V Divadle ABC budete hostem akce Zlatá šedesátá. Co pro vás znamenají písničky z tohoto období?

Léta šedesátá, to jsou pro mě písničky divadla Semafor, Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého, později v divadle Rokoko skladby Karla Mareše a textařů Rosti Černého a Jiřího Štaidla a v druhé polovině šedesátých let písničky Bohuslava Ondráčka a textařů Honzy Schneidera a Zdeňka Rytíře. Většina z nich je natolik nadčasová, že je můžu zpívat dodnes. Těší mě, že se z nich staly evergreeny.

Nejde o váš jediný repertoár. Vlastně žánrově je váš setlist hodně různorodý, s kým vším v současné době vystupujete a s jakou muzikou?

Převážně vystupuji s hudebníky Vítem Fialou, což je kontrabasista a zároveň můj kapelník a s klavíristou Milanem Dvořákem. Na společných koncertech hrajeme swing, jazz, ale i písničky pro pamětníky hity let šedesátých a sedmdesátých. Také zpívám s velkými kapelami, v posledních letech pak hlavně s Golden Big Band Prague.

Na akci oslavíte pět let orchestru Golden Big Band Prague a vy jim pokřtíte první singl s názvem Gramofon. Tento orchestr vás například doprovázel na oslavě 55 let kariéry.

S touto kapelou, kterou vede Petr Sovič je výborná spolupráce. To byl důvod, proč jsem je požádala o spolupráci na oslavě mých „pětapadesátin".

Není to jediná spolupráce s mladými hudebníky, napadá mě třeba Vojtěch Dyk, Matěj Ruppert a Wohnout. Oceňuji, že jdete s dobou.

Mě samotnou by nejspíš nenapadlo požádat je o spolupráci, obávala bych se, že zazpívají nad stařenkou. V případě Matěje Rupperta za naší spoluprací stojí Martin Věchet, spoluzakladatel Open Air Festivalu Trutnoff. V roce 2009 ho napadlo, že bychom mohli spolu zazpívat některý z duetů, který jsem kdysi zpívala s Waldemarem Matuškou. Byla to pro mě ohromná výzva, zpěv Matěje jsem obdivovala. Matěj nebyl proti, publikum to vzalo s nadšením, proto od té doby sem tam spolu někde zazpíváme. Pro nás oba je nezapomenutelné vystoupení na 75. narozeninách pana prezidenta Václava Havla, který si notoval s námi.

A s Vojtou Dykem?

O týden později než s Matějem jsem v roce 2009 poprvé zpívala s Vojtou Dykem. To byl zase nápad producenta Janise Sidovského, abychom si na Karlštejně střihli duet Dotýkat se hvězd, který jsem ve filmu Kdyby tisíc klarinetů zpívala s Karlem Gottem. Že Vojta zazpíval výborně, netřeba zdůrazňovat.

Oba zpěváci byli ozdobou mých galakoncertů 50 let na scéně a vloni 55 let na scéně. A slíbili i těch 60… A před třemi léty jsem poprvé zpívala s Wohnouty. Nejmladším kolegou, se kterým zpívám, je patnáctiletý Tomáš Ringel. A pozor, roste velká pěvecká hvězda! S nadšením mu tleskal i Vojta s Matějem, když jsem ho měla spolu s nimi jako hosta v TV pořadu k mým 75. narozeninám.

Wohnout o vás dokonce složili písničku a společně jste ji zpívali i na jednom koncertě, kapela se naopak naučila vašeho Olivera Twista. Překvapilo vás, že vás tito rockeři tak uznávají?

Wohnouti napsali písničku s textem, jak Pilarová zpívá šabadabadab a časem je napadlo, že bych si ji mohla zazpívat s nimi. To mě samozřejmě potěšilo a letos jsem s nimi dokonce jezdila „fesťáky". A aby nezůstalo jen u jedné skladby, dohodli jsme se i na sklad-bách z mého repertoáru, napřiklad: Oliver Twist nebo Montiho čardáš. Zájem o spolupráci z jejich strany mě moc potěšil, sice jsem měla děsnou trému, ale jejich publikum mě skvěle přijalo. Pochopitelně ani oni nemohli chybět na mém gala 55.

Abychom nemluvily jen o mladých muzikantech, často si vzpomenu na Evergreen Tour, kterého jste také byla součástí. Společně s vámi se představila Yvetta Simonová, Josef Zíma, Karel Štědrý a mnoho dalších. Hezký projekt. Jak jste ho vnímala vy a neuvažujete o zopakování?

Byla jsem moc ráda součástí Evergreen tour, ráda jsem se setkávala se všemi výše jmenovanými včetně Pavlíny Filipovské, Viktora Sodomy, Karla Kahovce a Radana Dolejše se skupinou Šlapeto. Později se k nám přidali i Jirka Suchý s Jitkou Molavcovou. Pokud bude příležitost, byla by škoda nezopakovat si to.

Co je u vás teď aktuálního, plánujete nějakou důležitou akci?

V listopadu budu hostem Wohnoutů, kteří slaví 20 let na scéně a v prosinci mám řadu vánočních koncertů po republice. Také připravuji nové album, část už jsem natočila, pokračovat budu až začátkem příštího roku.

Hodně se také těším na 14. prosince do Malostranské besedy. Společně s Monikou Absolonovou a Vojtou Dykem budeme hosty koncertu Karla Gotta.

Nedávno jsem vás potkala na křtu dalšího filmového kalendáře pro pamětníky Aleše Cibulky. Byla jste také hostem jeho pořadu Můžeme dál? Když jsem si s ním povídala, vychválil vás jako perfektní hospodyni a hostitelku.

To bude asi tím, že mu móóóc chutnal guláš z hovězího krku, jenže ten jsem nevařila já, ale můj manžel. Ale na oplátku, Aleš je skvělý hostitel, takovou cibulačku, jakou dokáže připravit on, jsem nikdy nikde nejedla. Ačkoliv, čemu si divím, Cibulka…

Volný čas prý ráda trávíte na chatě? Jak často se tam dostanete a co vás nejvíce baví? Zdá se mi, že jste hodně časově vytížená.

Na chalupu nejezdím odpočívat, ale protože je tam více klidu než v Praze, učím se tam a píšu paměti.