Za ztrátu báječného člověka, vynikajícího zpěváka a kolegy označila Gottovo úmrtí zpěvačka Helena Vondráčková, která s ním vystupovala již od šedesátých let. Mimo jiné spolu nazpívali duety Song hrál nám ten ďábel saxofon (The Last Night of the World) z muzikálu Miss Saigon, Jen pár večerů, S Láskou nebo Tak jdem, tak pojď.

„Ta zpráva pro mne byla dnes ráno opravdu bolestivá. Dovedu se vžít do situace celé jeho rodiny - jak Ivanky, tak holčiček, které s ním neustále byly. Pro všechny lidi u nás i v zahraničí je to velká ztráta. Ztráta báječného člověka, vynikajícího zpěváka a kolegy. Já na něj vzpomínám a budu vzpomínat s láskou. Byl to velmi hodný, citlivý člověk, vždy ochoten pomoci komukoliv, kdo byl v nesnázích. Je mi to velmi líto. Vzpomínám na všechna naše společná vystoupení, ať to byly koncerty, televizní pořady… Bude mi velmi chybět!“ napsala Vondráčková ve svém prohlášení zaslaném ČTK.

Ve stejném duchu se vyjádřil zpěvák Vojtěch Dyk. "Pan Noblesa! Smrt je vždycky smutná, ale má za sebou velký a bohatě naplněný život. Měli jsme ho rádi," uvedl. Velmi stručná byla jeho kolegyně Lucie Bílá, která na twitteru sdílela společnou fotografii s Karlem Gottem. "Slova jsou zbytečná," připsala pod ni pouze. 

"V první řadě chci Karlovi poděkovat, za všechno. Prošel jsem s ním fantastické období, byl to profík, technicky skvěle vybavený zpěvák. Ještě na oslavě svých nedávných osmdesátých narozenin bravurně zazpíval. Byl to hodný a čestný člověk, nikdy neměl potřebu někoho pomlouvat, toho jsem si na něm také cenil. Dnes jsem měl mít koncert v Karviné, ale volali mi, že ho k jeho poctě odložíme na květen. Karlův zdravotní stav nebyl v poslední době uspokojivý, ale člověk pořád věřil, že na tom bude lépe. Musíme se naučit žít bez Karla Gotta," uvedl pro Deník operní pěvec Štefan Margita

Petr Janda: Zkoprněl jsem

"S Karlem Gottem jsem se v posledních letech potkal několikrát poměrně intenzivně. Jednou to bylo při přípravě muzikálu „Čas růží“ a podruhé při přípravě a realizaci koncertu „Karel Svoboda 80“. Tam jsem ho slyšel i naposledy zpívat. Byl to nesmazatelný zážitek a ukázka naprosté profesionality, stejně jako každé setkání s ním mimo prkna, která znamenají svět. Svět bude zase o něco chudší, bude mi chybět," řekl ředitel hudebního divadla Karlín Egon Kulhánek

"O Karlově úmrtí jsem se dozvěděl v blbé chvíli, zrovna jsme hráli tenis. Zkoprněli jsme, nevěděli jsme, zda pokračovat, nebo to zabalit… Byl jsem přesvědčený, že nemoc ustojí, že už třeba nebude zpívat, ale bude si užívat normálního života. Znal jsem ho jako veselého chlapíka, obrovského profíka a dobrého kamaráda, pořád hledám slova… Znali jsme se šedesát let, hodně o něm přemýšlím," svěřil se Deníku hudebník Petr Janda

"V rámci natáčení televizního přenosu Miss aerobik na řeckém Samosu jsme se před třinácti lety s přítelkyní Janou Novákovou rozhodli posvětit náš vztah a společného syna řádnou svatbou. A protože jako hosté pořadu byli na ostrově i Karel Gott a Libor Gondík, stalo se, že nám stáli v tom nádherném pravoslavném chrámu na skále nad mořem za zády jako svědci. Karel nám pak zazpíval píseň Jdi za štěstím. Tak jsme šli. Nikdy ti to, Karle, nezapomeneme," zavzpomínal i televizní režisér Jiří Adamec. 

"My spolu začínali na hudební scéně. Karel zkraje zpíval jazz a zpíval ho skvěle! Dodnes mám v paměti intenzívní chvíli, jak jsme spolu zpívali v kavárně Vltava krásně melancholickou píseň Love Me or Leave Me a moc jsme si ji užili. Ale chytře se na to vykašlal, tahle parketa neslibovala moc peněz - a nechal si od manažerů poradit, aby se věnoval popu. Jako kamarád mě moc bavil, byl to velký pohodář. Vždycky usměvavý, nezažil jsem ho naštvaného nebo negativního. To bylo na něm sympatické. Taky se rád roztomile divil – někdy i nad věcmi, které to nepotřebovaly. Měl jsem pro to pochopení, i mně přezdívali „divíšek“," uvedl jazzový hudebník a skladatel Jiří Stivín.

"Co k tomu mohu říct. Ať řeknu cokoliv, tak to vyzní jako fráze. A neříkat nic, to nejde, protože Karel znamenal pro spoustu lidí strašně moc. Mrzí mě to, když jsem ho viděla na oslavě jeho narozenin, tak mě nenapadlo, že je to naposledy. Je mi to moc líto, byl to kamarád," uvedla zpěvačka Eva Pilarová

Hudebník a organizátor festivalu Benátská! Petr Pečený si podle svých slov na Gottovi cenil zejména toho, že si uměl dělat legraci sám ze sebe. "To je u umělců jeho rozměru velmi neobvyklé. S Karlem jsme se naposledy potkali, když jsme za ním byli s Lou Fanánkem Hagenem u něho doma na Bertramce ohledně knížky vzpomínek, kterou psal. On od nás chtěl, abychom si vzpomněli na tu kapitolu, kdy jsme rozjeli akci Gott na hrad. Celou dobu vyprávěl vtipy a strašně jsme se u toho nasmáli. Strašně si vážím toho, že jsem ho mohl poznat a že jsme, myslím, byli přátelé," uvedl Pečený.

Hudební vydavatelství Supraphon

Jsou smutné zprávy, které sice musíte očekávat, ale stejně na ně nikdy nejste připraveni. Jedna z těch nejobávanějších právě dorazila: navždy dozpíval Karel Gott.

Pro jeho vydavatelskou firmu by bylo snadné jen hrdě vyčíslit stovky zpěvákových nahrávek v katalogu a miliony prodaných kusů zvukových nosičů i digitálních záznamů, ale to rozhodně není dost. Vztah Karla Gotta a Supraphonu je totiž historicky neobyčejný: téměř šedesát let spolupráce, mnohem víc, než pouhý kontakt zpěváka a jeho vydavatele. Šlo o dobře promyšlenou a mimořádně úspěšnou symbiózu skvělého umělce a jeho nadšeně kompetentních spolupracovníků. Právě v Supraphonu začala jeho světová kariéra, právě tady se podařilo zachytit také jeho písně, nazpívané ve zralém věku. Bylo to zpěvákovo dlouhodobé profesionální zázemí jeho skvělým songům. Bylo to společné vytváření nejslavnější stránky napínavého románu československé populární hudby. Bylo to umělecké i lidské partnerství a přátelství.

Také proto je zpráva o odchodu Karla Gotta pro bývalé, současné i budoucí supraphonské tak zarmucující. Útěchou pro rodinu, vydavatele i všechny fanoušky Gottova nádherného tenoru, mnohostranného talentu a nevídané pracovitosti je skutečnost, že ho určitě ještě mnohokrát uslyšíme. Jsou totiž lidé a písně, na které nejde zapomenout a srdce, jež nehasnou. Děkujeme, Karle…

Iva Milerová, ředitelka vydavatelství Supraphon

Zpěvačka a kytaristka Lenka Filipová označila Gotta za svůj vzor na jevišti. "Znala jsem ho od svých studentských let, kdy mi dal příležitost být jeho hostem a dal mi mnoho užitečných rad. Měla jsem příležitost se od něho hodně naučit. Vždycky jsem ho obdivovala a měla jsem k němu úctu dodnes, i když jsme si už jako kamarádi tykali. Byl to obdivuhodný pokorný člověk, který miloval svoji profesi," sdělila Filipová.

Slušný a gentlemanský člověk 

Gottův dlouholetý spolupracovník Felix Slováček na dotaz České televize, jak si Gotta bude připomínat, řekl: "Já si ho nemusím připomínat, já ho mám v sobě. Mám ho úplně pod kůží, já ho mám pořád v srdci." Olga Malířová Špátová, která s Gottem natáčela dokumentární film, na zpěváka vzpomíná jako na statečného a vyrovnaného člověka. "Měl by být pro nás vzorem tím, jak byl slušný a gentlemanský. Nikdy jsem nezažila člověka s tak velkou kariérou, tak velkým talentem a současně tak slušného a s takovou pokorou," uvedla.

Textař Michal Horáček označil Gotta za "posla dobrých zpráv i dobách, které nebyly zvlášť dobré". "Karel Gott byl v jistém smyslu více než člověk, byla to instituce. Jeho hlas provází celý můj život. Disponoval nějakým zvláštním kouzlem, které na mě tolik nepůsobilo, ale byl jsem svědkem toho, jak mohutně působí na spoustu lidí. On chtěl být vždycky poslem dobrých zpráv, což mu mnozí vyčítali, protože byl poslem dobrých zpráv i v dobách, které zvlášť dobré nebyly. Ale on nabízel jistotu a uklidnění a je vidět, že kápnul obrovskému počtu lidí do noty," sdělil Horáček.

"Všechna velká slova už byla řečena, takže mohu jenom dodat, že po Karlovi zůstane prázdno," podotkl hudebník Ondřej Hejma.

Jaké byly milníky v kariéře Karla Gotta?

S velkou lítostí přijali zprávu o úmrtí Gotta také bratři Jan a Václav Neckářovi. "Měli jsme ho rádi, od doby, kdy začínal, byl něco jako zjevení. S mým bratrem (Václavem Neckářem) si stejně jako třeba s Waldemarem Matuškou nekonkuroval, protože každý měl své jiné publikum," uvedl hudebník Jan Neckář. "Pamatuju se, že když jsme ho na začátku šedesátých let poprvé viděli v televizi, naše maminka prohlásila, že jednou bude hrozně moc slavný. A nemýlila se," dodal.

"Slzy mě vhrkly do očí při té smutné zprávě. Karel byl vlastně kamarád, kterého měl každý rád. Mohl zpívat jakýkoli styl a vždy to bylo skvělé. Je pro mne moc smutné psát o něm v minulém čase," sdělila ČTK jazzová zpěvačka Jana Koubková.

"Došlo na Nietzscheho: Bůh je mrtev. Nebyl hrdina a věřil kdejaké konspiraci. Ale bavil lidi skoro 60 let, byl to hodnej člověk, byla s ním legrace, byl pozornej a pomáhal druhým. Jeho povahu bych si přál mít. Hvězdný život Karla Gotta se naplnil. Soustrast rodině a klobouk dolů," sdělil na twitteru Jan Hřebejk. Pro ČTK připojil vzpomínku na natáčení s Gottem, kde při nahrávání koncertu nezvládl jeden ze sboristů správně zazpívat tón.

"Karel Gott zakašlal, všem se omluvil a řekl: Promiňte, já jsem dnes nastydlý. A všichni věděli, že to nebyla jeho chyba. Měl tenhle typ pozornosti a já jsem si říkal, že jsem si nedovedl představit, že by mu kdokoli v tomto ohledu něco zazlíval. Setkal jsem se s ním mnohokrát, ale tohle mi utkvělo v paměti," řekl Hřebejk, který s Gottem natočil jednu z povídek v televizním cyklu Škoda lásky.

Podle režiséra Zdeňka Trošky byl Gott vzácný člověk. Troška je šťastný, že s ním mohl pracovat, bylo tomu třeba tak při pohádce Z pekla štěstí 2. S Gottem točil i Jan Hřebejk, který ČTK řekl, že by si přál mít Gottovu povahu. Herečka Jiřina Bohdalová kvůli svému pohnutí nechtěla odchod dlouholetého kolegy komentovat.

"Měl jsem štěstí, že jsem ho léta mohl znát. Karel Gott byl opravdu vzácný člověk, vzdělaný a inteligentní a přitom neuvěřitelně skromný, pozorný a vlídný," řekl Troška. Kdyby takových slušných lidí bylo více, dobře by bylo v naší zemi, dodal režisér, který do pohádky Z pekla štěstí 2 obsadil oblíbeného zpěváka do dvojrole Pánaboha a Lucifera.