RECENZE: Noví Please The Trees jsou na zaprášené pouti syroví. A zhypnotizují

Please The Trees patří bezesporu mezi nejzajímavější tuzemské rockové skupiny, což dokládá i fakt, že předposlední deska A Forest Affair byla oceněna soškou Anděla. Kromě toho se skupina silně angažuje i v mimohudebních tématech, mezi která samozřejmě patří ekologie. Věrni svému názvu totiž Please The Trees v každém městě svého vystoupení zasadí strom. Aktuálně je jich po světě přes 270. Frontman skupiny Václav Havelka byl také jednou z tváří kampaně namířené proti diskriminaci seniorů a následná spolupráce kapely 
a pěveckého sboru seniorů Elpida vyústila ve společné čtyřpísňové EP.

V poslední době bylo 
o hlavním protagonistovi Please The Trees slyšet hlavně kvůli jeho působení v kontroverzním duu Tvrdý/Havelka, které tvoří s producentem 
a rapperem Martinem Tvrdým. Společně totiž předělávají písně undergroundu 
80. let do současného minimalistického elektro popu, za což sklidili i velmi negativní odezvy. Nejspíše právě Havelkova práce na tomto projektu je důvodem, proč deska Carp nevyšla už dříve. Natočena totiž byla už před rokem a půl.

close zoom_in Nahrávka přitom vznikla vlastně náhodou. V průběhu loňského jarního amerického turné kapele odpadly dva naplánované koncerty. Vzniklé dny volna se Václav Havelka 
a spoluhráči Míra Syrný a Jan Svačina rozhodli strávit v detroitském High Bias studiu, na které měli dobré reference od spřátelených amerických kapel. Nové skladby měli secvičené, takže devět nahrávek natočili naživo během dvou dní. To, že by se mělo jednat 
o novou studiovou desku, prý v té době ještě sami netušili.

Toto pozadí vzniku nahrávky se na hudbě výrazně podepsalo. Už úvodní skladba All I Want to Do totiž ukazuje Please The Trees v nejsyrovější podobě, ve které kdy byla na svých albech ke slyšení. Z neidentifikovatelné mlhy rozostřených kytar se tu náhle vynoří Havelkův hlas, podpořený strojově jednotvárnými bicími, a startuje tak čtyřicetiminutovou neučesanou 
a zaprášenou pouť.

close zoom_in

Ty tam jsou akustické pasáže z alba A Forest Affair a nebo dokonce melodičnost nahrávky ze spolupráce s Elpidou. Desce Carp vládne špinavý zvuk vazbící kytary a například části závěrečné instrumentální skladby Peter Humpal by se mohly zařadit do repertoáru Sunn O))) a dalších drone metalových uskupení. Tento případ je sice v rámci nahrávky extrémní, ale zařazení kytarového hluku jako jednoho ze základních prvků hudby je patrné po celé ploše desky.

To sice neznamená, že by se v jádru pořád nejednalo 
o rockové písně, jejich síla ale vyvstane až po opakovaném poslechu. Obzváště skladby 
A Song Is It's Own World a Not This Way jsou v tomto ohledu vlastně skoro největšími hity skupiny.

close zoom_in Možná hlavně kvůli skutečnosti, že se všechny písně natočily najednou, působí Carp jako celek velmi kompaktně. Jedinou skladbou, která z konceptu alba výrazněji vybočuje, je bonusová I'm Like A Map, zařazená na závěr CD verze. Jedná se o jedenáctiminutový záznam 
z newyorské zastávky amerického turné, kde Please The Trees doprovází hudební improvizací recitaci tamního básníka Steva Dalachinského. Zvuk skladby je podstatně horší než zbytek desky, vklad skupiny zde není moc výrazný a při poslechu alba může track působit až rušivě.

Dalachinského důležitější zásluhou byla, dle mého, jazyková korekce Havelkových textů. Ostatně i na další spolupracovníky při tvorbě nahrávky měla tentokrát kapela velké štěstí. Za nahráváním, masteringem a dalšími souvisejícími činnostmi totiž stáli lidé, kteří pracovali například se Swans, Ty Segall, The Mars Volta nebo dokonce s The 
Rolling Stones.

Aktuální deska tedy víceméně věrně zachycuje současnou podobu živých vystoupení skupiny. Je sice špinavá a přímočará, zároveň má ale schopnost vnímavějšího posluchače zhypnotizovat.

PETR ŠRAJER
Autor studuje muzikologii