S panem Procházkou jsme si o vzniku hymny i o jeho vztahu k fotbalu i ke Slavii popovídali.

Vzpomenete si ještě jak vůbec vznikl nápad napsat hymnu pro Slavii?

Na zápasech Slavie jsem si říkal, jak je to možné, že okolní kluby svoji hymnu mají a Slavia ji nemá… Tak jsem si jedno odpoledne sedl, vzal si tužku a notový papír, napsal pár slov a u piána přebrnkal melodii. Potom jsem to přehrál kamarádovi, který se mnou na nahrávce také zpívá. Líbilo se mu to a tak vznikla Naše věčná Slavia.

Klubu se hymna zalíbila?

Původně tam byla slova, že budeme Slavii fandit, i když jsme první nebo poslední. Ale náš bývalý předseda Odboru přátel Slavie herec Martin Růžek mi řekl: podívej se, Stando, ať jsme první nebo poslední, to tam nemůžeš přece dát! Tak jsem to opravil, aby tam bylo: dnes hraje Slávie, jak to krásně zní, proto hoši góly dávejte, ať jste vždy a všude vítězní. A pan Růžek byl spokojený.

Vy sám jste fotbal aktivně hrával. Co nakonec rozhodlo pro to, že jste dal přednost zpěvu?

Učil jsem se číšníkem a rozhodoval jsem se mezi fotbalem a řemeslem, ale táhlo mě to hlavně ke zpívání. Přestěhoval jsem se do Prahy, kde jsem se v restauraci na Wilsonově nádraží vyučil. V Praze jsem samozřejmě chodil na Slavii na Letnou. Vedle stadionu tam byl takový plácek, kde kluci hrávali fotbal, a tam jsem si taky chodil zakopat. Jednou, bylo to v roce 1935, mě tam chvíli sledoval jeden pán, který se mi představil jako inženýr Nenadál, vedoucí dorostu ve Slavii, a pozval mě na trénink. Se slávistickým dorostem jsem ale trénoval asi jenom třikrát, protože potom mi dali v restauraci noční služby. V práci jsem tak musel být od tří odpoledne do půlnoci a to byl konec s fotbalem.

Tam jste měl k fotbalistům v červenobílých dresech s hvězdou blízko, že?

Setkával jsem se tady s nimi, protože z Wilsonova nádraží odjížděli na zápasy. Obsluhoval jsem Pláničku, Svobodu a bušilo mi při tom srdce. Už jako zpěvák jsem začal chodit do Edenu a tam jsem se seznámil s Pepi Bicanem.

Jak na tuto legendu vzpomínáte?

Jen v dobrém. Hrávali jsme spolu několikrát tenis. Když jsme šli z kurtu, tak mi říkával: Stando, zpíváš moc hezky, ale tenis hraješ jako ponocnej. (úsměv)

A jak se díváte na současné výkony Slavie, které nejsou takové, na jaké jsou slávisté zvyklí?

Často zpívám na koncertech dávnou písničku, Jaroslava Ježka a Voskovce a Wericha Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře… a věřme, že zase budeme nahoře, jen co se trochu oklepeme a dáme mladé kluky dohromady, máme jich dost. Jistě, bude to chvilku trvat, ale náš čas přijde. Kluci se sehrajou a budou válet. My svou upřímnou láskou ke Slavii budeme pomáhat a zdravě fandit, fandit a zase fandit.

Text hymny Naše věčná Slavie

Naše věčná Slávie,

odmalička už je v srdci mém!

Odznak její krásný je,

nosím ho jak pravý diadém.

Bican, Čambal, Plánička,

Ženíšek, Puč, Vodička,

kdo by neměl tahle jména rád,

vždyť nás proslavila tolikrát!

Slávie, Slávie, ve svém znaku hvězdu má,

Slávie, Slávie, to je barva bíločervená,

dnes hraje Slávie, jak to krásně zní,

proto hoši s chutí do toho,

ať jste vždy a všude vítězní!

Slávie, Slávie, ve svém znaku hvězdu má,

Slávie, Slávie, to je barva bíločervená,

dnes hraje Slávie, jak to krásně zní,

proto hoši góly dávejte,

ať jste vždy a všude vítězní!