Radůza potkává múzy i na mateřské. Napřed napsala knížku pohádek, pak pohádky načetla a ještě k nim přidala dvě desítky písniček. Písniček vtipných a zpěvných, které zpestřuje spolupráce s Cimbálovou muzikou Stanislava Gabriela a Domažlickou dudáckou muzikou.

Poslech 2CD O Mourince a Lojzíkovi působí mile nejen na caparty.

Pohádky považujete za mimořádný výlet. Není to škoda? Říkáte, že neumíte vytvářet zápletky, ale právě improvizace při vymýšlení dělá pohádky rozpustilé a netradiční.
Děkuji za poklonu! Pohádky jsem psala v šestinedělí. Bylo to odreagování od radostného stereotypu péče o syna. Od té doby stereotypu značně ubylo, neboť synek je čím dál tím překvapivější. Ani nevím, jestli bych si na psaní našla čas, když mu pořád musím předvádět, jak dělá sova, mašinka, vosa, medvěd a v současné době nejoblíbenější delfín. Mimochodem, nevíte, jak dělá srnka? Bek, bek? Krom toho musím se svým robátkem dlouhé chvíle prosedět u klavíru a poslouchat jeho opusy, protože jakmile otevřu dveře do pracovny a on klavír uvidí, je konec s psaním písniček a začíná má skutečná práce, totiž kladení otázek typu: „Jak se hraje hluboko? Kde hraje medvěd? Jak se hraje jedním prstem? Jak se hraje oběma rukama?“ Zatím na tyto otázky znám i odpověď, ale stojí mne značné úsilí být v předstihu. Takže si nedovedu představit, kde bych vzala energii na to, abych ubohému děcku vyrvala z rukou další oblíbenou hračku, klávesnici počítače, a sama se jí chopila, abych vytvořila další skvost české literatury.

Dovedete si představit svoje pohádky jako kreslené filmy?
Jsem strašně výtvarně nenadaná, takže si to představit nedovedu. Ale dovedu si představit, že by si to někdo jiný uměl představit a uměl by to i nakreslit a že by to mohla být legrace. Třeba taková princezna Stázička, jak jede na velbloudu konzumujíc švestkové knedlíky! Kristýnčina maminka zakletá v karburátor!

Jsou v pohádkách autobiografické momenty? Potrefení dospělci se určitě baví u postřehů jako „statečný princ, který se nebojí ani ženění“.
Samozřejmě, že jsou tam i lidé z mého okolí, ti, které mámráda. Mourinka, která máráda kočičky, Lojzík, kluk jako jehlička, paní Macháčková, výborná kuchařka a milovnice šťastných konců, Kristýnka ze sirotčince, princ Evald, který se sice nebojí ženění, ale hledá karburátor pod sedadlem spolujezdce, Murat, kterýmáv srdci lásky jako nikdo jiný, ale v praktickémživotě vše dělá naopak, naruby a ještě k tomu hlavou dolů. Jen jsem při jejich vykreslování dost přeháněla.

Jaká byla v dětství vaše nejoblíbenější pohádka?
Červená karkulka. Ale moje ubohá babička mi ji vždy musela vyprávět úplně doslova stejně, jinak jsem začala vyvádět. Protože když změnila byť jen jediné slovo, už to byla jiná pohádka, a tu jsem nechtěla. Neměla to, chudák, snadné!

Nechcete hrát pohádkové písničky na koncertech, protože navazují na děj a text vytržený z kontextu nedává smysl. Některých písní je ale škoda, nevyřešila by to úprava textu?
Vlastně jsem uvažovala o tom, že bych některou z těch písniček mohla hrát jako přídavek. Ale měnit texty se mi nechce. Takhle jsem písničky prostě napsala.

Asi je předčasné ptát se na novou desku, ale prý už máte několik nových písní.
Chtěla bych si teď dát mezi alby delší pauzu, než tomu bylo doposud. Desky by měly vznikat z vnitřního přetlaku, ne proto, že se zrovna dobře prodávají. Naštěstí mám skvělého vydavatele, který na mě netlačí, takžemám svobodu i v tom, kdy novou desku vydám. Mám teď mnohem méně času na psaní písniček než dřív a i když dovedu psát písničky na objednávku, tak ty, které píšu pro sebe, potřebují čas. A ten teď spolkne hlavně rodina. Čekám dvojčátka a jestli budou jen z poloviny tak živá, jako to moje roční jedňátko, tak si na desku budu muset počkat hezky dlouho.

Neuvažujete o další spolupráci s cimbálovou muzikou nebo dudáky? Zní to dobře.

Mně se to taky strašně líbí! Vlastně jsme si s oběma soubory naplánovali společné koncerty, ale vzhledem k tomu, že dvojčátka jsou poněkud náročnější na poměr mého času odpočinkového a pracovního, musela jsem jim ustoupit a zrušit veškeré koncerty. Dříve než na podzim 2010 asi hrát nezačnu. Jednak si myslím, že to bude něco jako rafting na rozvodněné řece, a jednak si chci potomky náležitě užít. Zasloužíme si to všichni.

Často říkáte, že teď jste šťastná. Změnil se tím váš hudební vkus?
Hudební vkus se mi nezměnil, jen teď musím víc brát ohled na to, co rád poslouchá synek. Takže jedem Magdalenu Koženou, Editu Gruberovou a Radůzu. A ta už mi fakt jde na nervy! (smích)

Tomáš S. Polívka