Dvojalbum, jemuž dala název stejnojmenná kapela Michala Pavlíčka, vzniklo v roce 1987 v Pantonu a teď slaví comeback. Na pulty jej pamětníkům slavné skupiny, ale i milovníkům dobré hudby vysílá Supraphon.

„Bylo to asi nejkrásnější období v mém životě," vzpomíná Michal Pavlíček. „Při práci na albu v půli 80. let se sešla silná sestava muzikantů, mimo jiné Klaus Kryšpín a Vladimír „Guma" Kulhánek, Bára Basiková a Vendulka Kašpárková nebo Vilém Čok. S Bárou jsme si moc rozuměli, byli jsme naladěni na stejnou vlnu. I díky tomu vznikl projekt, jaký se už nikdy neopakoval. Se Stromboli jsme projeli řadu koncertů, všude bylo vyprodáno, zažívali jsme magické okamžiky na pódiu. Desek se tehdy prodalo kolem sto třiceti tisíc." „Je to pro mě nezapomenutelný čas, ta deska je hodně silná," přitakává Bára Basiková, jejíž hlas má na albu velký prostor: od něžných poloh až po výbušná razantní sóla.

Znalce Pavlíčkovy tvorby a hudby 80. let reedice alba na dvojcédéčku nepochybně nadchne. Osloví i dnešní mladé? „Leccos se teď vrací," uvažuje Bára. „Některé věci budí smích, jiné odpor. Stromboli má pořád svou sílu. Mí dvacetiletí kolegové v divadle žasli, jak je to skvělý. To je fajn pocit." Pavlíček souhlasí. „My měli tehdy spoustu fanoušků a je pravda, že na magii alba se podepsala i doba socialismu. Žádné zahraniční desky a koncerty kapel se nekonaly, projekty jako Stromboli nutně působily v té době jako zjevení. Přesto věřím, že osloví i dnešní mladé – kvalita téhle desky je podle mě nesmrtelná. Jen se o ní musí vědět, což v záplavě nových CD není snadné."

Dobrým příkladem je jeho pětiletý syn, který zná Stromboli z koncertu v Sazka Areně na DVD a pokaždé sedí u záznamu jako přišitý. „Je to neuvěřitelné, ale ve svém věku zná detailně každé naše gesto na pódiu i písně," usmívá se hrdý otec. „I když někdy jsem už z toho unavený a musím ho prosit, abychom to vypnuli…" Svou roli v seznámení s novými alby dodnes hraje i rozhlas. I když třeba na Radiožurnál doputuje rock jen zřídka, skoro vůbec. Jak Pavlíček dodává, „na rozdíl od Anglie, kde se dávno stírají hranice mezi jazzem a rockem, tady se pořád škatulkuje. A rock je věčně vydělený rebel, který do určitých prostor nesmí."

Se Stromboli zažila kapela svého času i bizarní příhody. „Měli jsme mít koncert kdesi na severu, snad v Teplicích," líčí Basiková. „Byl to společné vystoupení Stromboli a ETC… Vladimíra Mišíka. My přijeli a koukáme, jak do sálu proudí různé babky, dědové a rodiny s dětmi. Žádné máničky, jak jsme byli zvyklí. Ukázalo se, že organizátoři to špatně pochopili a na plakát dali: Tombola s Vladimírem Menšíkem." „Musel jsem se opít, abych mohl vystoupit," směje se Pavlíček při vzpomínce na konzervativní publikum, k němuž se vskutku obtížně hledala cesta.

Michal Pavlíček s Bárou Basikovou se nepotkali jen nad vzpomínkami u Stromboli. „Občas se scházíme u různých projektů, třeba na vánočním koncertu v malostranském kostele Na Prádle," usmívá se Pavlíček, který se po srdeční operaci snaží šetřit a víc si vybírat. „Koncerty jsou fajn, ale ty cesty jsou hrozné harcování. Dnes krom občasných vystoupení spíš píšu scénickou hudbu – pro divadla nebo filmové projekty." „Jasně, v létě buď v klidu, přijeď k nám na chalupu," směje se Basiková, která chystá po jedenácti dlouhých letech svou novou desku a v létě ji čeká turné v rámci akce Filmová hudba na hradech a zámcích. Zazpívá tu mj. skladby z Moulin Rouge a twistovou píseň z Pulp Fiction.