Proč jste si to schovávali tak dlouho? K vydání desky přece zbývalo málo, když už byla nahraná.

Řekli jsme si, že s deskou počkáme, že ji vydáme, až bude vhodná doba. A ta přišla až letos. Předtím jsme si rozhodně neplánovali, že jako kapela ukončíme na deset let činnost, to vůbec ne. Jen jsme všemu nechali volný průběh.

Zajímavé je, že když člověk písničky z „nového" CD poslouchá, nenapadlo by ho, že jsou staršího data…

To jsem rád, že to takto cítíte. Uvidíme, jestli tomu tak bude i v případě zbrusu nového materiálu.

Chystáte se pro některý z textů znovu oslovit i Gábinu Osvaldovou?

To se uvidí, myslím, že to ve hře je. S Gábinou jsme v kontaktu pořád, záleží, jestli se jí bude nový materiál líbit.

Jak to tehdy bylo, když jste za ní přišel, aby se podílela na textech vašeho alba Savana?

Název naší kapely jí z minulosti něco říkal, tudíž mě neodmítla. Dopadlo to tak, že ještě ten večer, co jsme se viděli poprvé, jsme si potykali. Tehdy nám došlo víno, a tak šel Ondřej Soukup dokoupit další… Nechtěl bych, aby to vyznělo tak, že mně Gábina stvořila texty na zakázku jen tak, že je „vystřelila od boku". Nějakou dobu jsem k ní a Ondřejovi jezdil na chalupu kousek za Prahou, kde jsme prožili pár hezkých dní. A jak mě poznávala, myslím tím můj naturel, psala je takzvaně na míru. Není to nic neobvyklého, podobnou spolupráci jsem zažil i s Liborem Pločkem původem ze Zlína, naším nejproduktivnějším textařem, či Lou Fanánkem Hagenem, který se podílel na oné poslední, ale až teď vydané desce.

Nemrzí vás dnes, že jste se s kapelou rozešli na tak dlouho?

My jsme nebyli hibernovaní, každý z kapely se něčemu věnoval já osobně jsem s muzikou nikdy nepřestal. Dnes si říkám, že nám ta pauza znovu nalila do žil chuť navázat na to, co jsme měli a pořád máme rádi.

Víc než deset roků je ale pryč.

Jak říkal Švejk: „Život lidskej je natolik složitej, že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr." Prostě to tak tenkrát bylo, že jsme měli i jiné zájmy. Kluci (kytarista Jiří Vaculík a bubeník Petr Chmela) podnikali a na všechno si potřebovali osobně dohlížet, takže i když jsme fungovali v základní sestavě kapely jenom ve třech, nenašli jsme často jediné datum v měsíci k tomu, abychom se sešli. Vlastně to bylo takřka nemožné jeden byl v Rusku, druhý v Číně nebo v Americe…

Ale dopadlo to dobře…

Nakonec kluci pochopili, že některé věci za ně může udělat nebo zařídit i někdo jiný. A tak jsme si jednoho dne sedli a řekli si: proč to prostě nevymyslet tak, abychom si čas na hraní udělali? Roky utíkají a „páru z ventilu" je třeba někdy upustit, to je pro muzikanta důležité. Naše současná priorita je tudíž společně hrát. Postupně doplňujeme seznam koncertů a těšíme se na ně jsme ale zatím nesmělí rockeři, budeme se chvilku oťukávat.

Kapela Rumpál vzešla z formace Symfonik Rumpál, která vznikla v roce 1983 v Březůvkách u Zlína. Na Rockfestu 1986 získala první až druhé místo v autorské soutěži za píseň Zívám. Rozpadla se v roce 1990 kvůli odchodu zpěvačky Jitky Woodhams do Rakouska a obavám muzikantů, že se v polistopadovém období hudbou neuživí. V polovině devadesátých let skupinu obnovili bývalí členové Jiří Vaculík a Petr Chmela a pod názvem Rumpál pokračují dál se zpěvákem Pavlem Kačesem Husárem.