Američané loni na Rock for People sklidili spíše kritiku. Letos v Praze, kam se vrátili po šesti letech, si spravili reputaci. Interiér jim zkrátka svědčí více. Jsou klubovější kapela. Na open airu se jejich energie ztratila.

Ačkoliv chyběl zásadní člen kytarista Kevin Wasserman známý spíše pod přezdívkou Noodles, sound kapely to příliš neovlivnilo. Tentokrát hrála formace v pěti. Přibyl další kytarista.

Přestože prostor Malé sportovní haly nenabídl žádné pohodlí, spíše naopak, fanoušci si nenechali zážitek zkazit. Koupit pivo nebo vodu či dojít si na toaletu byl ve středu večer v holešovické hale, kde se navíc nedalo skoro dýchat, nadlidský výkon. Přesto přítomní křepčili doslova od prvního hrábnutí do kytar navzdory kapele, které se téměř nepohnula.

Zpěv Dextera Hollanda se zdál utopený. Nejde tedy zcela hodnotit jeho kvalitu. Zvláště když natrefil na věrné příznivce, který s ním zpívali téměř bez ustání. Co víc si může kapela přát?

Jenže v tom právě tkví úskalí The Offspring. Skupina se už dobrých deset let nikam neposouvá. Žije ze svých starých hitů a nemá asi jiné ambice.

Potvrdila to i na pražském koncertě. Hrála pouze z nejslavnějších alb Smash, Americana a Conspiracy of One, které vydala před více než 15 lety.

Už jen fakt, že jejich poslední studiové album Days Go By vzniklo v roce 2012 nasvědčuje, že raději žije z minulosti. Navíc z této desky na aktuálním turné hrají buď jeden kus, ale častěji žádný.

Jako zavzpomínání na staré dobré časy posloužil koncert skvěle, umělecká hodnota a progres už se ovšem vytrácí. Aby se z The Offspring nestala parta dinosaurů, kterých je na hudební scéně víc než dost a jednou za deset let se vynoří s comebackem.