Když už na úvod zmiňujete hosty, pojďme přímo k nim. Na koho se – kromě vás – mohou posluchači těšit?

Asi nejvzácnějším hostem je Michal David, s nímž jsme v devadesátých letech koncertovali po českých a slovenských sportovních halách. Teď si naši spolupráci zopakujeme, i když v jiných prostředích a s jiným provedením písní. Druhým hostem je Ilona Csáková, se kterou jsme svého času sdíleli vydavatelství EMI a shodou okolností jsme společně slavili posledního Silvestra. Překvapením z hlediska žánru je Kamil Střihavka – mnozí se asi ptají: kde se taková pravověrná rocková duše vzala mezi tanečně-popovými interprety? Odpověď je jednoduchá – s Kamilem jsme v roce 2000 nahráli na naše páté album cover verzi skladby Walk this way od Aerosmith. Teď si ji konečně budeme moci zazpívat a zahrát živě. Dále nebude chybět skupina Verona, jakožto představitel současné taneční tvorby, a konečně naši bývalí členové Erik a Barbara, s nimiž jsme nebyli šestnáct let v kontaktu. Věřím, že se každý z nás na turné těší. Během něj tak dojde i na hity z roku 1994 (Do it, I Feel Good, Anjel), které zazní ve svém původním provedení.

Plánujete ale i mnohá další překvapení. Tak povídejte…

Jedním z nich bude duet s Michalem Davidem, dokonce to vypadá, že uděláme společnou skladbu i s Erikem a Barbarou, pokud nám to nebude komplikovat Barbařin pobyt ve Státech. No a po osmi letech oprášíme tanečně-pěvecký blok sestavený z písní skupiny ABBA, který jsme si připravovali pro naše koncerty, bohužel z nich nakonec sešlo. Uvedli jsme jej ale na mnoha firemních akcích, kde se setkal s velkým ohlasem. Věřím, že bude pro posluchače příjemným zpestřením turné.

Zazní ale i novinky z vašeho připravovaného alba. Kdy jej plánujete vydat?

Naše nová deska bude součástí velkého balíku nosičů, který jsme nazvali „maduar – 25 Anthology Pack“. Celkově bude obsahovat 7 CD, přičemž starších šest vyjde v reedici, a DVD s kompletní nabídkou našich videoklipů. Fanoušci tak budou mít naši ucelenou tvorbu v jednom packu. Jméno každého, kdo si jej koupí v předprodeji (ještě během dneška), bude uvedeno na bookletu. Oficiálně pak přijde na trh až 1. září.

Vraťme se ale k vašim začátkům, do roku 1986. S bratrem Ladislavem jste měl odjakživa představu, že se prosadíte v hudbě? Nebo všechno vzniklo spíš náhodou?

Oba jsme měli k hudbě blízko, i proto, že jsme chodili do lidové školy umění. A myslím, že není nic výjimečného na tom, že kluci v určitém věku mají ambici založit hudební skupinu. U nás to bylo specifické právě v tom, že jsme bratři, což byl stmelující prvek celého našeho počínání. I když jsme měli kolem sebe velkou fluktuaci lidí, gró kapely zůstávalo neměnné. První seskupení, které se ustálilo, bylo s Lacom Dulovičom, Erik Aresta k nám přišel asi po roce a půl (pozn.: ze jmen členů skupiny – MAtyinko, DUlovič a AResta – je utvořen její název). Erik byl šikovný, na rozdíl od ostatních, kteří u nás neuspěli, byl i autorsky činný, což nás posunulo dopředu. V této čtveřici jsme hráli téměř osm let, mezitím si Erik odskočil k práci dýdžeje, ale zase se vrátil. A pak jsme dorostli do věku, kdy jsme začali studovat na vysoké škole, každý v jiném městě. Ztratili jsme možnost se fyzicky scházet a zkoušet, a tak přišel nevyhnutelný zlom.

Jediným řešením, jak se nerozpadnout, bylo koupit počítač a přejít na taneční formu, která se na něm dá tvořit…

Přesně tak, bylo to zásadní rozhodnutí. Uvědomili jsme si, že zatímco na pop-rockové scéně jsme byli po pádu socialismu mezi kapelami jednou z mnoha, taneční forma – zpívaná anglicky – byla naprostou novinkou. Byl to tedy způsob, jak se od ostatních odlišit. Zpočátku nás ale všude odmítali – rádia i vydavatelství, všichni říkali, že anglicky zpívané písničky nemají v Čechách ani na Slovensku šanci na úspěch. Což se nám zdálo padlé na hlavu. Až díky malému vydavatelství Prolux jsme se dostali k prvnímu podpisu smlouvy a paralelně nás na Slovensku začal hrát DJ Rudo Tuček. Brzy se ukázalo, že je naše tvorba u lidí žádaná. Okamžitě jsme se dostali na první místo v hitparádě. Během dalších tří měsíců se událo hodně věcí, včetně toho, že jsme se poznali s Barbarou Haščákovou, která se stala součástí kapely. Najednou se nám začali všichni ozývat, natočili jsme videoklip, který dobyl českou hitparádu ESO. Neuběhl ale ani půlrok a Erik s Barbarou odešli na sólovou kariéru. Takže jsme pokračovali bez nich.

Barbaru jste našli v konkurzu?

Nic takového, doporučila nám ji redaktorka košického studia Slovenského rozhlasu, kde jsme měli možnost – po účasti v celoslovenské soutěži kapel Košický zlatý poklad – nahrávat dvě písně. Potřebovali jsme do nich nazpívat ženské vokály. V tom období jsme testovali jednu zpěvačku za druhou, ale nemohli jsme najít žádnou, s níž bychom byli spokojení. Barbaře bylo tehdy čtrnáct let a byla nesmírně talentovaná. Přišla, odzpívala a všechno do sebe krásně zapadlo. Pak jsme absolvovali maratón sezení s jejími rodiči, abychom je přesvědčili o tom, že by s námi měla působit. Nebylo to, věru, jednoduché, protože jsme byli kluci z neznámé kapely z Rimavské Soboty, což pro ně nebyla právě vábná nabídka. Odehrálo se to v květnu 1994, ale během pár měsíců se situace obrátila – už koncem léta jsme koncertovali po Slovensku.

Jedna etapa z vaší pětadvacetileté historie ale brzy skončila. Bylo nutné, abyste se rozešli za nepříjemných okolností?

Nutné to není nikdy. Myslím si, že s odstupem času bychom tu věc všichni řešili jinak. Tehdy to ale nešlo. Barbara s Erikem udělali kroky, které nám nepřipadaly dobré – aniž bychom to věděli, už pracovali na vydání jejich singlu. Nebyli jsme na takovou situaci připraveni, takže to chvíli vypadalo, že už nebudeme schopni pokračovat dál. A to samozřejmě vyvolalo bouřlivé reakce na obou stranách. Naštěstí se nám s bratrem podařilo velmi rychle nahrát nový singl s novou zpěvačkou. A z našich bývalých členů se stala na několik let i naše největší konkurence.

Dostáváme se k tomu, že Maduar není jen o Erikovi a Barbaře, ale především o vašem bratrském jádru. Působíte velice sehraně, nebo se někdy i pohádáte?

Hádali jsme se možná kdysi, když jsme ještě studovali, ale za ta léta jsme opravdu naprosto sehraní. Až tak, že si o nás někteří lidé myslí, že jsme dvojčata. Já jsem člověk, který je rád všude, kde se něco děje, bratr je zase uzavřenější, skvěle se doplňujeme.

V posledních letech ale o vás moc slyšet nebylo. Nebo se pletu?

Sedm let jsme se hraní nevěnovali. Rozvázali jsme veškeré smlouvy s vydavateli, protože nás nebyli schopni posunout do zahraničí, i když jsme tu příležitost měli. A tím jsme automaticky zmizeli z médií. Před čtyřmi lety jsme ale vydali kompilaci našich největších hitů, následně jsme vyjeli na turné po českých a slovenských diskotékách a byli jsme překvapení, kolik lidí na nás přišlo. Těším se, že navštíví i naše jubilejní koncerty a zavzpomínají s námi na nejslavnější časy Maduaru.