Nezvolili jste úplně optimistický název alba, ale pro dnešní dobu je jako vyšitý. Nakolik vás při jeho tvorbě ovlivnily právě události či situace, které teď žijeme?
Na prvních deskách jsme se především bavili a vymýšleli kraviny. Hodně jsme hulili a ty roky v podstatě prosmáli. Humor je kořením naší hudby, ale současná světová situace k smíchu moc není. A to se nutně musí promítnout do samotných písniček. Nadhled jsme doufám neztratili, ale nelze nereflektovat to, co se kolem nás i nám děje.

V jakém okamžiku nastává ta chvíle, kdy si řeknete, že je písnička hotová? Radíte se o tom, nebo je to víceméně na vás?
Já to v podstatě vím přesně, ale hodně mi záleží na tom, aby byli spokojení moji milí spolupachatelé. Máme toho mnoho za sebou, leccos jsme se už naučili, něco se nenaučíme už nikdy. Ale to není důležité. Co je podstatné – naplnit písničky láskou a emocemi. Hudba má obrovskou sílu a je to v podstatě boží dar.

Matěj Ruppert říkal v jiném rozhovor, že jste napsal nejlepší písničky svého života. Co vy na to?
Nic jiného mu nezbývá. Řekl jsem mu, že když mne nebude výrazně chválit, začnu spolupracovat s jinými talentovanými zpěváky. Z toho má panickou hrůzu, a tak mne chválí. Je to taková barterová dohoda.

Zastavme se u jednotlivých písní – třeba Do It! (If You Don´t Have Any Children). Můžete okomentovat vznik klipu k ní, i když je to asi spíš otázka na Matěje Rupperta?
Matěj mne už dlouho ponoukal, abych napsal ploužák, baladu, oplodňovák. Od Piece Of My Life jsme vlastně pořádnou teplou pomalou písničku neměli a

Matěj tyhle typy songů miluje. Hudba byla hned, ale co s textem? Věděli jsme, že o lásce to být nemůže. Tak jsme ostře zatočili a vzniklo Do It. Klip je o tatínkovi, který jde koupit synkovi airsoftovou hračku. A my si myslíme, že to je nájemný vrah. Překvapilo mne, kolik lidí to nepochopilo a podráždilo je to. Tak prosím vás, tohle je humor, ironie a vtip. Jsme velmi pacifistická kapela a opravdu v žádném případě nechceme nikoho ponoukat k jakýmkoli násilným činům. Naopak. Lásky je třeba.

Hodně mi konvenují i songy Fuck Neutrality nebo třeba Compass Point. Právě do nich jste přizvali hvězdné hosty…
Jsem moc rád, že se vám líbí. To je pro mne ta největší odměna. V Compass Point překrásně zpívá Ashley Slater. Má úžasný hlas a hloubku prožitku.

Jak jste se vůbec nakontaktovali s umělci světového formátu? Všechno to začalo Fredem Wesleym, následovali mnozí další… Co vám spolupráce s nimi dává?
Fred Wesley je takový pojem, že nám odemkl dveře k mnoha unikátním hudebníkům. Kapelník Jamese Browna, to je prostě něco. Spolupráce s takovými umělci nás posouvá dál, učíme se od nich, jak to dělat. Šplháme po jejich zádech výš a výš. A také si tím plníme sny a to je asi to nejkrásnější.

Stačili jste se všichni sejít ve studiu ještě před koronavirem? Nebo jste tvořili na dálku?
Tvořili jsme ve studiu i na dálku. Byl to velmi intenzivní proces, úžasný zážitek. Nejvíc času jsem trávil s Matějem, Terezou Černochovou a Ondrou Pivcem. Ta deska nám pomohla se neutopit v beznaději, vyzpívat naše frustrace a splíny.

Pro Monkey Business je důležité živé hraní – jako pro každou kapelu a pro posluchače samozřejmě taky. Takže co teď? Jaká jsou vaše očekávání do nejbližší budoucnosti?
Můj pověstný optimismus je ten tam a jen velmi těžko se dostávám do dobré nálady. Vidím to velmi černě a nic mne zatím nepřesvědčuje o nějakých světlejších vizích. Ano, nežijeme v jaderné válce, ale svět se dramaticky mění a už nikdy nebude takový jako dřív.