v jeho čele stála vždy silná dirigentská osobnost, která sbor zaštítí umělecky 
a zároveň ho bude také inspirovat k nejlepším výkonům. Právě toto otevírá souboru cesty na nejlepší světová pódia.

Před vámi je největší koncert za dosavadní působení u sboru. Jste nervózní?

Přiznávám, že se strašně těším, až to bude za námi. Organizace koncertu v Rudolfinu je nesmírně náročná, jak logisticky, tak finančně – na koncertě vystoupí asi pětadvacet sólistů… Ale stojí to za to, osmdesát let je osmdesát let.

Když jste se před letošní jubilejní sezónou probírala historickými archivy sboru, bylo něco, co vás zaujalo a překvapilo?

Sbor je dneska ve vynikající umělecké formě, současný sbormistr pan Vasilek bravurně navázal na úspěšnou éru pana sbormistra Josefa Veselky v 60. a 70. letech. I já si práce pana Veselky nesmírně vážím. Byl to on, kdo dokázal amatérský soubor profesionalizovat a vytáhnout na světovou úroveň. Přesto považuji za nesmírně důležité období také to úplně počáteční – za zakladatele a prvního dirigenta sboru pana Jana Kühna. Utvrdily mě v tom právě materiály z osmdesátileté historie souboru. Za Jana Kühna se sbor z původních třiceti členů rozšířil na osmdesátičlenný a stal se součástí České filharmonie. To je něco, co muselo dát obrovskou práci, kterou si dneska už nedokážeme představit. Z tohoto organizačního pohledu je podle mě pan sbormistr Kühn nedoceněnou osobností.

Jaké období bylo pro sbor vůbec nejsložitější?

Myslím si, že to byla doba, která navazovala na rok 1991, kdy se sbor osamostatnil od České filharmonie. V tu chvíli vypadalo všechno výborně, situace se zdála být pod kontrolou. Nicméně na konci devadesátých let přišly mnohé neshody a rozladění 
s panem sbormistrem Pavlem Kühnem. Sbor se tehdy dostal do nelehké situace, která trvala až do roku 2005.

Která doba naopak sborovému zpěvu přála nejvíc?

Ani dnes si nemůžeme stěžovat… Řekla bych, že tomuto typu umění přála nejvíce 60. až 80. léta. Nechci s nostalgií vzpomínat na minulý režim, jsem ráda, že je pryč, ale je pravda, že organizace souborů typu Pražský filharmonický sbor byly tehdy za vodou. Sbory nemusely myslet na ekonomické záležitosti, na to, co bude a nebude za rok a podobně.

Se sborem vystupujete převážně v zahraničí. Máte zájem o širší představení své práce také českému publiku?

Rádi bychom, pokud by to jenom trochu šlo. Pravda ale je, že koncerty v zahraničí nás ekonomicky drží nad vodou. Musíme myslet na to, že si na všechno musíme vydělat – platíme externí umělce, nájem a tak dál. Příspěvek 
z ministerstva kultury nám kryje hrubé mzdy a část osobních nákladů.

Zahraniční koncertní síně pravidelně vyprodáváte, loni poprvé jste například vystupovali před publikem v Mexiku. Jak se k tamnímu koncertování český sbor dostane?

Úplnou náhodou. V rámci Roku české hudby jsme dva roky dopředu plánovali zájezd do USA, a když už bylo všechno připravené, přišel kolega s nabídkou šéfdirigenta mexického symfonického orchestru UNAM pana Königa na tamní vystupování. Zajistil nám i finanční prostředky, na cestu nám přispělo také ministerstvo kultury, a tak slovo dalo slovo. Vystoupení v Mexiku jsme si moc užili, byla jsem až překvapena vrcholovou úrovní tamních orchestrů. Okusili jsme i zemi jako takovou – hlavně cestování autobusy v Mexiku byl jeden velký zážitek (směje se).

V těchto situacích musí sedmdesátičlenný sbor fungovat
i jako stmelený kolektiv…

Před Pražským filharmonickým sborem jsem byla jedenáct let manažerka České filharmonie, mám zkušenost i s orchestrem, a současné kolegy musím jen a jen pochválit. V mnoha věcech jsou skromnější, mají pochopení, že musí pro dobrou věc také něco obětovat.