Smutnou náhodou se opětovné vydání nahrávky, která vznikla před 47 lety, časově kryje s úmrtím jednoho z velikánů jamajské hudby.

Před pár dny zemřel Toots Hilbert, lídr ikonické formace Toots And The Maytals. Právě on kdysi přivedl britskou kapelu Rolling Stones k žánru reggae. To je ta pohodová a zároveň burcující muzika, v níž se zbytečně nespěchá a kde se hraje „na druhou“.

Stones (stejně jako jejich ostrovní souputníci Eric Clapton a Paul McCartney) této nové hudební vlně, která do Evropy vtrhla s Bobem Marleym, okamžitě propadli. Výsledkem je elpíčko Goats Head Soup, jež bylo zčásti natáčeno přímo u zdroje: tedy v Kingstonu, hlavním městě Jamajky.

Kam se vrtnout?

Podle všeho to byl dost bláznivý výlet. Zpěvák Mick Jagger, kytarista Keith Richards, bubeník Charlie Watts, bas-kytarista Bill Wyman a jejich tehdejší kytarová posila Mick Taylor se museli někam vrtnout pokud možno co nejdále od bílých břehů doverských.

V Anglii po nich šel berňák. Nesměli už ani do Francie, kde jednu dobu kotvili, dokud si zde kvůli svým drogovým excesům neudělali nepřátele z místní policie. Utíkat do spořádaného Švýcarska, kde měl Keith horskou chatu, jim připadalo málo rockové.

Naštěstí si Richards v poslední chvíli vzpomněl na Kingston. Konkrétně na vyhlášené studio Dynamic Sounds, kde vznikly ty nejznámější písně ve stylu reggae včetně nahrávek skupin Black Uhuru a Bob Marley & The Wailers.

Zbylí Stones zajásali. To ale nevěděli, jak to v Kingstonu chodí. Nevyznali se v tamních půtkách pouličních gangů, neuvědomili si, že si tam bez pistole nikdo ani netroufne vyjít na ulici.

Dnes už je těžké rozlišit, co ze stounovské mytologie patří k ryze vybájeným příběhům a v čem je zrnko pravdy. Bill Wyman tvrdil, že jeho přítelkyně Astrid byla na Jamajce znásilněna neznámým útočníkem, zatímco on se bledý strachy schovával pod postelí.

Samotné studio pak připomínalo všechno, jen ne kultovní svatostánek. Bylo primitivní kdyby Rolling Stones natáčeli doma na magneťák, kvalitou by se to asi příliš nelišilo. Ve stěnách režijní místnosti byly vidět díry po kulkách. Proto měla kapela raději po celou dobu kolem budovy rozestavěné bodyguardy.

Pocta groupies

Když album s patřičně kořeněným názvem Goats Head Soup (Polévka z kozí hlavy) v srpnu 1973 vyšlo, sklidilo právem smíšené recenze. Časem se ale kupodivu ukázalo, že má zvláštní kouzlo. Možná kouzlo nechtěného…

Ta neurvalá, neohrabaná kolekce je totiž tak moc syrová, až je krásná. Navíc obsahuje zásadní baladu Angie, bez níž si už stounovský repertoár nedovedeme představit. Jedním z vyřazených tracků byla mimochodem i píseň Waiting For A Friend, další známý šlágr.

Desku uzavírá kuriózní odrhovačka Star Star, což je cenzurovaný název. Jde o hodně nevázanou poctu groupies, které se za Rolling Stones táhly jako mlha na blatech. Píseň se původně jmenovala Starfucker, a to, jak uznáte, u nahrávací společnosti nemohlo projít. V re-frénu se to však zpívá dál.