The Foals - Holy Fire

The Foals - Holy Fire

žánr: indie rock, dance-punk, math rock, post-rock

Jedna z nejvýraznějších nahrávek nezávislé rockové produkce na začátku roku 2013 - to je podle serveru Metacritic deska Holy Fire od oxfordských The Foals. Navzdory tomu, že žánrově Foals pořád koketují s dance-punkem a produkci jim obstarávají věhlasní Flood a Alan Moulder (tedy pánové, kteří měli prsty v Depeche Mode, Erasure nebo U2), je to rozhodně jejich nejmíň taneční a nejvíc zadumaná deska. Spíše než u nás známější Klaxons, které budeme mít letos možnost vidět na hradeckém Rock for People, zapadá někam mezi atmosferický indie rock prezentovaný Death Cab for Cutie a post punk v podání Interpol - s oběma kapelami mimochodem nahrával právě zde přítomný producent Alan Moulder. Vznikla tak hutná, ale s až matematicky repetitivními kytarami poněkud zaměnitelná deska. Po čtyřminutovém intru Prelude a výborné pětiminutové záležitost Inhaler, která vás od popové pohody evokující Big In Japan od Alphaville přivede až do new-rave rockové extáze, jsem čekal trochu víc.

Hodnocení: 74 %

Ex Cops - True Hallucinations

Ex Cops - True Hallucionations

žánr: indie pop, dream pop

Jestliže od The Foals se „cosi slušného" čekalo, tahle nahrávka z malého manhattanského labelu Other Music je slušné překvapení. Deska začíná samplem z osmdesátkového hitu Genesis, skladby Mama. A třebaže dál už jsou Ex Cops v mezích postmodernity originální a samplují jen svoje nápady, dává i výtah z Genesis jasně tušit, o co půjde: o popovou desku, která navzdory tomu, že je kytarová, neurazí žádného posluchače sympatizujícího s nejdivočejší érou synťáků a mrkváčů. Skladby jako Ken, James nebo Billy Pressly přetékají melodickým optimismem evokujícím nedávnou výbornou nahrávku kapely, která loni v listopadu navštívila pražské MeetFactory, The Pains Of Being Pure At Heart. Ex Cops sice nemají až tak úplně jejich tah na branku, spíše než na nejveselejších dnech The Cure zjevně ujížděli na syrovostech The Jesus And Mary Chain a toulali se v ulicích jako The Smiths. Což ale není na škodu, protože jejich desítka skladeb je čirá a zábavná radost z hudby. A romantické písně typu „ty jsi lev, já jsem ovce" jednoduše povznášejí.

Hodnocení: 78 %



Nick Cave & The Bad Seeds - Push The Sky Away

Nich Cave a The Bad Seeds - Push the sky away

žánr - alternative rock

Australský básník, filmový scenárista (loni šlo do kin jeho prohibiční drama Země bez zákona) a hudebník Nick Cave se po pěti letech, kdy pracoval spíše na projektu Grinderman, zase vrátil k The Bad Seeds, se kterými hraje už téměř 30 let. A je to návrat ve stylu hodném umělce, který reprezentuje to nejvkusnější z gothic rocku. Aktuální deska spojuje melancholicky chlapský cohenovský projev ve skladbě Wide Lovely Eyes s ženskou křehkostí ve We No Who U R i mazáckou suverenitou Neila Younga ve Water's Edge - a přitom na moment nepochybujete, že na druhé straně je ten totálně nejvíc cool pětapadesátník, jakého si dokážete představit - Nick Cave. Deska navíc boduje i komerčně, je to vůbec první Caveova nahrávka, která se v jeho rodné Austrálii dostala na špici prodejnosti, a ve Velké Británii zase mezi nejlepší tři. To je příjemné zjištění, protože na rozdíl od dravého Grindermana jde přes svoji vnitřní bohatost o poměrně komorní počin muže, který dokáže zrovna tak zasvěceně psát verše o hříšném ženském rozkroku jako předmluvy k biblickým evangeliím.

Hodnocení: 85 %

Jake Bugg - Jake Bugg

Jake Bugg

žánr: folk rock, country

V Anglii jsou z tohohle osmnáctiletého chlapce slušně odvázaní: „Nový Bob Dylan," hlásí řada recenzentů. Úvodní tóny jeho otvíráku z debutové desky, skladby Lightning Bolt, nakopnou zas skoro jako nesmrtelný šlágr Ring Of Fire z produkce jiného klasika Johnnyho Cashe. Toho ostatně Bugg uvádí též jako jednoho ze svých největších vzorů. Otázkou je, jestli Bugg dokáže tak nakopnout, protože to má v sobě, nebo proto, že prostě hrát jako Cash funguje vždycky. Těžiště Buggova alba však nespočívá v prvních čtyřech energických skladbách, ale v deseti dalších uklidněných, kde to mladík z Nottinghamu musí utáhnout silou své osobnosti. Z té ještě pořád, marná sláva, vyzařuje spíš dítě než muž s kytarou, a Bugg, který pohříchu není obdařen tím tvrďáckým hlasem co Cave nebo Cash, tak může evokovat dojem městského chlapce, co se zamiloval na venkově. Více než v případě leckoho jiného zde ale platí, že rozhodne druhá deska, která může Bugga vynést mezi nadpozemské nebo naopak zamést mezi komiky.

Hodnocení: 75 %

My Bloody Valentine - m b v

My Blood Valentine - mbvžánr: alternative rock, shoegazing

„Letos už konečně vydáme novou desku. Jestli ne, tak jsem mrtvej muž," říkal frontman kultovní rockové kapely z přelomu 80. a 90. let My Bloody Valentine Kevin Shields. Touto historkou začal recenzi na nejnovější desku nazvanou m b v kolega ze serveru Pitchfork. O historku jde proto, že od doby, kdy Shields tohle rozhlašoval, uteklo 16 let. Kapela, která se stala inspirací pro celou generaci hudebníků jako The Verve, M83 nebo naši Ecstasy of Saint Theresa, nevydala nový materiál už 22 let. A ve chvíli, kdy už to nečekali ani její nejzarytější fanoušci šokovala: „Během pár dní to bude," vzkázal Shields. Jak řekl, tak tentokrát fakt udělal. A navzdory na první poslech komplikovanému zvuku vrstvených kytar a zastřeného zpěvu vydali zase desku, která bude nestárnoucí jako dvě předchozí. M b v si můžete pustit dnes a za deset let a když přistoupíte na její temnou hru uvědomíte si, že jste nezestárli ani o den. A pecka Only Tomorrow rulez!

Hodnocení: 87 %

Mikoláš Růžička - Piano

Mikoláš Růžička - Pianožánr: indie rock, acoustic

Piano je celkem logickým vyústěním hudebních aktivit Mikoláše Růžičky. Muže, který před pár lety dal dohromady s tehdejším frontmanem Southpaw Jiřím Burianem projekt Republic Of Two. Jejich republice se daří, má za sebou ocenění Objev roku na Andělech 2010, dvě povedené desky a na třetí už písničky též vznikají. Zároveň si nelze nevšimnout, jak zprvu komorní uskupení roste a předvádí stále energičtější koncerty, které už dnes v mnohém připomínají zmíněnou někdejší klubovku Southpaw. S Pianem se Růžička opět vrací do nejklidnějších poloh Republic of Two a symbolem tohoto návratu je i zde vystupující, někdejší cellistka Republic of Two, Terezie Kovalová. Bylo by ale laciné označit Piano jen za komornější projekt poloviny Republic of Two. V silných, Ondřejem Ježkem výborně produkovaných skladbách Land nebo It Won't Destroy Me, se civilizační magořinec střetává s jednou klidnou duší v natolik posluchačsky příjemném tvaru, že má dost důvodů fungovat nejen jako odbočka.

Hodnocení: 80 %


Článek byl uveřejněn v rámci přílohy Deníku, magazínu Kulturák - březen 2013.