Plzeň – Robert Plant (*1948) je hudebník, který se z obyčejných poměrů v průmyslové oblasti Anglie nazývané Černá země ocitl na nejvyšších příčkách oblíbenosti i uznání. Jeho první krůčky k poznání hudebního průmyslu začaly už na začátku 60. let minulého století, kdy Anglie i Evropa navazovaly na hudební revoluci v Americe, aby postupem času vytvořily svébytnou a zaoceánské muzice silně konkurující hudební kulturu.

Napodoboval Elvise i staré bluesmany

Byla to doba, kdy polovina kapel chtěla znít jako Shadows, druhá jako Beatles. Vyprávění a svědectví Plantových kamarádů ze školy svědčí o tom, že povinná školní docházka je sice základ, ale pak je ještě škola jiného druhu, ve které se člověk musí obejít bez rad rodičů, učitelů a moudrých knih. A právě už v dobách studentských se Plant od napodobování Elvise Presleyho a starých bluesmanů probojoval díky angažmá v kapelách, jejichž jména si dnes pamatuje jen pár zasvětcenců, až k Yardbirds. To už byla skupina, která měla slušné renomé nejen na anglické domácí scéně, ale i v kolébce rocku, v Americe. Byla to záchrana na poslední chvíli, neboť zpěvák své budoucí ženě slíbil, že pokud se do dvaceti let neprosadí, najde si jiné zaměstnání. Roberta Planta kromě blues a klasického rock and rollu formovaly ještě další vjemy. Vztah k přírodě, mytologie a knihy J. R. R. Tolkiena. (To se později projevilo v zakoupení farmy, jako místa klidu a relaxace).

Přelom s Jimmi Pagem

Přelomové období nastalo díky spolupráci s kytaristou Jimmi Pagem, který byl starší a zkušenější. Page už měl v té době za sebou účinkování na slavných nahrávkách Kinks, Who, Stones a dalších. Skupina se záhy přejmenovala na Led Zeppelin. Následovalo podepsání smlouvy s firmou Atlantic, vydání první desky, která nebyla ještě žádnou senzací. Ale po Led Zeppelin II je znal celý svět. V té době už měli za sebou evropská i americká turné. Z amerického publika měl Plant respekt, neboť, jak se vyjádřil, tam už to všechno bylo, tam už to všichni znali. Ale muzikantovi, který ještě nedávno asfaltoval silnice, ležel náhle u nohou celý svět.

Zdroj: Youtube

Atmosféra sedmdesátých let však byla drsnější než ve zlatých šedesátých. Pravda je, že nepříznivé recenze se vyskytovaly hned od začátku, prodejnost desek a návštěvy koncertů však mluvily jinak. Ale kapela přestávala mít věci pod kontrolou. Po těžké autohavárii a úmrtí syna se z Planta stal jiný člověk. S kapelou skončil vlastně jako první. Když v r. 198O našli Bonhama mrtvého, prohlásil: „Už toho mám dost. Musí se to dát dělat i jinak. Protože v této záležitosti je přece také nějaká radost." A ta se po zamítnutí sestavit superskupinu dostavila. Vrátil se k bluesovým a rock and rollovým kořenům.

Odchod na sólovou dráhu

Po odchodu na sólovou dráhu hraje Plant se skupinou Honeydrippers a v r. 1982 vydává první sólové album. O dva roky později ho šéfové Atlanticu přemluví k natočení kolekce písní z 50. let. Z tohoto alba se písnička Sea Of Love umístí na začátku r. 1985 v hitparádě na třetím místě. V létě se zpěvák pod hlavičkou Led Zeppelin objeví na koncertu Live Aid ve Filadelfii. Publikum jásá, ale všeobecně se mluví o rozpačitém výkonu. A pokračují další pokusy o obnovení Zeppelinů, ale nakonec snaha vyústí v rozchod.

Hudební publicista a autor Plantova životopisu Paul Rees uvádí, že Page strážil odkaz kapely s vervou fanatika, až ho pohltil natolik, že nebyl schopen posunout se dál, zatím co Plant minulost setřásl z ramen a jel si podle svého.
V 80. letech Plant vstřebával vše, co tehdejší hudební scéna nabízela, včetně třeba elektropopu. I když mezi ním a Pagem vládl napjatý vztah, mluví se o tom, že se často nechal slyšet: „Jimmy by udělal tohle, nebo Jimmy by udělal tamto". A tak v r. 1994, po patnácti letech, vydali společné album. Jejich spolupráce zahrnovala i koncertování, během kterého navštívili i státy východní Evropy včetně České republiky. Plant se zde od fanoušků dozvěděl, jakou vzácností a v některých zemích i nebezpečím, bylo vlastnit desky se západní hudbou.

Zdroj: Youtube

Spolupráce trvala do r. 1998, ale na přelomu století začal hrát Plant s hospodskou kapelou písničky od Elvise a Beatles. V průběhu dalších let objevil bílý protějšek blues, bluegrass. A nejen to. V Mali na Festivalu au Desert se setkává s další neobvyklou hudbou. V Norsku hraje tak daleko na severu, že v těch místech nikdy žádná kapela nehrála.

Ale největší úspěch Plantovy sólové kariéry byl asi inspirován nahrávkami značky Smithsonian Folkways. Tím byla nastartována spolupráce se zpěvačkou Alison Krauss. Deska Raising Sand obdržela v r. 2008 Grammy v kategorii album roku. V té době uspořádali Led Zeppelin ještě jeden koncert. O vstupenky projevilo zájem neuvěřitelných dvacet milionů lidí. Musela být uspořádána losovačka na internetu.

Amfiteátr v Plzni na Lochotíně by tolik lidí asi nepojal, nicméně návštěvnost bude jistě velká. Jak mi pověděl bývalý člen divadla J.K.Tyla v Plzni, dnes člen Švandova divadla, Viktor Limr: „Robert Plant a Led Zeppelin prošlapali cestu zásadním hudebním stylům a stovkám slavných kapel. Je to, jako kdyby přijel Kryštof Kolumbus."

Zdeněk Raboch (autor je hudební publicista)