Pro klávesistu Petra Kučeru je nové album Femme fatale daleko uceleněj-ší než to předchozí. Vzniklo v sevřenějším období, kdy už měla kapela vyjasněné vztahy jak s aktuální zpěvačkou Jitkou, tak se svými fanoušky. „Nemuseli jsme brát ohled na strážce mauzolea, kteří si pokračování Oceánu nedovedli představit,“ říká. Při rozhovoru Kučeru doplňují zmíněná Jitka Charvátová a bubeník Jan Vozáry.

Byly reakce na comeback Oceánu vyloženě zlé?

Jitka Charvátová: Musíme si uvědomit, že Oceán byla kultovní kapela a Petr Muk byl jen jeden. Když jsem dostala nabídku od Honzy a Du-šana Vozáryů, s nimiž jsem působila ve skupině Fiction, abychom byli zase spolu, ale v Oceánu, byla jsem reakcemi některých fanoušků překvapená. Většinou ale nešlo o nic osobního, spíš se potřebovali projevit. A pak, když jsme začali hrát, se jejich vnímání otočilo o 180 stupňů. Někteří strážci mauzolea ale zůstali dodnes, což je přirozené.

Jan Vozáry: Albem Ve smíru jsme jim chtěli sdělit, že jim rozumíme a chceme se usmířit. Což se snad povedlo.

Druhou desku jste tedy točili s mnohem lepšími pocity?

Petr Kučera: Maličko jsme narazili ohledně jejího názvu. Mužská část se bouřila. Zej- ména machistické typy říkaly: „Proč Femme fatale?“ Někteří to ani nedovedli vyslovit. Nesměju se tomu, naopak oceňuju, že když se člověk něčeho dobere a nerozumí tomu, tak se ptá a zajímá, aniž by se nafrněl a začal protestovat nebo to pomlouvat. Vezme to prostě po žensku a snaží se tomu přijít na kloub.

Charvátová: Když přijmeme fakt, že každý v sobě máme část muže i ženy, dá se pak říct, že první album Ve smíru bylo spíš pro mužskou a druhé je zase pro ženskou část naší bytosti. Když se spolu tyto světy baví, může dojít ke spojení, z něhož vzniká život.

Koncept alba Femme fatale byl od začátku daný?

Kučera: Impulsem byly texty kytaristy Petra Honse, který je psal právě v tom rozpoložení, o kterém mluví Jitka. Zrovna se mu mělo narodit dítě. Jeho texty byly matriarchálně šťastné, psané pro ženu. Navíc Jitka se po vokální stránce projevila velmi silně. Uvědomili jsme si, že to je ten pravý koncept alba uvolňovat věci, nechat je plynout, jít k sobě přes vstřícnou komunikaci. Od muže k ženě, od jestřába k holubici.

Vy jste, Jitko, Petru Honsovi do textů nějak zasahovala?

Charvátová: Když jsem je četla, říkala jsem si, jak to udělám, aby zněly autenticky. Měla jsem obavy, ačkoli mám sama dítě, jsem žena, matka… Začala jsem se do těch textů nořit srdcem, zároveň jsem se snažila vtisknout jim svou energii. Asi jen ve třech případech jsme přepisovali refrén, ale minimálně. Petr má velký dar a já se na něj můžu s důvěrou napojit.

Kučera: Jitka už jenom tím, že Petrovy texty zpívá, do nich zasahuje, protože ona má zase úžasný dar převést češtinu do melodie.

Na vzniku hudby jste se podíleli všichni. Jaký vklad přinesl albu producent Armin Effenberger?

Kučera: Paradoxně je z nás největší oceánista tedy to my s Honzou taky, já navíc i shalomista. Chci říct, že v ka-pele bychom někdy chtěli experimentovat, ale Armin drží nad našimi skladbami určitou „oceánskou“ supervizi.

Vozáry: Pro mě osobně byla produkce nejnáročnější fází, protože v devadesátých letech jsme si alba produkovali sami. Byli jsme na sebe napojení, ani jsme si nemuseli nic říkat. Prostě jsme to tak nějak věděli. Teď vstoupil do produkce další element, takže vznikaly i třecí plochy. Dojít k nějakému konsenzu bylo těžké. Ale tak to je. Nikdy asi na desku nedostanete úplně všechno.

Co by mohlo propojit minulost se současností, jsou písně A vyjdi ven a Golem.

Vozáry: A vyjdi ven je první z „oceánských“ songů, hráli jsme ho v úplných začátcích. Petr Muk tehdy přišel za Honsem a přesvědčoval ho, aby k němu napsal text pro Oceán. A právě proto, že se v něm promítá Petrova tendence k uplatňování ženského principu v muzice, což bylo později i poselství Shalomu, jsme jej chtěli mít na aktuální desce. Vzhledem k její koncepci to bylo nasnadě. (V písni A vyjdi ven hostují Míša Klím-ková, Jana Feriová a Jana Badurová, které zpívaly se Shalomem pozn. aut.) No a Golem je i podle mě ta „nejoceánštější“ věc ze všech.

Na desce je toho k objevování spousta. Mě na první poslech zaujala nejvíc Loď zázraků.

Charvátová: Mám ráda vrstvené hlasy a vokály, cítím se v tom dobře a v tomto případě jde o úplně holý zpěv. Ta píseň je nádherná, sama ji považuju za nejsilnější z alba.

A Petr Muk? Stále na vás odněkud dohlíží?

Charvátová: Pořád je součástí Oceánu. Pamatuju si okamžik, kdy jsem šla poprvé na pódium místo něj. Noc předtím jsem měla sen, že nade mnou stojí v černém hábitu a kývá na mě. Brala jsem to jako znamení, že s tím souhlasí.

Vozáry: Já jeho přítomnost cítím pořád, muzika nás propojuje i s lidmi, kteří už tady fyzicky nejsou. Ale tak je to i bez hudby.