Kliknutím zvětšíte„Hudební kritici i Jirkovi skalní fanoušci nám vyčítali, že jsme je nezařadili hned na ‚jedničku‘. ‚Dvojkou‘ tedy všem splácíme jakýsi dluh – mohou si tak udělat představu o posledním nedokončeném Jirkově albu, protože si ho teď ze všech nahrávek mohou sami sestavit,“ říká kytarista a producent Miloš Dodo Doležal, jeden ze členů někdejší superskupiny, která se utvořila na základě hlasování fanoušků v anketě Černá vrána 1992.
Reedice alba Zemětřesení, k němuž jste před dvěma lety odjeli i úspěšné turné, vzbudila u posluchačů velký zájem. Byl to ten pravý důvod k nahrání ‚dvojky‘?
Byl, zároveň nás ale v našem rozhodování podpořil František Ringo Čech. Pozval nás k sobě domů, pochválil nám ‚jedničku‘, při té příležitosti nám předal hromadu textů, které pro Jirku napsal v letech 1980 a 1981, a požádal nás o jejich zhudebnění. Považoval jsem to za obrovský závazek, nechtěl jsem to vzdát. A tak jsme začali Zemětřesení 2 brát hodně vážně.
Ovšem ve změněné sestavě…
Ano, já s bubeníkem Štěpánem Smetáčkem jsme měli naprosto jasno v tom, že projekt dotáhneme do konce, zatímco druhá půlka původního složení – Aleš Brichta a Vlasta Henych – neustále měnila skoro dva roky rozhodnutí. A tak jsme místo nich povolali dva nováčky, kteří pro nás byli jasnou volbou. Jsou jimi můj syn, baskytarista Miloš Doležal jr., a zpěvák Mladen Djelmo. Oba se zvládli naučit celý materiál během pár dnů.
Váš syn je jasný, má skvělou průpravu, v hráčském umění se zdokonaloval i na Berklee College of Music v Boston, ale kdo je Mladen Djelmo?
Po mamince Čech, po tátovi Srb. Kontaktoval mě už někdy v roce 1994. Poslal mi tehdy svoji kazetu, abych si poslechl jeho zpěv… Nedávno jsme se potkali na akci a zjistil jsem, že zpívá v Led Zeppelin Revival a zároveň i Jirkovy věci, a tak jsem mu zavolal a oslovil ho ke spolupráci. Hned souhlasil a já jsem hrozně rád, protože tak to má v rock'n'rollu být, že dostanou šanci kluci bez velkých jmen, což je případ i Elvise Presleyho, Jimiho Hendrixe nebo kohokoliv. Nikdo z nich nestál na vrcholu pyramidy, když začínal.
Z čeho jste při nahrávání Zemětřesení 2 vycházeli?
Páteří dodělání skladeb byl živý záznam koncertu z Humpolce z roku 1980. Ke stávajícím songům jsme pak dotočili tři nové songy s texty Ringo Čecha, které jsme si sami vybrali. Byla pro nás čest na ně napsat hudbu a přivést je – stejně jako Jirkou zpívané písně na zmiňovaném koncertu – k uším fanoušků.
Jak jste se k záznamu z něj dostali, věděli jste, že existuje?
Naštěstí je dnešní společnost digitalizovaná, lidé vkládají na internet i čtyřicet padesát let staré záběry, takže jsme tam záznam z jednoho z posledních Jirkových koncertů našli. Zazněly na něm věci jako Hodina H, Hostina nebo Maratón, které v jeho podání na desce nikdy nevyšly, ale i ty, co vyšly, jako Alchymista a Sen. Dohromady jsme jim dali ve studiu jednotný sound, aby držely pohromadě, snažili jsme se je stylizovat do hard rocku sedmdesátých let.
A co bonus Ptají se lidé?
Tu písničku jsem vybral záměrně, protože se mi vždycky strašně líbila. Pochází z roku 1975 a vyšla jen na CD Zemětřesení 2, na LP se bohužel nevešla.
Plánujete turné i k Zemětřesení 2?
To je otázka, kterou jsme ještě nerozsekli. Prvotní bylo udělat nahrávku a dostat ji mezi lidi, což se děje. Samozřejmě na internetu registrujeme žádosti fanoušků, kteří by rádi slyšeli písničky živě v naší nové sestavě, čehož si vážíme. Myslím, že myšlenka uspořádat speciální koncert se nabízí v příštím roce, kdy si připomeneme Jirkovy nedožité sedmdesátiny a čtyřicet let od jeho smrti.
Čím pro vás vlastně Jiří Schelinger byl?
Můj vztah k němu je jednoduchý – jako třináctiletý kluk jsem ho zažil při koncertu na fotbalovém stadionu. Zanechalo to ve mně takový dojem, jako bych viděl a slyšel hrát západní kapelu. Neskutečný zážitek - jeho muzikantům to dobře hrálo, on skvěle zpívá a vypadal, všecko to fungovalo. Od té doby jsem začal hrát na kytaru – nejdřív na španělku a až v patnácti jsem si díky finanční podpoře rodičů a babičky mohl dovolit koupit elektrickou kytaru. Tehdy jsem nemohl tušit, že se o nějakých čtrnáct let později dostanu k Jirkově tvorbě. Kdybych se měl znovu rozhodnout, na čí hudbu bych si chtěl sáhnout, byla by to znovu ta jeho. Desku Hrrr na ně… dodnes považuju za bibli českého hard rocku.
2
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
