Tak jako všichni ostatní se i hudebník a bývalý politik Michal Prokop musel v době pandemie uklidit do ústraní svého domova.
 
Jaké nálady to ve vás vyvolává?
Ráno je to vždycky trochu chandra – to když slyším z rádia další počty nakažených. Nikdo nevíme, jak dlouho to všechno bude, a já jsem navíc v rizikové skupině starců. Ale pak to opadne a já začnu dělat. Nějaké pracovní videomítinky – teď touhle formou připravujeme i distanční výuku se studenty katedry produkce DAMU, kde externě přednáším Mediální politiku a legislativu. No a hlavně dokončuji přípravu nové desky.

Dost dlouho jste tvrdil, že už asi žádnou další řadovku vydávat nebudete. Myslel jste to vážně, nebo jste v skrytu duše doufal, že se ještě nějaké nápady přece jen dostaví?
Já jsem nikdy netvrdil, že už žádná deska nebude. Jen jsem říkal, že zatím nic nemám, že nevím, jestli ještě přijde takový impuls. Já totiž pracuju ve vlnách, a zejména ty dvě minulé desky vznikly na základě nějakého vnějšího podnětu. U alba Poprvé naposledy to byly texty Pavla Šruta, který to všechno napsal, u desky Sto roků na cestě to zase byla technika, kterou jsem si pořídil pro domácí nahrávání demosnímků.

Od vydání vašeho posledního studiového alba Sto roků na cestě už uplynulo osm let. Co vás tedy nakonec přimělo změnit názor a pustit se do práce na nových písničkách?
No právě, dostavil se další impuls. Někde jsem řekl, že dělávám písničky především na hotové texty, a tak se mi najednou začaly v počítači kupit různé texty, které mi posílali různí lidé. Po smrti Pavla Šruta nebylo lehké nacházet něco, co by tu jeho geniální poezii v mých textech nahradilo. Texty se kupily a kupily a já nebyl schopen se v nich přebírat. Až mi poslal jeden text Tomáš Roreček, bylo to takové skoro šílené dada, ale já na to koukal a najednou jsem cítil, že to musím udělat. Bylo to jednoduché, ten nápad jsem měl hotový za dvě hodiny. Vyrobil jsem demáč, po šesti letech jsem si k tomu sedl a zase se to rozjelo. To bylo vloni v létě.

Ovlivnila vás také snaha některých vašich souputníků překročit svůj stín? Myslím tím hlavně Vladimíra Mišíka, který teď sklízí úspěch se svým CD Jednou tě potkám.
Určitě ne. Já nehodlám překročit svůj stín a myslím, že nic podobného nechystal ani Vláďa. On jen poprvé zkusil něco, co já vyzkoušel už v roce 1983 s Ladislavem Kantorem při přípravě alba Kolej Yesterday, tedy práci s externím producentem. Měl k tomu asi důvody. Já chystám desku, která by měla být taková, jak to cítím, jaký jsem, jak a co dnes zpívám – když už mám za sebou více než padesát let za mikrofonem. Nic převratného, v mém věku to, myslím, ani není možné. Ale chci, aby to byla deska hodně pestrá, a zároveň aby držela pohromadě. Nejsem příznivec singlů, které se dnes (nejen u mlaďochů) preferují.

V uplynulých letech jsme přišli nejen o Pavla Šruta a Ladislava Kantora, ale i o Petra Skoumala a Otu Petřinu. S těmi všemi jste kdysi úzce spolupracoval. Bylo pro vás těžké pokračovat, když už tady tihle lidé nejsou?
Lehké to nebylo, to už jsem popsal. Autorský tým, který vznikl v osmdesátých letech a víceméně fungoval ještě na té mé poslední vydané desce, se zúžil na dva spoluhráče: Luboše Andršta a Honzu Hrubého. A pak ti textaři – z původních se na albu objeví Jiří Žáček a budou tam i dva starší texty Pavla Šruta, které mi zbyly, stejně jako jedna skoumalovka, co se nevešla na minulou desku. Dále jsem použil texty Michala Bulíře, Jana Laciny, Tomáše Rorečka či Milana Šaška, ale i jeden starý text Zdeňka Rytíře. Hudba je převážně moje, něco napsal Luboš Andršt a jednu pecku přidal překvapivě Martin Němec z Precedensu. Uvidíme, jestli ještě něco přibude.

S kým a jak budete album natáčet? A můžete už prozradit název?
Album chci točit ještě letos, nevím přesně, kdy to bude možné. Původně jsem chtěl začít zkraje května. Hrát bude samozřejmě kapela Framus Five, asi s nějakými přizvanými hosty. Nad tím se zamyslím, až budeme hotovi. Pokud někdo nejdřív vymyslí název a teprve pak hledá náplň, připadá mi to podezřelé.

Co bude s letošním ročníkem vašeho festivalu Krásný ztráty live ve Všeticích? Doufáte ještě, že se uskuteční?
Zatím věříme, že se akce uskuteční 14. a 15. srpna, jak jsme plánovali. Měli by tam mimo jiné zahrát Buty, Ivan Hlas, Monkey Business, Luboš Pospíšil, samozřejmě my a řada dalších zajímavých lidí.

Jako bývalý politik a náměstek ministra kultury jistě máte názor na to, zda vláda v této situaci dostatečně ošetřila dopady svých opatření proti šíření koronaviru na kulturní obec. Dovedete si představit, jak byste jednal vy, mít rozhodovací pravomoc?
No to je otázka! Právě proto, že vím, co to znamená mít vládní odpovědnost, vůbec to současné vládě nezávidím. Je to bezprecedentní situace, na kterou nebyl nikdo připraven u nás, ale ani ve světě. A proto – i když jsem tuhle vládu rozhodně nevolil, je to současná legitimní vláda naší země a já přes všechny výhrady, které mohu mít k jednotlivým krokům, které činí, její činnost podporuji.

Myslím si, že dělá, co může. A že by mohla dělat něco více či jinak? Takových generálů se po bitvě vždycky najde… Když se podívám na ostatní země a na kroky, které činí jiné vlády, nemyslím si, že by se dalo vymyslet a realizovat bůhvíco jiného. A pokud jde o ekonomickou dimenzi toho maléru, to je složité. Kroky, které se připravují nebo už jsou schváleny, jsou také adekvátní tomu, co dělají jinde.

Nicméně nesmíme si myslet, že stát všechno vyřeší tak, aby, až to přejde, nikoho nic nebolelo. To je naivní, a dokonce nebezpečná představa. Role státu teď enormně posiluje, fakticky i ve vědomí lidí, ale to není zdravé. Nechci, aby posilovaly tendence k autoritářským metodám vládnutí. Je to lákavé, nikdo se nebude chtít jen tak vzdát něčeho, co drží v rukou. To už z historie známe, i když trochu jinak. Spadlo to na nás na všechny, Takže účet musíme zaplatit také všichni.

Až pomine tahle plošná karanténa, nastane hektický podzim. Umělci budou dohánět resty a znovu usilovat o zájem publika. Co dalšího kromě desky na zbytek roku připravujete?
Dokončuje se velký televizní dokument Jiřího Vondráka, který bychom chtěli poprvé slavnostně uvést právě ve Všeticích v rámci festivalu Krásný ztráty live. Televize by ho měla odvysílat někdy na podzim. Ještě jsem to neviděl, tak jsem napjatý. Také doufám, že bude už brzy zdárně dokončena knížka, která podrobně mapuje můj život profesní i osobní. Kdy ji nakladatelství Galén vydá, zatím nevím. Letos by to mohlo vyjít.
 Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník