Dá se tedy říct, že vám kovid napsal desku, že nebýt viru, nevznikla by?
Štefan Margita
: Ona by vznikla, ale rozhodně ne teď. Takže ano, covid mi napsal desku a já Michalovi děkuju, že ze sebe dokázal chrlit jednu krásnou skladbu za druhou.
Michal Kindl: Je asi blbé to tak říkat, ale díky covidu jsme se se Štefanem sblížili i v osobní rovině. Adoptoval jsem ho jako tátu – mělo by to být sice naopak, že táta adoptuje syna, ale já jsem to rozhodl takto. A Štefan s tím souhlasil. Takže si každý den voláme nebo vyrážíme s mojí tříměsíční dcerou Adelinkou v kočárku po Praze. Podnikáme takové malé turné po kavárnách. Adelinka má štěstí, že má Štefana za dědečka.  

Myšlenka na album vznikla už v době, kdy Michal hostoval na vašem turné?
Štefan Margita
: Ano, bylo to v roce 2019. Michal mě na jednotlivé koncerty vždy vyzvedával, v autě jsme si povídali a třískali jsme se u toho smíchy. Oba jsme lvi, máme toho hodně společného, takže i při vystoupeních někdy stačilo, abychom se na sebe jen podívali, a já jsem si v tu chvíli pomyslel, že nezazpívám ani „hoří“.  Člověku se prostě vybavilo, o čem jsme v tom autě mluvili… Takto naše úžasná spolupráce vznikla. Myslím, že je to boží dar. Dnes je situace taková, že Hana Zagorová oslovila Michala, ať jí taky napíše písničky. On je napsal a ona je všechny vzala.

Česká zpěvačka, textařka, herečka a moderátorka Hana Zagorová.
Člověk nesmí načichnout zlem, říká oslavenkyně Hana Zagorová

Co pro vás bylo při tvorbě písniček pro pana Margitu nejtěžší a co vás naopak těšilo?
Michal Kindl
: Při skládání mám vždycky jeden pocit, a tím je čistá radost. S každým novým nápadem, textem, melodií je to vždy stejné… Mám štěstí, že můžu přijímat zprávy odněkud seshora, a pokud tomu tak je, album Na správné cestě je výběrem těch nejhezčích zpráv.
Štefan Margita: Michal je člověk, který potřebuje umělce znát, než mu začne psát písničky. Takže se nejdřív vyptával na moje dětství, na rodiče… Říkal jsem si – to je zvláštní, že ho takové věci zajímají. A za dvě hodiny jsem měl písničku hotovou. Pak další a další… Celkem jich napsal asi třicet a na desku jsme z nich vybrali dvanáct. Takže už máme i na další. Pro mě je v dobrém slova smyslu šokující to, co říkala i Hanka, že třiatřicetiletý, vlastně mladý člověk, je schopen napsat nejenom krásné melodie, ale i přenádherné texty o zradě a o lásce, které člověka zaujmou. Michal toho asi hodně zažil.

Všechny písně jste hned odsouhlasil, nebo jste Michalovi do skládání i vstupoval?
Štefan Margita
: Vůbec ne. Stalo se třeba, že mi poslal písničku a já jsem mu řekl, že je krásná, ale není pro mě. Cítil jsem, že bych nebyl schopný ji zazpívat tak, aby byl autor s výsledkem spokojený. Melodie mě vždy dostaly a co se týká textů, hodně jsem dal i na Hančin názor, která jich sama napsala desítky. Vždy jsem čekal, jak se na tu kterou píseň zatváří. A když slyšela skladbu Skřivan, prohlásila – tuhle si někdy vypůjčím. To pro mě byla jasná vizitka… Podobně krásné texty psal Zdeněk Borovec, který taky nejdřív potřeboval člověk poznat, mluvit s ním, aby pro něj něco stvořil. Jednou jsem mu zavolal, že se mi moc líbí text k písni Jaká to nádhera, který napsal pro Martu Kubišovou, a že bych si ji chtěl zazpívat, ale vlastně jde o text psaný pro ženu. A že to tedy není moc vhodné. Odpověděl mi, že jej pro mě přepíše. Udělalo mi to velkou radost.

Písnička Skřivan je opravdu krásná. Má i pro vás největší sílu?
Štefan Margita
: Má, a stejně tak píseň Na správné cestě, která dala albu název. Zpívá se v ní – „a nic ti nepromine a nic mi nepromine“…. Ve Skřivanovi zase – „nahoru dolů a nahoru domů“. Uvažoval jsem, jak to natočit, protože jde o ohromně důležitá sdělení. Hanka mi se zvládnutím těch textů pomáhala, říkala mi, abych se dřív než melodii učil texty, pořád si je opakoval, abych pochopil, co jimi chce Michal vyjádřit. A že ve studiu můžu tvořit hlasově, ale výraz textů na poslední chvíli nedám. Měla samozřejmě pravdu.

Z nahrávání nového alba Vladimíra Mišíka
Vladimír Mišík: Padesát let hraní utahá i ostříleného rockera

Má pro vás název Na správné cestě ještě i jiný význam?
Štefan Margita
: Myslím, že ano. To, že jsem mohl takovou desku natočit, je pro mě zjištěním, že večer nemusím zpívat v Musorgského opeře Borise Godunova nebo Laca v Její pastorkyni, ale můžu si udělat intimní večer pro méně početné publikum. Atmosféra je pak úplně jiná, než při koncertech ve velkých operních domech. Má to svoje kouzlo a jedinečnou atmosféru.
Michala Kindl: Díky desce Na správné cestě se nám povedla úžasná věc – Štefanově manažerce se natolik zalíbila, že s ní budeme příští rok vystupovat pro české a slovenské ambasády v New Yorku, v San Francisku i v Tokiu. Co víc si přát?
Štefan Margita: V Tokiu je ovšem podmínka, že se musíme naučit jednu japonskou věc. Nevím, jak to dáme, nesmíme se na sebe dívat…

Už jste někdy v japonštině zpíval?
Štefan Margita
: Nikdy, ale v Japonsku jsem slyšel zpívat děti Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty. Moje kolegyně, která při tom vystoupení seděla vedle mě, dostala záchvat smíchu. I mně teda tekly slzy. Samozřejmě jsme je nechtěli urazit, ale prostě to nešlo jinak. Myslím, že stejně komické to bude i v našem případě.

Jaká byla nálada ve studiu při nahrávání písní? A neponoukalo vás to sklouzávat do operního zpěvu?
Štefan Margita
: Ano, to je důležitá věc. U každé písničky, kterou jsme točili, seděl jak Michal, tak i producent Daniel Hádl. A když jsem se náhodou někdy pustil do operního zpěvu, tak mě okamžitě stopli. Udělali pochopitelně dobře, protože k těmto písním se to opravdu nehodí.
Michal Kindl: Za mě osobně z toho nelze operu úplně vymazat, na desce je. Tady bych podotkl, že mě k napsání písní pro Štefana inspirovalo album Konečně společně, které nahrál s Hankou. Zaujalo mě právě Štefanovým civilním popovým projevem a napadlo mě, že je třeba jej ještě více rozvinout a nabídnout posluchačům. Myslím, že to, jak zpívá Na správné cestě, by málokdo čekal.

Když to tak poslouchám, pan Štefan je velmi pokorný umělec…
Michal Kindl
: Je pokorný, určitě. Myslím si, že je na české scéně nedoceněný. Spoustu věcí dokázal, účinkoval v těch největších hudebních domech po světě, takže je pro mě velká čest, že s ním můžu stát na jevišti. I když je to můj táta.

Vojtěch Kotek.
Vojtěch Kotek: Srovnat se s tím, kdo jsem, byla práce na několik let

Novinku podpoříte na turné, které odstartovalo 17. září. Celkem zahrnuje třiadvacet koncertů a protáhne se až do ledna.
Štefan Margita
: Mezi zastávkami jsou například Tachov, Mariánské lázně, Zlín, Brno, Plzeň, České Budějovice, Znojmo, Ostrava, Olomouc, Praha, ale i Drážďany. Kromě mě a Michala se posluchači mohou těšit i na českou cellistku Iris Moris. Bude to, jak už napovídá i název šňůry Intimity, opravdu intimní. Těší mě, že recitál natočí Česká televize. A mám radost i z toho, že nás do svého pořadu Doupě pozval Meky Žbirka, kde zazní náš duet s Michalem Déšť, který je samozřejmě i na desce.

O Vánocích si dáte pauzu a náležitě je oslavíte. Je o vás známo, že máte Vánoce rád…
Štefan Margita
: Ano, už si brzo zase začnu vybalovat světýlka. Začínám s tím v listopadu, celý náš dům pak svítí do dálky. A všiml jsem si, že jsem v tomto směru jakýmsi ukazatelem – jakmile rozsvítím, začnou sousedé svítit taky…

Padlo tady sousloví Konečně společně – pod stejným názvem se měl uskutečnit i koncert v pražské O2 areně. Stále s ním mají diváci počítat?
Štefan Margita
: Určitě, je přesunutý na 16. 6. 2022 a já věřím, že Konečně společně opravdu bude. Moc se na něj s Hankou po tom všem těšíme. Ona to pandemické období snášela opravdu hůr, pak sama dostala kovid, který neměl v jejím případě snadný průběh, musela do nemocnice… Dodneška se z následků zotavuje. Ale já věřím, že už je vše na dobré cestě – Hanka mimochodem plánuje na prosinec tradiční koncert v pražské Lucerně. Bez posluchačů je nám oběma krušno. Pro mě je taky strašně důležité, abych jim viděl do tváře, aby neměli na koncertech na obličeji roušku. Pracujeme pro ně, ne pro sebe, chceme jim udělat dobrou náladu. Protože to nejkrásnější, co nám publikum může dát, je aplaus.

Chystáte v dohledné době i návrat na velká operní jeviště?
Štefan Margita
: Ano, vypadá to, že se „provoz“ koncertních domů obnovuje. V příštím roce bych měl vystupovat v Covent Garden v Londýně, ve Stuttgartu, v Dallasu, Chicagu, v New Yorku… Tak jen doufám, že už nás do té Ameriky pustí, protože vím o sólistce, která se do New Yorku nedostala. Opravdu jí nedali pracovní vízum. Ale je ještě čas, věřím, že se ambasády pustí do práce a vstupy nám umožní.

Petr Janda
Nejraději jsem bez kaťat, říká Petr Janda před koncertem Olympicu v Akropoli

A jak to vidíte, myslíte, že diváci budou zase chodit v takové míře, jak jste byli zvyklí?
Štefan Margita
: Momentálně je takový stav, že se lidé opravdu bojí kupovat vstupenky s předstihem. Zatímco dříve si je zajišťovali i rok dopředu, teď si je pořizují na poslední chvíli, pět šest dní před koncertem, aby měli jistotu, že koncert skutečně bude. Velké operní baráky jim jdou naproti tím, že na program zařazují líbivý repertoár. Ale věřme, že se situace časem vrátí do starých kolejí.

Vzpomněla jsem si na vás nedávno, když v televizi dávali film o francouzské zpěvačce Dalidě. Říkal jste, že jste její koncert navštívil s rodiči v Košicích a že vás uhranula. Opravdu pro vás měla takové charisma?
Štefan Margita
: Ano, tehdy vyfackovala sborového zpěváka… Měla krásné dlouhé vlasy, její jediný problém byl, že zpívala šíleně falešně. Na jevišti za sebou měla tři sboristy, kteří ji udržovali v intonaci. Takže když něco špatně zazpívala, pomalu se k ní blížili a začali zpívat hlasitěji, aby se ty intonace srovnaly. V jisté situaci se ti sboristé mezi sebou bavili, takže nevyhodnotili správný okamžik, kdy jí přispěchat na pomoc. A tak se milá Dalida usmála do publika, otočila se a jednomu z těch sboristů utřela facku. To byla velká hvězda. Nedostatky doháněla svou skvělou vizáží, vlastně i měla cosi do sebe. No, dost jsem na to zíral. A nic podobného jsem pak už v hudebním světě nezažil.