Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šporcl: Sundal jsem šátek. Chtěl jsem prostě změnu

KYJOV - Rozhovor s houslovým virtuosem Pavlem Šporclem, který Deníku poskytl u příležitosti svého vystoupení v Kyjově, kde zakončil `dvořákovské` turné.

5.11.2007 1
SDÍLEJ:

Pavel Šporcl v KyjověFoto: DENÍK/Jiří Kosík

Jak často zajíždíte na jižní Moravu. Rýsuje se tady v budoucnu nějaký další koncert?

Na Moravu jako celek zajíždím docela často a jezdím sem moc rád. Lidé, co chodí na koncerty, jsou prima. Jsou velice vstřícní a mám mezi nimi spoustu kamarádů. V Kyjově jsem byl naposledy zhruba před dvěma lety. Zatím ale nevím o žádném dalším koncertě na jižní Moravě.

Absolvoval jste studijní stáže ve Spojených státech. Jak se liší studium u nás a v zahraničí?

V Americe jsem se zaměřoval na housle a z houslového hlediska záleží vždy na jednotlivém pedagogovi. Já jsem na ně měl velké štěstí. U nás jsem měl profesora Snítila, který patří k těm nejlepším. V Americe jsem studoval u nejlepších pedagogů z celého světa. Od každého jsem si vzal to nejlepší. Bez nich bych dneska nehrál tak, jak hraji.

Které autory hrajete nejraději?

Vždycky se snažím mít nejraději toho, kterého zrovna hraji. Teď mám dvořákovské turné, tak hraji pořád Dvořáka. Předtím jsem měl paganinské, tak jsem miloval Paganiniho. Kdybych hrál něco, co mi není vlastní, tak by to určitě nebylo dobré. Člověk totiž musí hrát na sto procent.

Hrajete raději virtuózní skladby nebo skladby, které jsou postavené na výrazu?

Před pár lety jsem velmi rád hrál virtuózní díla, třeba od Paganiniho. Naopak Ludwiga van Beethovena se mně v té době nedařilo hrát podle mých představ. Tak jsem ho zkrátka nehrál. Teď už je to lepší a hraji jej také velmi rád. Možná jsem k němu dospěl, nevím.

Jak je na tom současná houslová literatura?

Myslím, že celkem dobře. Ale stejně jako v minulosti i dnes jsou dobří a špatní skladatelé, dobré a špatné skladby. Je potřeba se současných kompozic nebát a zkoušet je, zjišťovat, jak se na ně tváří publikum a interpreti. Na svých koncertech se snažím hrát díla, která nejsou tak známá - a to platí o současných autorech stejně jako o skladatelích předchozích období. Například na dvořákovském turné začínáme ranou skladbou Antonína Dvořáka. Myslím si, že moc interpretů ji na pódiích nehrálo. I tímhle se snažím rozšiřovat obzory posluchačů, aby se pořád nehrálo to stejné.

Modré housle byl přímo Váš nápad?

Ano. Kladl jsem si otázku, proč se housle už tři sta, čtyři sta let dělají stále stejné. Požádal jsem Honzu Špidlena, aby udělal modré housle.

Liší se nějak jejich zvuk či způsob hry na ně od běžných houslí?

Ne. Houslař do nich sice vložil pár svých inovací, které je možná vylepšily, ale jinak základ je stejný jako u každých jiných houslí. Liší se jen konečným povrchovým lakem, který je modrý.

Co Vás čeká v nejbližší době?

V Kyjově končím s dvořákovským turné. Celkem jsme s Petrem Jiříkovským odehráli čtyřiadvacet koncertů. Po něm nás čeká spousta jiných koncertů - pojedu na Bratislavské hudební slavnosti, šestého prosince je v Praze slavnostní galakoncert se Symfonickým orchestrem českého rozhlasu. Po něm následují vánoční vystoupení. V lednu už budu nahrávat novou desku - pojedu do Francie, Maďarska a podobně.

Jak tento pracovní kolotoč zvládá rodina?

Rodinka to zvládá. Je pravda, že jsem teď hodně pryč a nejsem tou oporou, kterou bych měl být. Období turné je opravdu hodně hektické.

Jak relaxujete?

Muzika mě hodně nabíjí. Myslím si, že mám docela dost energie, takže nemám potřebu si každý den po obědě zdřímnout. Ale dvakrát do roka mívám dovolenou - v zimě tak týden, čtrnáct dnů, letní dovolená bývá delší. V zimě jezdím lyžovat. V létě pověsím minimálně na tři týdny housličky na hřebík a jedu k moři. U moře nejraději jen tak ležím a čtu si. Přes rok se ke čtení moc nedostanu. Jinak chodím taky na masáže, plavat, občas si jdu zahrát tenis.

Nebolí Vás od cvičení na housle tělo, ruce?

U hraní na nástroj záleží jednak na fyzických předpokladech, ale velkou roli hraje také způsob, jakým člověk hraje, a jak je u hraní uvolněný. Při hraní se snažím myslet na to, abych byl uvolněný co nejvíc. Pro tělo je to opravdu veliká zátěž a já musím ještě nějakých třicet let vydržet.

Změnil jste image. Proč?

Člověk se vyvíjí a image je určitě spojená s jeho životem a vývojem. Ale hlavní důvod, proč jsem sundal šátek je ten, že jsem jej nosil nepřetržitě sedm let. Chtěl jsem prostě změnu.

Chtěl byste odpovědět na nějakou otázku, kterou Vám dosud nikdo nepoložil?

Tak to fakt nevím. Asi se mě už na spoustu věcí ptali. Rozhovorů bylo opravdu hodně. Některé z nich se zaměřovaly na profesi, jiné byly zase o soukromí, byť to si snažím chránit. Opravdu nevím. Asi nemám potřebu teď sdělit něco, na co se mě za poslední rok nikdo nezeptal.

5.11.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Předseda Strany zelených Matěj Stropnický.
5

Jsem gay, prohlásil den před volbami šéf zelených Matěj Stropnický

Předvolební debata Deníku: (zleva) Vít Rakušan, Markéta Pekarová-Adamová, Ivan Bartoš
12 51

VIDEO: Neváhali ani vteřinu. Politici měli ohledně vlády s Babišem jasný názor

Střípky z debaty: Šlechtová u pozadí koně, Bartoš v koloně či letmý polibek

/VIDEO/ Co by udělal předseda SPD Tomio Okamura, když by si minisytryně Katla Šlechtová zvrkla kotník? Proč se Michaela Marksová nerada fotí při výstupu z auta? Superdebata Deníku nebyla jen o politice.

VIDEO: Okamura nabídl pomoc Šlechtové. Vysloužil si polibek

Čtvrteční superdebata Deníku se nenesla jen ve vážném duchu. Do koalice by strany přítomných deseti zástupců nešly, ale lidsky se prý mají rádi.

Mladí se derou vpřed. Nový Zéland bude mít zřejmě nejmladší premiérku

Nový Zéland bude mít zřejmě nejmladší premiérku ve své historii. Po koaličních jednáních, která se táhnou již téměř měsíc, se vítězné strany voleb konečně dohodly. 37letá Jacinda Ardenová, v pořadí třetí a nejmladší žena ve vedení ostrovní země, dnes oznámila, že bude sestavovat vládu. Mladí lidé, kteří nedosáhli 40 let se ve vrcholové politice objevují čím dál častěji.

Video veřejného znásilnění z Konga kolovalo na sítích. Bojuje se ženskými těly

Sedmiminutové video, ukazující nahou ženu, která je znásilněna, zmlácena a nakonec sťata před plným náměstím v jednom z měst v Demokratické republice Kongo (DRK) kolovalo na sociálních sítích několik měsíců, než bylo oficiálně staženo na apel televize France 24. Jak píše server CNN, tato znásilnění zapadají do širšího příběhu, který se datuje do 19. století.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení