Dnešní jazz má spoustu podob, tisíce mladých fanoušků a už nevystačí jen s tradičním pojetím. Chce pobavit, roztančit a klidně i rozezpívat. Rozmanitost stylů, které se ještě vejdou do škatulky „jazz“, se v plné parádě ukázala i během třídenního festivalu v Přerově.

Po vynikající zpěvačce italského původu Robertě Gambarini, která na posluchače přenesla svou ženskou energii, se ve čtvrtek večer představil také rodák z Jamajky - virtuózní klavírista Monty Alexander.

„Jako každý rok jsme i letos zapůjčili koncertní piano od firmy Petrof, protože nejsme majiteli Yamahy ani Steinwaye. Jen musíme každý rok přesvědčit Američany, že pro ně máme adekvátní nástroj. Je to nejkrásnější věc, která je u nás vyrobená, a odpovídá veškerým parametrům. Monty Alexander tu byl před dvaceti lety a hrál na stejnou značku, jen ve starším provedení,“ popsal ředitel festivalu Rudolf Neuls. Toho potěšilo, že má o třídenní jazzový svátek zájem čím dál více mladých lidí.

Páteční večer si zcela podmanila zpívající baskytaristka Nik West. Její drsné funky na basu sice trochu nekorespondovalo s outfitem sametově růžového pudla, jenže přesně o to asi šlo. Nik West zaujme na první pohled extravagantním zjevem a na první poslech zase muzikou, díky níž si vysloužila přezdívku „Ženský Lenny Kravitz“.

Nik West přiznala, že je v Přerově poprvé, ale v Česku už několikrát hrála - třeba v Brně. „Můžete se těšit na hodně energie a zářivých barev,“ řekla těsně před vystoupením pro Přerovský a hranický deník a dodala, že ji v hudbě i životě nejvíce ovlivnili tři muži - její otec, Prince a Lenny Kravitz.

„To je moje top trojka. Táta mi dal základy jak ve hře na baskytaru, tak i ve zpěvu. Později to byli kolegové z branže, se kterými jsem vystupovala,“ prozradila Nik West, která hned po skončení přerovského koncertu odletěla zpět do Spojených států.

Páteční večer patřil kromě Nik West dalším dvěma interpretům - o úvod se postaral česko-slovensko-americký band pod taktovkou saxofonisty Ondřeje Štveráčka, a po něm následovala ochutnávka skandinávského jazzu v podání švédského pianisty Jacoba Karlzona, baskytaristy Mortena Ramsbola a bubeníka Rasmuse Kihlberga.

Finálový koncert festivalu odstartovala v sobotu ostravská kapela Tutu s klavíristou Borisem Urbánkem. České jazzmany pak na pódiu vystřídala ležérní britská kapela Matt Bianco, pojmenovaná podle super špióna šedesátých let.

Zpěvák a skladatel Mark Reilly se obklopil špičkovými muzikanty a sóla prokládali saxofonista i frontman kapely tanečky v rytmu bossa novy. Celkový efekt ještě více umocnila dokonalá rytmika hráčů na perkuse.

O tečku celého festivalu se postarala španělsko-americká skupina Patax, která originálními jazzovými aranžemi s prvky flamenca, funky a afrokubánského folklóru vzpomínala na hity legendy popu - Michaela Jacksona. Energií nabité vystoupení ještě více umocnilo flamenco jedné z tanečnic přímo na pódiu.