Jedním z potenciálních hitů na novém CD je skladba Čtvero ročních období. Ta vám prý byla napsána na tělo. Našel jste se ještě v jiných textech, které zpíváte?
Já se nacházím bohužel (nebo bohudík?) v mnoha našich písních. Je to dáno tím, že náš výhradní textař Tomáš Belko s námi před třiceti lety kapelu zakládal, a zná mě tudíž víc, než bych si přál. A tak zpívám o svých mladších partnerkách, s jejichž matkami jsem kdysi chodíval, o tom, že mám spoustu nemanželských dětiček, o tom, že se u nás v dětství muselo dojídat (a proto vypadám, jak vypadám) nebo o tom, že můj život je erotický film, ve kterém se houby stane. Song Čtvero ročních období mě popisuje jako věčně nespokojeného chlápka, který se v létě těší na zimu a naopak. Je to zkrátka radost!
Jak vlastně došlo k tomu, že jste si v české kotlině zamilovali jamajské styly ska a reggae?
Tak nějak náhodou. V osmdesátých letech jsme se dostali k nahrávkám anglických kapel typu Madness, Specials nebo Selecters, které posunuly jamajské reggae do rychlejšího tempa. Líbilo se nám, jakým způsobem se v té skočné muzice používá dechová sekce. Myslím, že společně se slovenskou skupinou Polemic jsme tady byli takoví věrozvěstové žánru ska, který u nás tenkrát nikdo moc neznal. Tomášovy vtipné české texty nám otevřely dveře do klubů v celé republice a potom paradoxně i do USA, Francie, Německa a dalších zemí.
Na jednom z minulých alb jste nadzdvihli hlídače rozhlasového vkusu, když jste zazpívali, že „rádiu písně musí být šity, šity na míru“. Myslíte, že i tahle deska někomu zvedne mandle?
Tak občas je dobré píchnout do vosího hnízda. Pochopitelně, tehdy to byl štulec všem hudebním dramaturgům v rádiích, kteří nás až na pár čestných výjimek ignorují. Na tomhle narozeninovém cédéčku moc žihadel nehledejte. Snad si občas rýpneme do mužů, žen a do sebe sama… Sice jsme se v těch dvanácti nových písních trochu vrátili na začátek naší kariéry, kdy jsme byli rozverní a jízliví, ovšem dneska už to všechno bereme s třicetiletým nadhledem.
