Mohla být reprezentantkou USA v atletice nebo vědkyní v oblasti matematiky či fyziky, klidně i modelkou a mohla by být i skvělá sólová zpěvačka. Extravagantní černošce Nik WEST ale učarovala baskytara a ve svých sedmadvaceti letech patří mezi nejzářivější funkové baskytaristy světa. Momentálně je na tříměsíčním evropském turné. Jedna z posledních zastávek bude 1. listopadu v plzeňské Měšťanské besedě.

Jaké písně při svém evropském tour a v Plzni budete hrát?
Nemám jasně daný playlist, který striktně dodržuji. Hodně záleží na posluchačích, a jak reagují. Podle toho vybírám buď více rockové, nebo naopak funkové skladby. Hraju samozřejmě vlastní songy, ke kterým teď od léta přidávám novinky z připravovaného alba, které vyjde na jaře. A svoje písně zase podle atmosféry v sále doplňuji o songy svých oblíbených umělců, třeba Michaela Jacksona, AC/DC, Tiny Turner, ale třeba i Beatles, a samozřejmě svého kamaráda Prince, se kterým jsem hodně spolupracovala a kterého považuji autorsky i stylem práce za svůj velký vzor.

Co se hudebního projevu a hry na baskytaru týká, je vaším vzorem Lenny Kravitz? Říká se vám přece 'Kravitz v sukních', že?
S Lennym, jenž patřil k prvním, kteří mi nabídli užší spolupráci a kterého považuji ho za jednoho ze svých prvních objevitelů, máme určitě mnoho společného. Oba milujeme rock a funky a obojí se objevuje v naší hudbě. Také si myslím, že pokud jde o styl a energii na jevišti, tak máme oba 'cool factor'. A nebo je Lenny ještě pořád víc cool než já? No, to ať posoudí ženský a chlapi zvlášť ?.
Nicméně mými baskytarovými vzory, Lenny sorry, jsou ještě jiní pánové. Zprvu mě inspirovali gospelové basy, třeba Andrew Gouche nebo Daryl Freeman. Samotný funk mne chytil až později, tak čtyři roky zpátky. V té době jsem začala přebírat věci od Marca Millera – je geniální a má skvělý zvuk. Pak během spolupráce s Princem jsem víc poznala Larry Grahama. A pak jsou tu basáci, kteří nad ostatními vyčnívají, originály, které ostatní kopírují – Jaco Pastorius, Bootsy Collins a samozřejmě James Jamerson.

A to jsou tedy vaše vzory, jakým se chcete přiblížit?
Neřekla bych ve smyslu hraní na baskytaru. Chtěla bych být umělcem jako oni – osobností, která inspiruje ostatní. To už ale nestačí se jim jen hudebně přiblížit. To znamená jejich školu vstřebat a jít dál, přinést něco nového, přidávat další a další level.
Chtěla bych být typ osobnosti, který dělá věci jinak. Odlišovat se. Když vidím někoho, že něco dělá tak, chtěla bych to posunout dál. Třeba, když někdo zahraje nějaké schéma na bicí, tak to vzít a zahrát pozpátku v double time na baskytaru.

Rozhodně ten vyšší level už dosahujete svou image a projevem na pódiu, kdy jste v podstatě i pohybovým a vizuálním leadrem, byť máte na krku baskytaru.
Ano, i to k tomu patří. Ráda se extravagantně oblékám, na účesech ve tvaru basového klíče pracuji s různými vizážisty, s tanečníky připravujeme choreografii, aby můj pohyb vynikl a nástroj nebyl překážkou, ale naopak rekvizitou. A abych samozřejmě udýchala i zpěv. Lidé by měli vidět, že přišli na mimořádné představení, ještě než zahraju první notu.

Mnozí se shodují, že byste klidně mohla být jen zpěvačka, že na to máte stejný talent jako hrát na basu. Kdo vás inspiruje jako zpěvačku?
Zpívat jsem začala dřív než hrát na basu. Původně jsem totiž hrála na kytaru, ke které mne přivedl táta. A jako první jsem vystupovala v kapele, kterou jsem založila se sestrami. Ty mi řekly, že budu i zpívat. To mě bylo tak 15 let. To se mi líbilo, protože zpěváci byli vždycky v každé kapele nejvíc vidět. Proto jsem začala i zpěv pořádně cvičit. Líbil se mi hodně styl Janis Joplin, Pink, později Amy Winehouse a samozřejmě Prince. To se umocnilo v době, kdy jsme se stali přáteli a hráli spolu. Prince měl neuvěřitelný rozsah a nepamatuji si, že by zazpíval falešný tón.

Na kytaru a baskytaru jste se učila hrát podle videí z YouTube, což je dneska fenomén u mladých hudebníků. Jak moc ovládáte hru podle not?
Nikdy jsem nechodila do žádné hudební školy, na žádnou teorii. Na to jsem neměla čas ani chuť, protože ve škole jsem i tak trávila dost času. Bavila mě a stále baví matematika a fyzika, kde jsem chodila na další kurzy, a šla mi atletika, kde jsem možná dodnes juniorskou rekordmankou státu Arizona, takže jsem měla i spoustu tréninků. Na kytaru mě učil táta, a protože jsem měla dobrý sluch a paměť, tak jsem hlavně napodobovala to, co slyším. Když jsem přešla na baskytaru, učila jsem se podle YouTube. Dá se podle toho velmi dobře naučit technika, spoustu písniček. Ne však feel. To už se musíte naučit od těch zkušenějších a pak to dál pilovat.
Nicméně k otázce. Noty jsem se učila až relativně pozdě. Byla to potřeba, když mě pozvali jako hosta do soutěže American Idol nebo Tonight show. Hrát podle nich mi ale stále moc nejde. Necvičím to. Hraju zpaměti nebo podle citu.

Co pro vás bylo nejtěžší při hře na baskytaru?
To, že hraju na nástroje pro praváky, i když jsem levačka. Začal to vlastně táta, když chtěl, abych hrála na kytaru. Dal mi nástroj pro praváky a učil mě jako praváka, protože tak taky hrál. Když jsem přecházela na basu, už jsem u toho zůstala, protože jsem myslela, že to tak bude jednodušší. Jenže jsem zjistila, že pro baskytaru mám pravou ruku moc pomalou. Musela jsem proto mnohem víc cvičit, abych ten hendikep smazala. Myslím, že se mi to podařilo.

Hodně času věnujete komunikaci s fanoušky, ať už přes sociální sítě nebo při koncertech vydáváte VIP vstupenky, které umožňují fanouškům jít za kapelou do zákulisí a mluvit s nimi ještě při přípravě na koncert.
Mám tu smůlu nebo v tomto případě spíše štěstí, že nemůžu usnout v letadle. Lítám proto zásadně linkami, kde je wi-fi připojení, a ten čas strávený ve vzduchu píši na facebook či twitter nebo si dělám vlastní web a blogy a nejen o hudbě, ale třeba i o matematice.
To, že za mnou mohou fanoušci přijít do backstage, je pravda. Určitě bude tahle možnost i v Plzni. S pořadateli to ještě řešíme. Tyhle speciální vstupenky se navíc dají využít opakovaně, kdyby přijel ten VIP host i do jiného města, kde vystupujeme, může se svým doprovodem také přijít.

Seznamujete se předem s městy, kam míříte koncertovat, a tamní hudební scénou? Máte čas je i navštívit, a pokud ano, máte nějaký plán, co v Plzni vidět nebo i slyšet?
Zatím jsem neměla čas se nějak seznámit s vaší hudební scénou. Zpravidla ji poznám právě až při návštěvě toho města, a když je možnost, tak si ráda něco poslechnu nebo se zúčastním i nějakého jam sassion. Uvidím, jestli bude čas se na Plzeň víc připravit. Můžu zkusit překvapit. Jinak doufám, že na prohlídku města budu mít čas. Chci navštívit Muzeum loutek. Když jsem byla malá, milovala jsem loutky. Vlastně jsem se chtěla loutkou stát. O tom-hle plzeňském muzeu jsem hodně slyšela.