Radek Diestler: Tři sestry, to zdaleka není jenom Fanánek

Jak jste se dostal k napsání této knížky? Vzešla iniciativa od kapely?

Vzešla – jak před deseti lety, tak tentokrát. Znali jsme se skrze rozhovory, které jsem s nimi od půlky 90. let páchal pro časopis Rock & Pop i jinam: a když si v devětadevadesátém pohlaváři souboru usmysleli postavit si pomník kovu trvalejší, vzpomněli si.

Překvapilo vás to?

Vtipné na tom bylo, že pár týdnů před kontaktním telefonátem jsme se s ing. Magorem, vůdcem souboru, potkali na křtu knihy přítele Hraboše „Viděno Sudem“, klasickém to díle barového fotbalismu. V pokročilé fázi večera mne tam nabádal, abych již o Sestrách ničeho nepsal.

Kdy jste se seznámil se Sestrami živě? Bylo to bizarní?

18. ledna 1990 na koncertu Punk dětem v Domě kultury v Plzni. Na pódiu neuvěřitelná, pár měsíců poté už nemožná směsice kapel: ZNC, Našrot, E!E, Orlík, Braník, Plexis… a Sestry.“ Strašný zvuk, po pódiu běhal setr Kačenka, pes tehdejšího kytaristy Nikotýna, a robustní zpěvák pěl hlasem raněného tura nehledané texty o požívání alkoholu. Bylo to… iniciační. Bylo mi 17 a půl a za 3 roky, co jsem na sklonku socialismu chodil po bigbítech, jsem nic takového neviděl.

Prozraďte – co vás na psaní knížky nejvíc bavilo a co z ní pobavilo?

Bavilo: rozhovory s protagonisty. Pobavilo: mnohé historky protagonisty vyprávěné. To jsem se při přepisování rozhovorů, nejúmornější fázi práce na knize, mnohokrát smál nahlas.

Dá se z knížky vyčíst, proč si Tři sestry říkají Soubor kreténů?

Dá.

Dost lidí to vnímá tak, že Tři sestry = jejich zpěvák Fanánek. Souhlasíte?

Souhlasím s tím, že to tak hodně lidí vnímá. Nesouhlasím s tím, že TS = LFH (Lou Fanánek Hagen). Není to spravedlivé vůči ostatním, především vůči ing. Magorovi, který je ten cirkus schopen udržet pohromadě a dát mu vizi a směr. Fanánek v jednom rozhovoru říkal: „Nebýt Magora, tak ještě dnes sedíme v hospodě a vyprávíme si, jak založíme kapelu.“ To by se dalo do kamene tesat.

V čem tkví úspěch Tří sester?

Zkusím to hodně koženě: ve schopnosti oslovit výlučné skupiny publika? Kolikrát nevycházím z údivu, když zjistím, jaké typy lidí na sebe zálibu ve Třech sestrách „prásknou“. A je jich neúrekom.

Není divné, že Sestry přežily 25 let při tom způsobu života: hektolitrech alkoholu, divokých večírcích?

Pomůžu si oblíbeným citátem z jednoho článku o Ericu Claptonovi, svého času též zdatném příteli kapky: „Zkušení konzumenti se postupem času naučí se svým koníčkem zacházet.“ A tak i Sestry.

Je knížka mládeži přístupná, či si ji užijí i milovníci erotické literatury?

Jak se to vezme. Chlípný čtenář ne. Chlípná čtenářka možná.

Překvapilo vás při jejím psaní něco?

Otevřenost a fakt, že Magor s Fanánkem, kteří v závěru do rukopisu nahlíželi, „neprifarbovali“, resp. neškrtali, aby se udělali hezčími. Pamatuji si, jak před 10 lety zobráběli členové Lucie příteli Dědkovi knihu o skupině, viděl jsem původní verzi i konečnou, a bylo to víc než proslulých 5 rozdílů. Mnohem víc.

Co vám při psaní biografie došlo?

Že 35. výročí, o kterém je řeč v závěru knihy, je vysoce pravděpodobné.

Musí mít nutně autor kapelu rád, když o ní píše knihu?

U těch pěti a půl biografií, co v Čechách o podobných tělesech vyšly, to tak bývá. Záliba v souboru je vítaná, tak jako – v tomto případě – kladný vztah k nápojům. Mírný odstup nicméně neškodí. Přinejmenším játrům. (smích)

Fanánek v 90. letech vymyslel dietu Fanánkův zdravý kořínek. Vyzkoušel jste ji také?

Takhle se jmenuje i kniha, která o odtučňovacím procesu pojednává. Jeho základním postulátem je odmrštění piva, a tam bych jako nadšený pivozpytec selhal.

Které CD od Sester máte nejradši?

Album Na kovárně, to je nářez, protože bylo první a nejlepší a když mi bylo 18, oslovila mne jako málokterá předtím i potom. A Hudbu z Marsu, mám s ním spojené hezké vzpomínky (např. na první spářku s umělci v legendárním plzeňském pubu Bílej medvěd, jen nedbale maskovanou pácháním rozhovoru).

A ostatní jejich desky?

Lety se náhled na některá alba mění – třeba „Lihovou školu umění“ jsem odzíval a dnes mne baví víc než jiné – ale ty dvě bych stavěl nejvýš.

Shrnutí: Komu je kniha určena, co v ní najde a co naopak určitě ne?

Příznivcům, pamětníkům a všem těm, co posledních 25 let vymetají produkce podobných těles. Krom historie v ní doufám najdou i „kus historie našeho kraje“. A nenajdou v ní, jaké překvapení čekalo zrána v Třebíči na recepci.