Tata Bojs už v minulosti na svých studiových deskách koketovali s klasickými symfonickými nástroji, naživo šlo o novinku. „Budete svědky projektu, který je premiérou a zároveň derniérou. Vše, co se stane, je schválně," přivítal přítomné zpěvák a bubeník Milan Cais.

Netradičně pojatý večírek odstartoval pozvolna hitem Filmařská. Pokud to v začátku vypadalo, že půjde o poklidnou podívanou v sedě, zdání klamalo. Show gradovala a stále překvapovala.

Překvapeni z aranžmá

Diváci nové aranže sledovali a co chvíli odměnili ansámbl potleskem klidně i během skladby.

Velkým překvapením byl hned čtvrtý kus Toreadorská otázka, kde už symfonici naplno třímali otěže díky smetanovskému odkazu na báseň z Českých luhů a hájů v předehře. Je možná zbytečné dodávat, že díky orchestru dostala úplně nový, ten správný, rozměr.

S podobnými spojeními se v posledních letech roztrhl pytel a všechny kapely nepojaly setkání rockové a symfonické muziky příliš šťastně. Tata Bojs využili potenciál a koncept dotáhli téměř k dokonalosti.

V baladách dominovala kapela, u svižnějších kusů orchestr.

Fanouškům servírovali velké hity jako Usínací, Písmenková nebo Pěšáci.

Z poslední desky zazněly čtyři věci: Radioamatér, S ní, Sonda, na kterou tematicky i vizuálně navázala Vesmírná, a živé premiéry se dočkala i odlehčená slovní hra Kamarádky, jež je textově založená na přívlastcích, které vycházejí ze jmen jednotlivých přítelkyň.

Dramatická S ní

V písni S ní vyzněla aranž s orchestrem asi nejautentičtěji díky dramatické druhé části skladby.

Koncert vyvrcholil přídavkem jednoho z největších hitů Attention Aux Hommes!, který si fanoušci vyloženě vynutili. Nebylo to poprvé, co frontman Milan Cais zpíval francouzsky, nesměla chybět ani hitovka Ztraceni v překladu.

Šedesátičlenný orchestr nebyl jediným hostem „Tatáčů". V každém bloku si na jeden kus – Duševní a Probuzení, přizvali bývalou zpěvačku, která působila jako „neustálý host" na prvních třech deskách skupiny.

Po přestávce se k Písmenkové připojili Clarinet Factory.

Hyperaktivní kytarista Mardoša nezklamal ani s orchestrem. Vlnil se a poskakoval po celém pódiu od prvního tónu. „Někdy mám pocit, že Mardoša má ve sluchátkách úplně jinou muziku," komentoval jeho tanec jeden z fanoušků na sociálních sítích, kde se koncert živě vysílal. Publikum v sále se nakonec také odvázalo. U přídavků se před pódiem vytvořil nadupaný kotel, stejný jako na většině koncertů Tata Bojs.

I když většina přítomných podstatnou část vystoupení seděla, atmosféra, která v naplněném Foru Karlín panovala, se příliš nelišila od klasického rockového koncertu.

Co chvíli se sálem ozval pískot či jekot, nechyběl ani tradiční výkřik „Hobluj!".

Oběma tělesům se podařilo vkusně zbořit zdi mezi dvěma hudebními světy.