Karásek se narodil 18. října 1942 v Praze. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze. V roce 1968 se stal farářem ve Hvozdnici u Davle, jenže už o dva roky později ho po konfliktu s církevním tajemníkem na nátlak státních orgánů přeložili do Nového Města pod Smrkem.

Po opakovaných problémech s komunistickou mocí mu byl nakonec v roce 1971 odebrán státní souhlas k výkonu duchovního. Mezi roky 1972 a 1976 působil – i kvůli existenčním problémům vzniklých úřednickou a politickou represí – jako kastelán na hradě Houska. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se rovněž vytvořilo Karáskovo pouto s příslušníky undergroundové kultury, které vydrželo až do jeho vynucené emigrace.

Příspěvek k úmrtí na facebookové stránce Karáskova fanklubu

„Tenkrát jsme mysleli, že bolševik tu bude napořád, a tak jsme chtěli žít aspoň jako svobodní v nesvobodném státě,“ zdůvodňoval v minulosti sám Karásek.

Karásek místo kázaní používal biblické texty a další náboženské výklady v textech písní, což komunistům vadilo. V červnu 1976 byl proto v rámci zmanipulovaného procesu se členy The Plastic People of the Universe a DG 307 odsouzen za výtržnictví k osmi měsícům odnětí svobody. 

Po propuštění z vězení vystoupil na hudebním festivalu na chalupě dalšího politického vězně a později prvního českého prezidenta Václava Havla v Hrádečku u Trutnova. Karásek patřil k prvním signatářům Charty 77, která požadovala po vládnoucí KSČ dodržování lidských práv, k čemuž se tehdejší ČSSR v čele s prezidentem Gustávem Husákem zavázala na konferenci v Helsinkách. Pak se „chartisté“ stali symbolem boje proti totalitě.

Karásek se v roce 1980 s rodinou rozhodl z Československa vycestovat a přes uprchlický tábor v Rakousku se dostal až do Švýcarska, které se stalo jeho druhým domovem. Po pádu komunistického režimu mezi oběma zeměmi pendloval. Manželka ani jeho děti však touhu po trvalém návratu nesdílely. Jeho žena přitom trpěla zdravotními problémy ještě před emigrací kvůli častému zatýkání a sledování příslušníky StB.

Karásek byl u krize České televize

Po listopadu 1989 kázal „Sváťa“ Karásek na různých místech republiky (v roce 1997 nastoupil do funkce faráře na staroměstském sboru U Salvátora), vystupoval jako zpěvák – buď sólově, nebo se skupinami Oboroh a Pozdravpámbu.

V roce 2002 se dostal do Poslanecké sněmovny jako nezávislý kandidát ve volební koalici US-DEU a KDU-ČSL, o dva roky později byl jmenován zmocněncem vlády České republiky pro lidská práva. Karásek se v červnu 2001 stal členem Rady České televize, ale po zvolení Jiřího Balvína generálním ředitelem České televize (30. října 2001) na funkci rezignoval. Zapojil se tedy i do takzvané televizní krize, která na přelomu tisiciletí vyústila až ve stávku nespokojených zaměstnanců. Podobně jako nyní se řešily politické tlaky na nezávislost a zpravodajství ČT.

Karásek politickou činnost ukončil s koncem poslaneckého mandátu v roce 2006, i když se pak ještě neúspěšně ucházel o senátorský post za Stranu zelených ve volebním obvodu č. 6 – Louny. Kandidoval také do Evropského parlamentu. Po smrti první manželky, s níž měl syna a dvě dcery, se znovu oženil a z tohoto vztahu má jednu vlastní a jednu adoptovanou dceru.

Před deseti lety prodělal cévní mozkovou příhodu, kvůli níž měl poškozené řečové centrum a na pravou část těla. Zotavoval se v domácím léčení. „Sváťa jako guru kapely má každý koncert současně jako skvělý tréning s rehabilitací řeči a pohybu, protože čím míň zpívá, tím víc tančí,“ popisoval Rostislav „Rosťa“ Tvrdík, frontman skupiny Svatopluk, Karáskovo působení v rockovém uskupení, které hraje výhradně texty nyní zesnulého umělce a duchovního.

Řekni ďáblovi ne

V posledních měsících měl problémy se srdcem, v září podstoupil v Nemocnici Na Homolce dokonce operaci. O měsíc později se navzdory koronavirovým hrozbám setkal s přáteli.

Smutnou zprávu o Karáskově smrti v neděli oznámil světu prostřednictvím facebookového příspěvku publicista a dokumentarista Jiří Fiedor. Pražskému deníku informaci potvrdily zdroje z jeho blízkého okolí. Feidor v krátkém „nekrologu“ připomněl text písně Byl boj z alba Say No To The Devil/Řekni ďáblovi ne.

„Svý smrti jen přejdeš most, Bůh zavolá: Další host! Novej host k nám vešel na slavnost! […] Nečekej nejhorší naposled. Bůh na sklonku tvého dne dá ti víno výborné, výborné víno až naposled!“