Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

To nejlepší od Minnesengrů je velká radost a nostalgie

Jižní Čechy /RECENZE, VIDEO/ - Nové dvojalbum 45 ke 45 jihočeské legendy je reprezentativní kolekcí. To, co dělá z jejich písniček neopakovatelnou záležitost, je zpěv… Dvacet dva let byli českobudějovičtí Minnesengři v nejrůznějších podobách zásadní součástí jihočeské folkové scény. Ještě o rok delší čas už běží od chvíle, kdy v roce 1990 zaklapli kytarové futrály naposledy.

14.12.2013 1
SDÍLEJ:

Slavná folková kapela Minnesengři ožije 14. listopadu na koncertě v českobudějovickém DK Metropol. Na snímku sestava v roce 1970.Foto: Archiv Pavla Žalmana Lohonky

Nač čekat na kulaté výročí, usoudil asi Radioservis (vydavatelství Českého rozhlasu, jehož českobudějovické studio bylo kdysi Minnesengrům mateřským přístavem) a připravil rozsáhlou reprezentativní antologii.

45 ke 45 mapuje celý záběr skupiny

Pocta skupině Minnesengři, kteří vznikli před 45 lety, se odehrála 14. listopadu 2013 v českobudějovickém DK Metropol. Na snímku Jiří Smrž a Pavel Žalman Lohonka.Což o to, desek z rozhlasových nahrávek vyšlo v 90. letech Minnesengrům víc, než „za života", ale dvojalbum jediné, Hej dum dá z roku 2005, zcela zaměřené na lidovkovou část repertoáru. 45 ke 45 mapuje celý záběr skupiny, první disk je ovšem věnován písním, které ji proslavily nejvíc – jihočeským lidovým. Minnesengři byli v českém folku mezi prvními (spolu s Jaroslavem Hutkou), kdo vynášel lidové písně ze starých sbírek, popřípadě zvukových archivů na světlo, a jejich pojetí se tak pro jejich následovníky stalo na nějaký čas téměř závazným kánonem. Lidové písně upravoval vždy kapelník Pavel Anděl Pokorný, na CD1 je jich pětadvacet a jsou velmi krátké, většinou jeden a půl až dvě minuty, i za cenu výrazné redukce počtu slok. Všechny už na nějakém předchozím albu vyšly; s dvěma výjimkami, z nichž jednou je – věřte nebo ne – možná nejslavnější minnesengří píseň Kdyby tady byla taková panenka. Zde poprvé v „originále", tedy jako nádherný duet Lohonka – Pouzarová.

CD2 obsahuje vzorky z pokladnice světového folksongu (ovšemže s českými texty), v menší míře plně autorské písně. Nechybí tu proslulé tradicionály (Ho, ho Watanay, Severní vítr…) i písničky nejrůznějších tvůrců: Krise Kristoffersona (Sám se loudám), Paula Simona (Zas je slunný den – velký minnesengří hit 70. let) nebo z období 80. let několika francouzských autorů (Georges Moustaki…). Texty psali Pavel Žalman Lohonka a Jan Borkovec, několik kousků externí textařky, vlastní melodie dodali Lohonka (Tak jsme vandrovali…) i Pokorný (Dobrá společnost…). Závěrečné období 1985-90 reprezentují dvě písně Jiřího Smrže. Většina skladeb rovněž již vyšla na výběrech v 90. letech.

Dvě kytary, jednoduchý kontrabas, pár tónů zobcové flétny, někdy tiché perkuse

Slavná folková kapela Minnesengři ožije 14. listopadu na koncertě v českobudějovickém DK Metropol. Na snímku kapela v roce 1983.Instrumentální aranže jsou většinou úmyslně prosté: dvě kytary, jednoduchý kontrabas, pár tónů zobcové flétny, někdy tiché perkuse. Jen občas se vyskytne ozvláštnění (smyčce, klávesy, foukačka) nejzajímavější aranžérský „trik" jsou poměrně časté rytmické změny uprostřed písně. To, co z minnesengrovských písniček – hlavně lidových – dělá neopakovatelnou záležitost, je zpěv. Kapelou prošla dlouhá řada zajímavých zpěváků obojího pohlaví (Jana Vejvarová s univerzálně tvárným hlasem nebo zpěvák žertovných lidovek Jan Borkovec, kupříkladu), ale typický sound vytvářeli dva z nich. Pavla Žalmana Lohonku jistě nemusím příliš představovat, ale zdůrazním, že před třicítkou dokázal čarovat hlasem ještě úžasněji a jeho podání bylo vždy pozoruhodné, i když někdy tóny spíš zahazoval, než zdůrazňoval. A Ludmila Pouzarová, majitelka vysokého, místy až dětského sopránku, s tóny nadnášenými hravou lehkostí a nakažlivou radostí ze zpěvu. S Minnesengry zpívala bohužel pouze v takzvané zlaté éře 1973-76; bylo štěstí, že v té době se kapela věnovala lidovkám asi nejvíc, protože ty byly jejímu výlučnému hlasu určitě nejbližší.

Výběr pouhých 45 skladeb z obrovského zdroje nahrávek je jistě obtížná věc, přesto některé skladby vyšly již popáté (Nezacházej slunce nebo Tys chtěl vidět). Výslednou sestavu nicméně cítím jako velmi kvalitní. Jestli o něčem diskutovat, tak spíš o CD 2: proč chybí některé dávné hity (Spousta velkejch přání) i celé úseky (folkrockové období konce 70. let, ukázka z alba Bělovláska).

Pocta skupině Minnesengři, kteří vznikli před 45 lety, se odehrála 14. listopadu 2013 v českobudějovickém DK Metropol. Na snímku zpěvačka Lída Pouzarová.

Na bookletu se naštěstí nešetřilo papírem

Na bookletu se naštěstí nešetřilo papírem (24 stránek): najdeme v něm hlavně fotky ze všech období (velmi příjemné) a citace z dobového tisku (důležité pro pochopení souvislostí a role kapely v českém folku). Dočteme se tu, že skladby vybrali Pavel Žalman Lohonka a redaktor Českého rozhlasu Martin Schuster (autor bookletu) i jména všech hudebních a zvukových režisérů. Lehoučce odbytá se mi zdá diskografie a životaběh kapely, společně vmáčknuté na jednu stránku, úplně pak chybí dokumentace písní. Aspoň informace, kdo je nahrál a nazpíval. Některé hlasy jsem těžko odhadoval, zajímalo by mě, kdo hrál v Nebyl jsem včera doma na banjo, nedočteme se, že na sitár v písni U studánky hrál Jiří Klimeš…

Ale připouštím, že to už může být lehká publicistova úchylka. Pro většinu posluchačů je důležité, že se před nimi otevře doba před dvaceti až čtyřiceti lety a díky rozsáhlému výběru se mohou ponořit do minnesengří muziky. A aniž bych chtěl jakkoli snižovat autorskou tvorbu kapely, zejména při poslechu prvního CD můžeme pocítit velkou radost z toho, že tu Minnesengři byli a jaké dílo po nich zůstalo. A nostalgii z toho, že podobné dobrodružství je už dnes neopakovatelné.

TOMÁŠ HRUBÝ
Autor je hudební publicista

Minnesengři: 45 ke 45…to nejlepší. Radioservis, 2013, celkový čas CD1 – 48:36 a CD2 – 56:33.

Autor: Redakce

14.12.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Radek Vondráček poskytl 15. listopadu v Praze rozhovor Deníku.
1 33

Dnešní úkol pro Sněmovnu: zvolit Vondráčka z ANO na post předsedy

Francisco Franco a budoucí král Juan Carlos I. (rok 1966)
DOTYK.CZ
5

Před 42 lety ve Španělsku padla diktatura, svobodu zaštítil král

Romové jen kradli, Ukrajinci při tom i vraždili: prohlédněte si nejlepší videa

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve dnech 20. a 21. listopadu 2017.

Obce bojují se suchem. Vysazují třešně či hrušně

Švestková, hrušková i třešňová alej vyroste na území Velkých Bílovic. Pracovníci města v listopadu vysadili v tamním katastru dohromady sto ovocných stromů.

Režisér Jiří Menzel prodělal prý náročnou operaci. Leží v umělém spánku

Oscarový režisér Jiří Menzel byl převezen do pražských Střešovic a je v umělém spánku. Uvedla to televize Nova. Jeho zdravotní stav se dramaticky změnil po návratu z dovolené. Měl by mít za sebou náročnou mnohahodinovou operaci. Rodina, i mluvčí Ústřední vojenské nemocnice v pražských Střešovicích, odmítli Menzelův zdravotní stav komentovat.  

Ruská televize: Češi by měli být za rok 1968 vděční. Zaorálek se ostře ohradil

Československo by mělo být Sovětskému svazu vděčno za rok 1968, napsal web ruské armádní televize Zvezda, které řídí ruské ministerstvo obrany. Článek se objevil dnes, kdy začala oficiální návštěva českého prezidenta Miloše Zemana v Rusku. Rozhořčil i samotného Zemana, proti textu se hodlá ohradit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT