Bohužel se loni v červnu udála tragická nehoda, která zasáhla hlavně do letošního programu a všech následujících. Při nehodě zahynul hlavní produkční Szigetu, Dan Panaitescu, který uměl získat umělce zvučných jmen, a nikdo neměl takové kontakty jako on. Pořadatelé po něm pojmenovali hlavní stage, aby uctili jeho památku.

Pokud už máte dost tuzemských festivalů, které tvoří svoje programy jako přes kopírák a které zneužívají politici pro svou agitaci, budapešťský open air je to pravé ořechové. Nejenže poznáte nové kapely, ale vaše oči i uši nebudou stíhat vstřebat podněty, které se jim naskytnou.

Szigeťanům se na celý týden otevřel samostatný svět v srdci Budapešti, ve kterém se dá fungovat a bavit se po celou dobu, aniž by z akce vytáhli paty.

Retro pouť a dostatek záchodů

Naproti tomu ale dostat se do centra hlavního města Maďarska je snadné a rychlé. Ostrov Svobody nabízí vše, na co si vzpomenete, a zároveň neztrácí pravé festivalové Genius loci. Najdete zde: samoobsluhu, drogerii, pláž, různorodá sportoviště, bohaté občerstvení, dostatek židlí, stolů, sedacích pytlů i dalších sedátek, odpočívárny, kino, retro pouť, divadelní stany i otevřenou scénu. V neposlední řadě je všude dost toi toiek s toaletním papírem a tekoucí vodou. Frontu stojíte jen málokdy, ať už na drink, nebo něco k snědku. Na toaletu nikdy.

Ach ty davy?!

Člověk má strach ze statisícového davu. Organizátoři tvrdí, že se za sedm dní na ostrově vystřídá kolem půl milionu lidí. Akce je ale zvládnutá organizátorsky a areál je dostatečně velký, takže návštěvník skoro ani nepocítí rozdíl, když je zvyklý na megakoncerty světových jmen či padesátitisícové open airy. Je důležité nepodcenit obuv a připravit se na to, že každý den nachodíte i deset kilometrů, když chcete objevovat novou kulturu.

Než se pustíme do hodnocení jednotlivých interpretů, je důležité říci, že Sziget je jeden velký žánrový guláš, ve kterém se najde snad každý. Zní to jako klišé, ale na tomto festivalu jsou stage snad každého žánru, na který si vzpomenete: taneční hudba, hip hop, world music, reggae, folk, pop, různé druhy rocku, punk a byla zde i muzikálová a operní stage. Návštěvníkovi se určitě nestane, že by se nudil, spíše může být frustrovaný, že nestihne všechno.

Samozřejmě jsou největším lákadlem světová jména jako Pink, Kasabian, Wiz Khalifa, PJ Harvey, Jamie Cullum, Atl-J, Biffy Clyro, Birdy, The Chainsmokers a mnoho, mnoho dalších, ale divák je kolikrát více fascinován malou stage, kde se dostane do těsné blízkosti umělce a nemusí se tísnit v několikatisícovém kotli.

Upozornila na playback

Mírným zklamáním bylo hned první den vystoupení hlavní headlinerky Pink. Ta nechávala zpěv na vokalistkách a playbacku. Jen sem tam vystřihla nějakou tu kudrlinku. U popových zpěváků se částečný playback používá, aby mohli tančit, ale to nebyl její případ. Raději vtipkovala s fanoušky, dlouho si prohlížela koženou bundu, která ji přiletěla na jeviště, a podepisovala se. Vrchol všeho byl moment, kdy ani nepředstírala, že zpívá, a začala se smát faktu, že se nestrefila do playbacku, a ještě na to upozorňovala. Od poloviny, kdy vstoupil koncert od akustičtější verze, už zpívala naštěstí více. Větší drive a energii předvedli před ní na stejné stage poppunkoví Billy Talent.

Velmi uvolněnou náladu nastolil americký rapper Wiz Khalifa, který rozdával do publika obří zapálené jointy trávy. Rapper společně s Charliem Puthem nahrál song See You Again, který jako druhý pokořil třímiliardovou hranici zhlédnutí na YouTube. Dlouho se ale na vrcholu neohřáli, neboť je porazil letní hit Despacito, který nazpívali Luis Fonsi a Daddy Yankee.

Excelentní klavíristi

Ve stejný den v nepříjemném horku excelovali dva klavíristi: nejprve britský jazzman Jamie Cullum a hned po něm více popový Tom Odell.

Pokud chcete objevovat netradiční muziku, která vás dostane, ideální je navštěvovat co nejčastěji World Music Stage. Právě na ní ve čtvrtek překvapila maďarská multiinstrumentální formace Söndörgő a rovněž domácí orchestr Lajkó Félix feat. Óperentzia. Na stejném pódiu exceloval v sobotu večer jugoslávský skladatel Goran Bregović se svojí kapelou The Wedding and Funeral band.

Dotěrné beaty

Na letošním Szigetu byla všude přítomná elektronická muzika. Až dotěrná. Když skončila produkce na hlavní scéně, rozeřval se hned obří bar naproti. Jindy zase prosakovaly ruchy ze stanových stage. Jediné, co jste na tomto festivalu nikdy nenašli, bylo tiché místo. A je trošku škoda, že třeba folková nebo jiná tišší muzika byla neustále přeřvávaná beaty z okolních pódií a stanů. Nejhorší to bylo v sobotu, kdy hlavní stage produkovala jen taneční hudbu, která ale šla na dračku. A byl na ní snad větší kotel než na Pink.

| Video: Youtube

Pravým opakem tanečních show byla klidná, avšak naprosto precizní písničkářka, PJ Harvey se sehranou kapelou, které to šlapalo perfektně, a z jejich hudby byla cítit zkušenost a radost. Vokál zpěvačky prvotřídně ladící s doprovodnými mužskými hlasy doslova lahodil uchu. Přestože polovina obřího kotle seděla, bylo vidět, že publikum vystoupení této éterické bytosti doslova hltá.

Opera mezi taneční hudbou?

Kapitola sama pro sebe bylo pódium s operní muzikou. Člověk by řekl, že na takovém festivalu bude jako pěst na oko. Jenže měla úspěch a bylo to zajímavé zklidnění navzdory okolním ruchům.

Každý den byla přichystaná na hlavním pódiu tematická party, například s balony či vlajkami, jež si mohli příchozí ponechat jako suvenýr z festivalu.

Na celém ostrově také každou chvíli někde probíhalo pouliční umění nebo divadlo. A vrcholem této zábavy byla retro pouť s flašinetářem a různými zábavnými stanovišti, kde mohli blbnout dospělí i děti. První kategorie snad i častěji.

Ani svatby nejsou na Ostrově Svobody nic neobvyklého, většinou tu zpečetí svoji lásku ti, kteří se zde před lety potkali.

Sečteno podtrženo, Sziget nepatří k levným festivalům, za lístek si připlatíte, ale stojí za ty zážitky, naprosté vypnutí od všedních starostí a světová i neznámá hudební jména našlapaná v týdenním programu.