Příznivce i kritiku nadchlo zvláště jeho pojetí skladeb Antonína Dvořáka.

Přestože se Pavlovi nedávno narodila dcerka Violeta, rozhodně neubírá na svých muzikantských aktivitách. Momentálně se chystá na rozsáhlé turné nazvané „Šporcl hraje Dvořáka“. Koncertní šňůru po menších sálech, divadlech a kulturních domech zahájí v neděli koncertem na zámku Kozel a uzavře 4. listopadu v Kyjově.

Vydáváte se na poměrně dlouhé turné, nebude se vám stýskat po dceři a domácí pohodě?

Samozřejmě, že to nebude jednoduché, ale budu se snažit být domaco nejčastěji. Cestovat po Česku ale není tak těžké, mohu se z mnoha koncertů vracet. Na podzim mě ale také čekají vystoupení v USA a v Jižní Koreji, tam už to bude horší.

Jak vnímá teď, po narození Violety, partnerka Bára Kodetová vaši muzikantskou řeholi plnou cestování?

Bára mou profesi od začátku plně respektuje a ví, že k ní patří cestování a také každodenní cvičení. Dokonce se jí mé domácí „koncertování“ líbí a v těhotenství u mého cvičení odpočívala. Hudba tedy u nás doma zní pořád.

Koncerty „dvořákovského“ turné po menších městech budou v duchu předchozí, taktéž „dvořákovské“ koncertní šňůry po městech větších? Tedy po vizuální stránce decentnější?

Určitě. Budeme hrát jak známé Dvořákovy skladby, tak kompozice, které posluchači možná ještě na koncertě neslyšeli. Nechystám tentokrát žádné zvláštní efekty, u paganinského turné si jich posluchači užili dost. Dvořákova hudba je velmi intimní a i tak pojímám toto turné. To ale neznamená, že bude nuda. Naopak, myslím, že legrace si na koncertech užijeme dost.

Jak vnímáte rozdíl mezi vystupováním ve velkých koncertních síních a recitály v kulturních domech, menších divadlech či klubovém prostředí?

Každý koncert, ať je ve velkém či malém sále, hraji naplno. Vystupuji ale v menších sálech moc rád, je tam vždy příjemná atmosféra a na všechny posluchače je dobře vidět. (smích)

O přípustnosti či nepřípustnosti, případně o míře improvizace v klasické hudbě už byly vedeny sáhodlouhé spory. S jakou volností budete přistupovat na koncertech ke dvořákovské literatuře?

Nejsem robot, takže když budu mít „okno“, určitě improvizovat budu. (smích) Ale vážně. Každý interpret by měl mít na skladbu, kterou hraje, vlastní názor. Je důležité nedržet se za každou cenu zažitých tradic. Ty dokonce někdy vůbec nereflektují to, co autor skutečně do not napsal. Snažím se držet přání autora a přitom hrát skladbu tak, jak ji sám cítím.

Nemáte ambice sám komponovat? Znalost soudobého repertoáru a osobitý pohled na klasickou hudební literaturu jsou dobrými předpoklady.

Moc rád bych někdy něco dobrého zkomponoval. Je to ale opravdu náročné. Už mám něco v šuplíku schované, ale zatím jsem natolik soudný, že jsem s tím ještě na pódium nevylezl.

Singl Halliuve z roku 2005, natočený ve spolupráci s Ondřejem Soukupem, měl být předzvěstí celého popového alba. Jak to vypadá s vaším popovým výletem nyní?

Tímto singlem zatím mé další bádání v této oblasti ustalo. Určitě ale není všem dnům konec, mám doma elektrické housle a s těmi bych rád v budoucnu udělal nějaký projekt.

Stává se vám ještě dnes, kdy o vašich muzikantských schopnostech nikdo nepochybuje, že by vám někdo vyčetl nekonformní vystupování?

Už se mi dlouho nic podobného nestalo, vypadá to, že si svým způsobem všichni zvykli. Ze začátku to ale opravdu nebylo jednoduché. Musel jsem neustále dokazovat, že na housle umím. Nechci ale v žádném případě usnout na vavřínech. Budu se vždy snažit dál zlepšovat a udělám všechno pro to, abych pomohl posunout klasickou hudbu zas o trochu dál. Ona si to totiž zaslouží.