Svátek fanoušků Rolling Stones je v plném proudu

Hudební milníky sedmdesátých let

Na úsvitu této dekády zůstali „Stouni“ na rockovém parnasu v podstatě sami. Beatles se rozpadli a Bob Dylan se na několik let vypařil, aby se vrátil jako country-westernový podivín. Oni sami nebyli v úplně nejlepší kondici – kytarista Keith Richards (tehdy ještě bez „s“) se ponořil hluboko do své drogové závislosti a baskytarista Bill Wyman se s ním nadobro přestal bavit, což porušil až v roce 1981.

Micka Jaggera zase ničila jeho staronová partnerka Marianne Faithfullová, toho času na heroinu, která inspirovala smutnou baladu Wild Horses i zlověstnější Sister Morphine. Přesto, anebo právě proto, napadaly polorozpadlou kapelu další a další písničky.

Do roku 1971 měla hotové celé album, jež nakonec dostalo název Sticky Fingers (Lepkavé prsty). Jako vždy Rolling Stones provokovali, tentokrát ani ne tak jménem desky, jako spíš jejím obalem z dílny Andyho Warhola. Šlo o detailní záběr na mužský rozkrok v těsných džínách, a kdo rozepl skutečný zip, mohl si prohlédnout Mickovy vyboulené spodky.

Hudebně a autorsky se čtveřice na elpíčku neobyčejně vytáhla, o čemž svědčí i fakt, že dodnes každý zná výše zmíněné hity, políbené rockovou múzou Marianne, a dovedl by zanotovat i úvodní vypalovačku Brown Sugar.

Zcenzurovaná kozí hlava

Album Goats Head Soup, to byla jiná píseň. Vlastně nešťastná kapitola, ale viděno ve zpětném zrcátku, tak trochu tragikomická. Rolling Stones se toulali světem ve snaze uniknout před britskými daněmi a populární scénu zatím ovládlo jamajské reggae. Kingstonu, hlavnímu městu Jamajky, se začalo říkat „Nashville třetího světa“ – to proto, že do něj směřovaly desítky anglo-amerických muzikantů, kteří se zde snažili zachytit genia loci.

Keith, Mick, Bill a Charlie nebyli výjimkou. A tak se koncem listopadu 1972 nastěhovali do kingstonského hotelu a studia Terra Nova, kde dříve operoval majitel Island Records Chris Blackwell. V režijní budce prý zely stopy po střelách a v místnosti, kde se nahrávalo, neměli tamní zvukaři zprvu ani sluchátka a mikrofony.

Natáčení tedy probíhalo dost chaoticky a album, jehož název Goats Head Soup (Polívka z kozí hlavy) odkazoval k oblíbenému jamajskému pokrmu, kůzlečímu masu na kari, muselo být dokončeno ve Státech.

Kromě Angie, jednoho z největších hitů v kariéře Rolling Stones, na něm posluchače zaujala zejména Mickova písnička Star Star, která se původně jmenovala Starfucker a pojednávala o tom, co skupina tak dobře znala – o sexuchtivých groupies.

Na titulu skladby se ve finále podepsala cenzura, stejně jako na Jaggerově verši „já vím, že ji máš vždycky čistou“.

Dřevěné pyžamo

Zbylé dvě desky nepatří v kapelové diskografii k nejvýraznějším, přestože i na nich se našly jasné šlágry. Z alba It’s Only Rock’n’Roll (Je to jen rokenrol) vyčnívá titulní pecka, vzešlá ze společného nápadu Micka Jaggera a kytaristy Rona Wooda, jenž se tímto začal nenápadně včleňovat do rozjetého stounovského vlaku.

Když nahrávka v říjnu 1974 spatřila světlo světa, znamenala jasný příklon skupiny k černošskému funku a soulu. Zároveň s ní skončila éra, během níž dřel u Rolling Stones jako tajný nečlen někdejší „bluesbreaker“ Mick Taylor. Rozešli se ve zlém, protože Taylor oznámil, že má dost, těsně před natáčením LP Black And Blue (Černá a modrá).

„Z téhle kapely se odchází leda v dřevěném pyžamu,“ zuřil prý tenkrát Keith. Nevlídná nálada se na desce Black And Blue, čtvrtém chodu letošní hostiny Universalu, trochu podepsala. Přesto nepatří k nejhorším: pomalé skladby Fool To Cry a Memory Hotel dodnes žijí v povědomí rockového publika a čeští bigbíťáci zase přijali za svou reggae písničku Cherry Oh Baby, ani o tom možná nevědí.

Kodrcavý a neučesaný popěvek totiž není nic jiného než Nové wawky, společný hit hanspaulských formací Bluesberry a Krausberry.