Už jste v Sázavě někdy vystupovala?
Kam má paměť sahá, nepamatuji se, že bych tu hrála. Ale přiznám se, že moje paměť nemá dosah příliš daleký… Takže je možné, že kdysi před lety. Mám zhruba šedesát až sedmdesát vystoupení ročně, tak je myslím omluvitelné, že si nepamatuji všechna místa. Ale obvykle si vzpomenu, když vidím sál a šatnu.

A nějaký bližší vztah k tomuto regionu máte?
Sázava je pro mne spojena s romantikou trampských písniček, které jsem se něco nahrála kdysi u táboráků, tudíž s mládím. A co je spojeno s mládím, k tomu má obvykle člověk velmi kladný vztah. Osobně mi je ale bližší Berounka, v jejíž těsné blízkosti žiju už dlouhá léta. Doufám, že mi Sázavané odpustí…

Jací muzikanti vás nyní doprovázejí?
Když jsem se rozhodla udělat ve složení kapely změnu, chtěla jsem radikálnější. Proto jsem se obklopila mladými muzikanty, většinou absolventy Konzervatoře Jaroslava Ježka. Jednak si myslím, že si zaslouží dostat příležitost, sama si velmi dobře pamatuji, jak je těžké se mezi stálicemi prosadit. A pak doufám, že dají mým písničkám jakýsi „lifting"a novou energii. V neposlední řadě se ve společnosti mládí pomaleji stárne.

V Sázavě vystoupíte s narozeninovým koncertem. Jsou tato vystoupení svátečnější než klasická?
O tom jsem nijak nepřemýšlela a rozhodně s tím nekalkulovala. Chci, aby nám bylo příjemně na jevišti i v hledišti, aby se obě strany krásně propojily. To když se povede, je to paráda i bez nějakých umělých klišé… Prostě jsem si prošla svůj archiv písniček a vybrala ty, které mám ráda a doufám, že můj výběr potěší i posluchače. Když odcházejí z koncertu se zářícíma očima, je to jeden z nejkrásnějších pocitů na světě.

KAREL SOUČEK