Čeká vás spolupráce s Českým národním symfonickým orchestrem. Jaké s ním máte zkušenosti?
Vzpomínám si, když jsem šel poprvé hrát a dirigovat s tímto orchestrem. Zaujala mne sekce prvních houslí. Když houslisti hráli, usmívali se, takže to bylo opravdové ztělesnění radosti z hraní, radosti z tvorby hudby. Tento pohled mě opravdu zasáhl.

Máte nějaké další zkušenosti s českými umělci?
S jinými hudebníky kromě Českého národního symfonického orchestru zkušenost nemám. V minulosti mi byla nabídnuta spolupráce s jedním slavným českým zpěvákem, ale pak se spolupráce neuskutečnila.

Kolikrát jste byl v České republice a jak na to vzpomínáte?
Musím říct, že mám skvělé vzpomínky na Prahu, krásu jejích budov, na centrum města. A také si pamatuji, že je Praha obklopena rozsáhlými plochami zeleně. Samozřejmě když nesněží, protože v Praze může být pěkně studená zima. I tohle si pamatuji. Ale kromě města mám dobré vzpomínky i na orchestr, se kterým jsem hrál. Musím přiznat, že mají typické vlastnosti, a to je rychlá reakce na gesta dirigenta. To znamená, že orchestr má velkou osobnost, velký temperament. Každý orchestr je samozřejmě jiný, nedá se říct, že by se orchestr ve Vídni podobal orchestru v Berlíně, ale každý orchestr má svou barvu, své rysy, a to jsou typické vlastnosti, které jsem si uvědomil, že český orchestr má, tato osobitost a jedinečnost.

V prosinci budete v Praze dirigovat koncert na počest svého otce. Čím bude pro diváky výjimečný?
Víte, to, co je pro mě na tomto koncertu zvláštní, je myšlenka hudby doprovázená obrazy. To byl nápad mého otce, začali jsme o tom uvažovat před třemi lety. Otec zavolal manažeru Florisovi a setkali jsme se u otce doma, protože chtěl, abych začal dirigovat jeho hudbu a přemýšlel o tomto novém konceptu, o tomto novém formátu koncertu.

To, aby během koncertu používal filmové projekce, údajně vašemu otci poradil Quentin Tarantino. Je to pravda?
Pokud vím, na počátku byla nabídka na složení dvou skladeb k Tarantinovu filmu. A pak byla hudba, v jistém smyslu, použita k doprovázení filmových scén, takže pravděpodobně to byl začátek této myšlenky. Protože, jak možná víte, v Tarantinových filmech máte také skladby pocházející z jiných žánrů hudby, takže to je pravděpodobně tento případ. Znamená to, že to byl nápad, který se objevil v mysli mého otce díky této zkušenosti, kterou měl s posledním Tarantinovým filmem.

Vzpomínáte na svého otce často?
Mám tolik osobních vzpomínek na svého otce, kterých si vážím! Například si pamatuji, že když jsme šli do studia na nahrávání, já jsem poslouchal jeho hudbu a byl jsem ohromen jeho genialitou. V té době jsem už chodil na konzervatoř, už jsem skládal hudbu k Cinema Paradiso (film Bio Ráj z roku 1988- pozn. red.), ale neměl jsem takové hudební znalosti, jako mám teď. Pak si také vzpomenu, jak si táta zapisoval skladby na malé papírky nebo jak jsem za ním chodil pro rady… Z celého srdce si těchto vzpomínek vážím.

Jak byste přiblížil úlohu dirigenta?
Mým hlavním cílem při dirigování je vytvářet napětí, ale ne napětí v negativním slova smyslu. Mám na mysli tvůrčí napětí, které vede ke kráse. Je to určitý druh kontrastu, ale je to kontrast formou dialogu. Mezi různými sekcemi orchestru je výrazný rozdíl, který je typický pro hudbu mého otce. A samozřejmě se vše musí řídit a regulovat gesty, musíte mít neustále přehled o tom, co se děje kolem vás na jevišti, s orchestrem. Soustředím se na hudbu. Uvědomuji si, když dojde i k malému zpoždění, protože hlavní myšlenkou celé věci je synergie, souhra. A ta samozřejmě závisí na dirigentovi.

Jaký je váš hudební vkus?
Víte, mou vášní je klasická hudba, jak si asi dokážete představit, například Brahms. Ale poslouchám různé druhy hudby. Nyní samozřejmě také cítím touhu skládat vlastní hudbu, hudbu, kterou mám v srdci, vyjádřit své nejniternější pocity. Ale musíme být samozřejmě informováni o hudebních trendech, držet krok, měli bychom znát všechny druhy hudby, musíme být otevřeni novým názorům, být pokorní, nikdy se nesmíme zavírat ve své osamělé věži. Poslouchám například Adele, Beyoncé, protože si myslím, že v každém druhu hudby se dá najít něco, co pak přenesete do typu hudby, kterou hrajete. Řekněme, že to můžete udělat téměř pokaždé. Co se týče harmonie, rád poslouchám otcovu hudbu, která má podle mne jedinečné kvality.

Zdědily také vaše děti hudební talent?
Přál bych si, aby děti šly v mých šlépějích. Přál bych si, aby jméno Morricone mělo kontinuitu, aby se udrželo. Byl bych rád, kdyby převzali štafetu. První syn hraje velmi dobře na housle, má opravdu dobré držení těla a někdy mě opravdu překvapí. A přál bych si, aby se z druhého stal dobrý klavírista. Zejména synové si myslím, že jsou obzvláště vhodní pro dirigování, zatímco dcera by byla také dobrá klavíristka. Ale samozřejmě si děti mohou dělat, co chtějí, můj otec vždycky říkal: „Jsi svobodný, můžeš si dělat, co chceš.“