„První republika byl věk, který přál umění. Vše, co se dělo nejen v muzice, ale i ve výtvarném umění, v literatuře, ve filmu, bylo zajímavé. Populární hudba byla středem zájmu i u tvůrců vážné hudby," tvrdí Havelka, jehož jemné a uhlazené mravy působí, jako by skutečně přišel z té doby.

Narodil se v umělecké rodině, matka je známá herečka Libuše Havelková, otec byl hudební skladatel Svatopluk Havelka. Jako mladší se Ondřej Havelka objevil v několika filmech, později díky Ypsilonce zamířil studovat herectví na pražskou DAMU. Režíroval mnohé televizní pořady i celovečerní filmový portrét Vlastimila Brodského Zdravý nemocný vlastimilený Brodský (1999). Později se zabýval i operní režií na Janáčkově akademii múzických umění a zpěvohrám se v posledních letech stále častěji věnuje. Po režii hokejového Nagana (2004) to byly například Pucciniho Bohéma (2008), Netopýr (2010) nebo Příhody lišky Bystroušky (2014).

„Jestli jsem náročný režisér? Asi ano, protože mám představu přirozeného, živého, vitálního divadla. Na to naši zpěváci nejsou moc zvyklí, většinou si nevědí rady s hereckou stránkou věci. Nechci jim křivdit, protože vím, že je to dáno podmínkami, ve kterých u nás pracujeme. Nelze se pak ale divit, že většina Čechů operu moc nebere, že ji považuje za veteš, která nemá právo na život. Já se jí to právo na život snažím oprášit, protože si myslím, že opera je největší z žánrů, které se objevují na jevišti. Mísí se v ní činohra, vizuální a hudební divadlo. A když se podaří tyto tři žánry spojit, tak se mohou síly umocnit a pak může opera nabídnout neskutečný intenzivní zážitek," řekl v rozhovoru pro Deník Havelka.