Po jeho boku se objeví i Petra Janů a Monika Absolonová.

Uvidíme od vás v Ústí i stepové či taneční číslo?
Při mém věku?

V Ústí vystoupíte s Orchestrem Karla Vlacha. Když jste hrál v 60. letech v Rebels a poté v Olympic, byl Vlachův orchestr spíš symbolem hudby pro starší generaci. Od té doby se jistě mnohé změnilo, vybavíte si, kdy jste s ním zpíval poprvé?
S orchestrem pana Vlacha jsem spolupracoval příležitostně. V televizních pořadech. Spíše to byl taneční orchestr Josefa Vobruby a orchestr Václava Hybše. V 60. letech byl sound velkého orchestru pro mladé lidi samozřejmě, mírně řečeno, neatraktivní. Vznikala horda nových beatových skupin a to bylo ono. Mělo to nevídaný říz a mohl si to vyzkoušet každý amatér. Byl to nový hudební vítr. A to se všem zamlouvalo.

Nedávno jste se vrátil z hor. Jaký byl sníh a kterému sportu jste dal přednost?
Na Červenohorském sedle bylo výjimečné počasí. Zažili jsme sníh, jak umělý, tak pravý, a že ho nenapadlo málo, to mi můžete věřit. Každý rok jezdím na prkně a asi budu muset zvážit, jestli budu tělo sportem sužovat i dále. Měl jsem celkem tvrdý pád a narazil jsem si ruku a zlomil žebro. Ale jinak byly hory nádherné. Ubránit se úrazům asi poslední dobou nebude snadné, ale pohyb je potřebný.

Na Štědrý den uváděla Česká televize pohádku Pravý rytíř, ve které jste hrál krále. Bylo zajímavé zahrát si zase po čase v pohádce?
Pohádky mám rád, a proto přijmout nabídnutou roli krále mi nedělalo problém. Navíc pohádka byla moc hezky napsaná a scénář se mi líbil. Ještě jsem ji neviděl, ale snad to dopadlo dobře.

Jak osvěžující pro vás byla spolupráce s Vladimirem 518 na klipu Kilovej Bůh? Připadá mi, že podobně moderní bylo jedno vaše plesové vystoupení v Ústí…
Vladimir je jednoznačně další výrazný talent v nových hudebních směrech. Bere to vážně a inteligentním způsobem nechává své nadání růst.

Co by bylo ve vašem životě jinak, kdybyste nehrál v Rebels a v Olympic?
Nevím, co by bylo jinak. Možná bych nedělal, co dnes dělám, ale život to byl nádherný. Muzika, skupina, nové zkušenosti, nová přátelství a radost z toho, co je. To bylo super.

V novém filmu Kluci z hor hraje řada českých hereckých osobností, vedle vás třeba Martin Dejdar, Jiří Lábus nebo Václav Neckář. Koho hrajete vy?
Jak to víte? Měl jsem vlastně jen jeden natáčecí den. Hraji roli trochu pošahaného, cynického psychiatra. Jsem v bílém plášti a trochu mi je z toho úzko. Vymydlená, hnusně milá osobnost.

Ve výpravném muzikálu Ať žijí duchové hrajete na děti protivného vedoucího samoobsluhy, který zpívá o „Pramenu zdraví z Posázaví". V té roli se střídáte s Václavem Koptou. Jaké je být v roli na děti zlý?
Role Jouzy je báječná. Jsem hnusný nejen na děti, ale na všechny kolem. Baví mě to, protože ve skutečnosti to vůbec neumím. Být hnusný. Mám všechny kolem sebe rád a každému bych koupil první poslední. Přál bych si, aby byli všichni lidé šťastní a spokojení. To by mě skutečně těšilo, i když vím, že si to všichni nezaslouží.

Co nového v muzice chystáte?
Na podzim nám vyšlo nové CD 4TET 4th. Jsou to další známé melodie upravené Jiřím Škorpíkem, zdatným hudebním géniem v našem miléniu. Je to jiné, ale je to naše.
Ale třeba vzniknou i další zajímavé projekty, kterých se budu moci zúčastnit.