Zvláštní je, že k natočení alba neinspirovala Richarda Müllera žádná muzika. Ta se dostavila až později… Na začátku byla fotografie se psem v náručí, kterou zpěvák pořizoval na obálku knihy svých textů. Zalíbila se mu tak, že se ji rozhodl dát i na obal desky a teprve potom začal vymýšlet písničky.
Pro Müllera, jenž rád provokuje, je tento přístup typický. Naštěstí se mu podařilo dát dohromady opravdu silnou kolekci skladeb. Slova napsal jeho přítel Peter Uličný, jenž spolupracoval už na minulém cédéčku 55. Richard pak vychrlil všechny melodie za pouhé čtyři dny.
Punc svěžesti
Neznamená to, že by byly odbyté. Naopak, mají punc svěžesti, nahrávka pěkně šlape a působí uvolněným dojmem. Müller zpívá o rockerech, kteří nemají proč chodit do důchodu (Za všetko môže Keith Richards), i o tom, že mu nevadí noční samota, v níž ho čeká jeho věrná přítelkyně Mária Televízia. Popisuje, co lze zažít v ateliéru Jana Saudka.
A nerezignoval ani na cituplné milostné balady (Ešte ťa nepoznám). Sound alba je moderní, má ale správné rockové ostří. Pěvecky se interpret překonává a nelze si nevšimnout, že tu místy probleskuje energie, kterou disponoval, když byl mladý.
Pokud si snad někdo myslel, že už Richarda Müllera zná, Hodina medzi psom a vlkom ho vyvede z omylu.
