Se svou cimbálkou začínal v sedmadvaceti letech. Před tím hrával s legendárním hudebníkem Jožkou Kubíkem, od kterého se mnohému naučil. Vlastní sestavu dal dohromady za dva dny. „Bylo to na popud ředitele závodu, který potřeboval muziku k uzavření kontraktu. Když jsem do závodu přišel, Kubík věděl, že jsem hrával," vzpomněl muzikant, který v trubkárně pracoval jako strojní inženýr.

I po padesáti letech se drží stále svého stylu. Spolupracoval sice i s Čechomorem a dalšími kapelami, ale hudbu pojímá pořád stejně. „Říká se o mně, že mám v sobě stále původní folklor. Držím se svého a zatím se mi to vyplácí," usmál se Hrbáč.

Sepsal také vzpomínku, kdo všechno jeho kapelou prošel. „Muziko, muziko, dúho-li budeš znít, ej panenkomaria, kdy prestanem buáznit," prohlásil nářečím na konci k význačnému jubileu.

Více než dvacet let je součástí muziky cimbalista Petr Pavlinec. Někdy hraje i na violu, cimbál je ale u něj pořád na prvním místě. „Muzika se za ta léta pořád vyvíjela. Měnili se muzikanti, z původní sestavy zůstal jenom Martin Hrbáč," řekl Pavlinec, který se živí jako učitel hry na cimbál.

V neděli ve čtyři hodiny odpoledne začal v Kině Morava ve Veselí nad Moravou koncert s názvem Ej, muzika nám hrála na oslavu tohoto významného výročí cimbálky. Na scénáři se podílel a večerem provázel herec, scenárista a režisér Břetislav Rychlík. „Nabídli jsme filmové záběry, například i snímek slovenské televize, který muziku Martina Hrbáče zachycuje. Zahrála skupina v současném složení, muzika Hrbáčova odchovance Petra Mičky, ale také staří muzikanti, kteří se neviděli patnáct nebo i dvacet let," vyjmenoval Rychlík.

Stovky posluchačů zcela zaplnily sál kina, pořadatelé museli přidávat další židle na schody vedle sedadel. Někteří lidé vystoupení sledovali pomocí živého přenosu promítaného na velké plátno v kinokavárně, která je součástí Kina Morava.

Do Veselí nad Moravou dorazila i Alena Kotásková z Mikulčic, která vedla v obci folklorní soubor. Pravidelně také chodí s celou rodinou v kroji. Na koncert ji přitáhla láska k lidové hudbě. „Sice jsem z Podluží, ale tyto tance a zpěvy mě hodně lákají. Celý večer byl pěkně udělaný, hudba se prolínala s historií, možná zde mohlo být více zpěvaček. Ale moc se mi to líbilo," svěřila se Kotásková.