Vzpomínaje na (prý) psychopatické sestřičky z katolické školy, pojmenoval ji podle kanadského béčkového hororu, který začátkem 80. let kritici sice strhali, ale pro náctileté cinefily byl slušný kult (mezi nimi i pro tehdy osmnáctiletého Quentina Tarantina, který My Bloody Valentine označuje za vůbec nejlepší slasher všech dob). A kapele toho jména se podařilo skoro to samé. S punkovým, až skoro „béčkovým" přístupem se po sedmi letech všelijakého fungování po Evropě  - bydleli v Holandsku, Londýně i západním Berlíně, nějaký čas na sebe kontakt měli, nějaký zas ne  - konečně dostali do pořádného studia. Po letech manažerských slibů a poloúspěchů typu: „Dneska budete hrát před R.E.M.!" což by bylo fajn, kdyby se nepsal rok 1984 a R.E.M. tehdy ještě nikdo neznal, měli důvod k radosti a očekávání. V roce 1988 se upsali labelu Creation Records, který de facto s kapelami The Jesus and Mary Chain a Primal Scream stál u zrodu osmdesátkové britské indie scény.

My Bloody Valentine hudební distorze a melodie ukryté za několika vrstvami kytar, poznávací znamení raných The Jesus and Mary Chain, inspirovaly, ale došly s nimi ještě dál. Na samou hranu vnímatelnosti melodie a toho, co může být hezké a ošklivé. Jejich dvě desky Isn't Anything z roku 1988 a Loveless z jedenadevadesátého komerčně žádnou velkou díru do světa neudělaly.

Zdroj: Youtube

„Jak to ti chlápci nahráli?"

První v oficiální britské hitparádě skončila nejvýš 61. a druhá 24. Ale pro komunitu nezávislých kapel znamenaly totéž, co v 60. letech nahrávky The Velvet Underground, které si sice jak říkal Brian Eno „koupilo jen několik tisíc lidí, ale všichni pak založili kapelu".

My Bloody Valentine jakkoli to slovo svým nadužíváním pozbylo významu stvořili kult, který přiživily i historky o tom, kolik stála jejich druhá deska a jak členové kapely ve studiu střídali jednoho zvukaře za druhým, aby nakonec dali v bookletu kredit každému „kdo třeba jen vařil čaj". „Každý si při poslechu tý desky říkal, jak to ti chlápci, k čertu, nahráli?" komentoval výsledek Billy Corgan z The Smashing Pumpkins.

Právě My Bloody Valentine měli zásadní vliv na zvuk kapel z temnější části britských melancholiků Radiohead počínaje a třebaže se pak rozhádali se sebou a nahrávacími společnosti, jejich deska byla několik let na pořadu dne.

Na desku čekali 22 let

„Kdy vyjde?" ptali se fanoušci Shieldse, když na stránkách NME viděli, že kapela dala podstatnou část z podpisu smlouvy u další nahrávací společnosti, Islands Records (tehdy mimo jiné vydávající U2), na stavbu nového studia. „Letos už ji konečně vydáme. Jestli ne, tak jsem mrtvej muž," reagoval Shields.

Časem už byl s touhle odpovědí pro srandu. V druhé polovině devadesátých let kapelu rozpustil a v roce 2007 zase dal dohromady. Teď už bez přehnaného očekávání fanoušků. Takže když letos vyšla zničehonic deska m b v, byl to malý šok. Těžko už dnes stvoří takový kult jako počátkem 90. let, ale My Bloody Valentine ani po 22 letech neztratili nic ze svého temného půvabu.

Zdroj: Youtube

Kapela, která před časem definovala, jak v hudbě vnímat hluk, a svou dráždivě statickou koncertní prezentací stála u zrodu žánru, který hudební publicisté pojmenovali „shoegazing", přijede letos v červnu do Prahy. V pondělí 10. června vystoupí v Divadle Archa.

Mimochodem, sluší se zmínit, že to, co pro irskou a britskou nezávislou scénu znamenají My Bloody Valentine, znamenají (třebaže pilnější a slušnější) pro Ameriku Yo La Tengo. Též ti letos vydali nové album a zamíří k nám: 6. listopadu poctí návštěvou Palác Akropolis.

Čtveřice, která se letos připomenula comebackovým albem m b v, vystoupí 10. června v pražském Divadle Archa, jak informovali pořadatelé z Charm Music.