Legenda sedmdesátých let patří k těm kapelám, ve kterých přetrvávají tři zakládající členové a zpěvák z osmdesátých let. I když spolu hráli s jistými pauzami a někteří muzikanti se obměnili, mají stále ten stejný náboj jako v dobách své největší slávy.

Lepší než původní zpěvák

Hudba Toto stojí klávesách, virtuózních vyhrávkách uznávaného kytaristy Steva Lukathera, perkusech a dokonalých vokálech. Ne, že by hlavní zpěv nebyl důležitý, ale barva hlasu Josepha Williamse je velmi podobná té na nahrávkách, kde ještě zpívá Bobby Kimball. Ovšem když si hloubavý posluchač vyhledá live verzi hitu Africa z roku 1982 nebo nedejbože z roku 2015, je nemile překvapen. Původní zpěvák se svým živým výkonem současnému nevyrovná ani v nejmenším.

Oslava čtyřicetin

Na svém turné ke čtyřicátým narozeninám zařadili Toto pětadvacet skladeb, z nichž sedm uvedlo v akustickém bloku. Mezi nimi i legendární Georgy Porgy, jež zpívá kytarista Steve Lukather. Předlohou textu byla bezesporu krátká povídka spisovatele Roalda Dahla, který se zase inspiroval románem z 19. století Georgie Porgie. Nechyběl ani rapovaný úryvek, který obstaral klavírista David Paich. Tentokrát chyběla vokalistka.

Legenda sedmdesátých let Toto v pražském Foru Karlín.

Staronová Spanish Sea

Největší hity Hold the Line a Rosanna zazněly hned zkraje večera. Uvedení se dočkala i skladba Spanish Sea, která vznikla ve stejné době jako největší hit Africa. Steve Lukather se v rozhovoru pro Deník svěřil, že jim tehdy lidé říkali, aby napsali něco jako Africa, ovšem když jim pak písničku přehráli, většina z nich se jim vysmála, že je to jako Africa druhý díl a rozhodli se skladbu nevydat. Z archivu ji vytáhli až nyní a trošku přepracovali. Skladba má typický sound Toto, a proto sklidila zasloužený úspěch.

Klávesy v křídlu

V některý písních hrál klavírista David Paich i na klávesy společně se Stevem Porcarem, měl je totiž zabudované jako druhé patro svého koncertního křídla.

Za zmínku rozhodně stojí i doprovodní koncertní muzikanti. Několikrát sólující saxofonista Warren Ham vystupuje s Toto od poloviny 80. let a v závěru večera si zahrál i na příčnou flétnu. Perkuse obstarával Lenny Castro, který s Toto spolupracuje už od konce 70. let. Na bicí a basu hráli nováčci Shannon Forrest a Shem von Schroeck.

Toto jsou často považování za měkkou popovou kapelu, avšak vždy se o ní mluví jako o kvalitním popu. Naživo dokázala, že díky rozjetým hutným sólům Steva Lukathera a razantním bicím si sem tam pohrávají s tvrdšími žánry.

Ke konci zazněla i rockovější aranžmá beatlesácké While My Guitar Gently Weeps v režii právě kytaristy.

Atmosféra při Africe

Závěr samozřejmě patřil legendárnímu hitu Africa, který si s kapelou zpívalo celé Forum Karlín. Navíc muzikanti dovolili sedícím fanouškům povstat a přemístit se přímo pod pódium, čímž se změnila atmosféra. Zpěvák pak „svůj“ sbor dirigoval a předzpívával mu.

V době, kdy velká část kapel z šedesátých a sedmdesátých let jsou parodií na sebe samu nebo částečným revivalem, protože v nich chybí zásadní členové, je Toto malým zázrakem, který pohladil po duši milovníky retro muziky a dodal jim optimismus, že i v pokročilejším věku to může takové kapele šlapat.

Legenda sedmdesátých let Toto v pražském Foru Karlín.