Nejen za svými rodiči, ale v posledních pěti letech také do Městské hudební síně, kde den po Štědrém dnu, na Boží hod vánoční, pravidelně vystupuje s varhaníkem Václavem Uhlířem.

„Jsem za tuhle povánoční tradici moc rád,“ těší se Jaroslav Svěcený i letos. „Václav Uhlíř je vynikající varhaník. Naše cesty se potkávají už od dětství, poznali jsme se díky mistru houslaři Vladimíru Pilařovi.“

Jaroslav Svěcený housle neodkládá ani na Štědrý den. Tak velí pro změnu rodinná tradice. „Po pravdě, nejraději bych nástroj uložil někam do kouta a odpočíval, protože koncertů, vystoupení a zkoušek mám během roku opravdu hodně. Svoji čtrnáctiletou dceru Julii ovšem nemůžu odmítnout, tak pokaždé před večeří si tak decentně, zlehka zahrajeme pár koled. Začali jsme s tím, když byla Julie malá a zkoušela to na takové malé housličky… Dnes je z ní houslistka a má můj velký obdiv,“ říká o rodinných tradicích Jaroslav Svěcený.

Už po léta k nim patří i vánoční procházky Hradcem Králové. „Obzvlášť náročné jsou procházky s mojí maminkou,“ usmívá se. „Učila mnoho let na zdejším gymnáziu češtinu a hudební výchovu, pamatuje si na každého svého žáka. Naše procházky většinou prostojím ve zdvořilé vzdálenosti, když maminka zpovídá některého ze svých bývalých studentů. Většinou takhle promrznu na kost.“

Při svých procházkách nikdy nemine Velké náměstí a vůbec celé staré město: „Okolí chrámu svatého Ducha má pro mne velké kouzlo. Projdu se také kolem Klicperova divadla a pak většinou zajdu do Muzea východních Čech. Odtud je přes Tyršův most už jenom kousek do Jiráskových sadů na soutoku Labe s Orlicí, kam jsme na gymnáziu o přestávkách chodili studovat, svačit nebo tajně kouřit,“ uzavírá svoji vzpomínkovou vycházkovou trasu městem Jaroslav Svěcený.

Jeho společná vystoupení s varhaníkem Václavem Uhlířem na Boží hod vánoční v Městské hudební síni začínají v patnáct a v sedmnáct hodin.