Kliknutím zvětšíteJe obtížné sestavit dramaturgii festivalu, který si už získal za uplynulých sedmnáct let renomé v evropském měřítku a chce si udržet stále vysokou laťku kvality?Ano, festivalu je letos osmnáct, ale nikoliv „jen pro jeho plnoletost“ jsme se snažili vytvořit pro návštěvníky zase něco nového a originálního. Rozšířil se počet účastníků Meltingpotu, což je velké diskusní fórum osobností celého světa. Jen pro zajímavost: v tomto roce přijede na 200 renomovaných řečníků z celého světa. Představí se na deseti scénách a jedná se o největší diskusní fórum v České republice. Dokonce nám přibyla jedna scéna, na níž se bude hovořit o kvantové fyzice, a to by na hudebním festivalu čekal asi málokdo. Ale vzhledem k tomu, že máme velmi inteligentní publikum, tak věřím, že i tato novinka zaujme.
A co další novinky?
Bude jich samozřejmě více, ale ráda bych zmínila například Europu stage, což je taneční scéna, na níž budou mít zájemci výjimečnou příležitost vyzkoušet si „na vlastní kůži“ práci s našimi i zahraničními choreografy pod vedením choreografa a režiséra Yemiho A. D. ve speciálních workshopech. Na to se moc těším.
Podařilo se vám dostat v tomto roce do Ostravy všechna zahraniční esa, na něž jste měla už delší dobu „políčeno“?
Určitě, jsem spokojena s programem, tak jak byl sestaven. Colours of Ostrava mají úplně jinou pozici než ostatní festivaly u nás, tím více, že jich v poslední době vzniklo velké množství právě na severní Moravě a ve Slezsku. Colours to mají asi nejtěžší, neboť si kladou veliké nároky na kvalitu a originalitu umělců, které nabízí svým návštěvníkům. A dokážou nabídnout každým rokem téměř čtyřicet kapel z celého světa, které zde přijedou poprvé a zanechají ten nejlepší dojem.
Člověk se hudebně vyvíjí. Pociťujete i na sobě nějaké změny: pokud jde o vnímání různých hudebních stylů? A vracíte se k některým třeba z mládí?
Rozhodně nejsem typ konzumenta, který by nyní poslouchal hudbu, jakou jsem milovala ve dvaceti letech. Ani se k ní nevracím. To bych nemohla dělat takový festival. Musím vnímat nejnovější trendy a s muzikou jít stále dopředu, ale to je má profese a takto musí uvažovat člověk, který chce nabízet hudbu mladým lidem.
Jak by se měl festival Colours of Ostrava vyvíjet v dalších letech?
Sama nevím, jak by se měl vyvíjet. Každý ročník připravuji tak, jako by měl být už poslední, a naplno. Samozřejmě inspirace a nápady přicházejí vždy v průběhu roku z různých oblastí. Festival je živý organismus, vždy se nám podaří objevit něco nového, ale abych to dopředu mohla definovat, to určitě nelze.
Svět je dnes plný „hudebních přesahů“. Je podle vás ještě nějaký hudební žánr, který se na Colours neobjevil, a vy byste ho ráda Ostravě nabídla?
Myslím si, že se na to podle mě takto nedá vůbec odpovídat. Na to se ptejte organizátorů festivalů, kteří přivážejí stále stejná jména účinkujících, a mohli by přivážet něco nového. Každoročně představíme na Colours v premiéře slavné špičkové interprety. Letos to jsou Florence + The Machine, ale vždycky tím tak trochu riskujeme. A jaký je to žánr? To je nám vcelku jedno, hlavně že je to dobrá a sdělná hudba a má co říct našim fanouškům. Pro Colours je příznačné prolínání world music, popu, rocku, jazzu a občas sáhneme i do klasiky. Žánrové rozpětí je široké, včetně taneční hudby. Zahraniční agenti právem o našem festivalu říkají, že jsme programově hodně eklektičtí, tedy různorodí…
Život s hudbou musí být pro vás už několik desetiletí nesmírně pestrý a zajímavý. Jak ho dovedete skloubit s rodinou?
Moje rodina je zvyklá, že jezdím na hudební festivaly během roku po celém světě, občas se mnou také na některý z nich zajedou. Letos se mi dostalo obzvláštní cti, že jsem byla zvolena jednou ze „sedmi samurajů“ na Womex, což je největší světový veletrh world music. Znamená to, že jsem mezi pěti lidmi, kteří vybírají hudbu na tento festival. Při této příležitosti jsme měli velké setkání v Berlíně, kde jsme vybírali muziku z více než dvou tisíců skupin pro Womex, který se uskuteční ve Finsku. Byli tam zástupci Kolumbie, Finska, Francie, Německa, Indie a České republiky, takže si dovedete představit, jak rozdílný může mít vkus tato pětice lidí, ale nakonec se musí sjednotit na pětačtyřiceti skupinách.
Za dobu konání festivalu ho navštívila velká hudební esa. Některým se Ostrava a okolí hodně zalíbily. Takže jste mohli nahlédnout i do jejich soukromí…
Zásadně se „nebratříčkuji s kapelami“. Jednak na to není čas a jednak člověk jim nechce brát chvilku volna, které eventuálně v Ostravě mají. A formální setkávání jsou pro mě naprosto zbytečná. Samozřejmě že některé účinkující jsme si oblíbili více, jako například americkou zpěvačku LP nebo francouzskou interpretku Zaz, které se k nám vracejí.
Festivalový program se rozšířil do nevídaných rozměrů hudba, tanec, divadlo, workshopy, filmy a k tomu ještě mezinárodní diskusní fórum Meltingpot. Není to na jednoho člověka během čtyř dnů přece jenom velká zátěž? Jak se vám to osvědčilo?
To se ptejte našich návštěvníků, jestli se jim to osvědčuje. Vzhledem k tomu, že na Meltingpotu bývá všude plno, mám dojem, že je to hold pro naše fanoušky, kteří se dovedou nejenom bavit, ale také přemýšlet a myslet, a aktivně se účastní diskusí, z čehož máme obrovskou radost. Samozřejmě kdyby tam přestali chodit, tak Meltingpot přestaneme pořádat.
Během festivalu jste určitě v jednom kole. Máte vůbec čas si opravdu vychutnat nějaká vystoupení, a jak se říká, trochu se uvolnit od organizačních starostí?
Je mojí povinností se snažit chodit po festivalu a poslouchat co nejvíce účinkujících. Je to moje zpětná vazba, vidím, co a jak funguje, a co naopak nikoliv. Samozřejmě ale není to, jako když jsem na zahraničním festivalu, kdy se mohu věnovat pouze hudbě a nemám žádné jiné povinnosti.
13
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
