Příběh písně: Kalamajka (mik, mik, mik)

Za druhé světové války zde nacisté zřídili ghetto pro 18 tisíc místních Židů, z nichž většina zahynula ve vyhlazovacím táboře v Bełżci.

Kraslice a tanec

Z příjemnějších věcí, jimiž je Kolomyja proslulá, jmenujme největší muzeum kraslic na světě. Ještě známější přinejmenším v našich krajích je ale tradiční tanec kolomyjka.

Příběh písně: Radujte se, veselte se

Hudba

Takto referuje o kolomyjce (počeštěně kalamajce) etnograf Čeněk Zíbrt ve své knize Jak se kdy v Čechách tancovalo: „Na začátku věku XIX. byla oblíbena ve Slezsku, na Moravě a v Čechách, odtud se dostala do Německa, kdež kolem r. 1830 byla oblíbena s popěvkem: ,Kalamajka tanz ich gern, / mit dem schönen, jungen Herrn; / noch viel lieber ist es mir / mit einem schönen Gardeoffizier.“

Řetěz, Salát, Umrlec

V první polovině 19. století se na našem venkově ujala řada víceméně improvizovaných tanců a tanečků, o jejichž existenci už dnes nemáme ani ponětí. V článku z hudebního časopisu Dalibor, otištěném v listopadu 1859, čteme:

„Pan Alfred Waldau vydal nedávno druhý svazek svých kulturních studií o českých národních tancích, za kteréžto pilné sebrání a rozbor chvatného zasluhuje uznání. V této zajímavé knížce nacházíme opět množství tanců, ježto téměř výhradním majetkem Čechů nazvati se mohou.

Příběh písně: Strejček Nimra (koupil šimla)

Hudba

Tance tyto jsou: Bába, Budějovická, Bzíkota, Chodovská, Čert, Doušky, Důtky, Fasuněk, Hoptáč, Houpačka, Hrachová, Husar, Husitská, Ječmen, Kaprál, Kapusta, Kohoutek, Kolečko, Kolomazná, Kominík, Kovář, Krocan, Krosna, Křepelka, Křižák, Kudlička, Landvérka, Ležák, Mlynářská, Nový svět, Obtulány, Od země, Osmička, Ovčák, Polbírská, Polka dvojitá, Práskač, Proti sobě, Průchod, Putna, Rak, Rákosí, Rekrut, Řetěz, Salát, Slepá, Sprosťák, Šinitec, Švihák, Umrlec, Valach, Vika, Votava, Zastavovaná, Zelenák, Žába.“

Jiná zpráva z Dalibora (červen 1859) hovoří o vlivu velkých dějin, jež se přes naši zemičku bez ustání valily. „Za časů francouzských válek v Čechách tanec vznikl, jenž takřka potupným byl a Napoleon se jmenoval. Nám je toliko melodie známa, kteráž bez pochyby vzata jest z Napoleonova pochodu tenkráte velmi oblíbeného. Když r. 1813 Vandamme [francouzský generál Dominique Joseph Vandamme pozn. aut.] se svým sborem u Chlumu blíže Teplic zajat byl, utvořil si lid, z této zprávy velmi potěšený, okamžitě tanec, jenž se Vandamme nazýval, avšak brzy do zapomenutí upadl. Byl to prý jakýs druh valčíku bez vší ušlechtilosti…“

Sen jde kolem okna

Tentýž článek zmiňuje i vznik tance Babinský, pojmenovaného po loupežníkovi, jehož opakované dopadení a útěky vzrušovaly ve třicátých letech 19. století český lid.

Příběh písně: Strejček Nimra (koupil šimla)

Hudba

Je tedy zřejmé, že aby se kalamajka v takové záplavě spontánně vymýšlených tanců prosadila, musela mít výjimečné kvality. Ostatně na Ukrajině patří dodnes k nejrozšířenějším lidovým zábavám. V literatuře zpopularizoval její formu zejména básník Taras Ševčenko. Zároveň však fungovala i ve své původní, byť stokrát pozměněné podobě. Sbírka z roku 1905 eviduje na osm tisíc textových i melodických variací!

Není se co divit z Kyjevské Rusi, k níž město Kolomyja (dříve Kolomea) kdysi dávno patřilo, pochází řada přenádherných nápěvů. Včetně ukolébavky Oj, chodit son kolo vikon (Sen jde kolem okna), z níž se stala ve 20. století ve Spojených státech swingová balada George Gershwina Summertime. Také kalamajka měla a má svůj specifický půvab, který se v časopise Dalibor v dubnu 1859 pokusil analyzovat na typu „kolomyjky krajské“ český klavírista a skladatel působící v Haliči Adolf Albert Pozděna.

„Kolomyjku tuto jsem ponejprv slyšel při jedné tloce (muzika, kterou vždy hospodář po šťastné žni dává),“ vypráví Pozděna. „Velmi mne zajímalo, co jste vy všichni dojista na první pohled také zpozorovali, totiž: že kolomyjka tato v tónice (první stupeň v každé škále) počíná a v dominantě (pátý stupeň) končí. Každý nápěv národní, který v tónice nekončí, ač ho žádný umělec neskládal, má na sobě velmi krásný ráz aesthetický. Nekončí-li nějaký nápěv ouplně, zanechá pro ucho musikalně vzdělané ještě něco k přání aneb nějakou naději; neboť náš cit touží po ouplném ukončení. Naději, které nám nápěv dodává, podají nám zajisté napotom slova jeho zřejměji…“

Sekerku v ruce

A. A. Pozděna se zabývá i dalším typem: kolomyjkou horskou. „V kraji, kde lid více byl trápen nájezdy nepřátelskými, jesť kolomyjka veskrz výrazem citů bolných; zde ale v kolomyjce horské naleznete velkou změnu. Kde v kolomyjce krajské celý nápěv z jedné periody, totiž ze dvou vět sestaven jesť, nacházíme v kolomyjce horské nápěv již ze dvou period složený, totiž čtyrvětový. Jesť to psychologičný důkaz, že lid v horách, ač také utiskován jako v kraji, přece již více svobodněji dýchá než lid krajský a od nepřátelských nájezdů osvobozen byl; neboť hory jsou povždy pro nepřátele zdí, v nichž ukrývá se tuzemec tak, jako děcko u své máti.“

Příběh písně: Je-li pak to pravda, nebo ne, že plyne dudáček po vodě?

Hudba

Tento výklad doplňuje starší vzpomínka Pavla Josefa Šafaříka. Ve Světozoru v roce 1834 Šafařík popisuje, jak tančí kolomyjku tatranští horalové: „Tanec tento s obzvláštní mistrností provádějí. Mládenec v jedné ruce drže dívku, v druhé sekerku, věrnou společnici svou, točí se dokola, hned k zemi přisedaje, hned zase poskakuje, sekerku do výše metá i lapá ji v povětří s tou největší rychlostí, při tom písně milostné prozpěvuje. Kolem pak stojí dívky, čekajíce, až na ně tanec dojde.“

Je logické, že více variant má i český text. První sloku tu s kominíkem uvádí už Erben. Verze učitele a básníka F. S. Procházky, otištěná roku 1898 v Malém čtenáři, zase operuje s dráteníkem. Jedno však zůstává vždy stejné: ono povinné „mik, mik, mik“.