Varhany ale nejen spravuje, jedny si už dokonce také sám vyrobil. „Jedná se o takzvaný portativ. Je to nejmenší typ varhan na světě. Protože jsem nechtěl kupovat žádné cizí polotovary, musel jsem si vše vyrobit sám,“ prozradil Tomáš. A zlepšováků, originálních řešení i zajímavých výrobních postupů má mladý nadějný varhanář na svém kontě opravdu mnoho.

„Nad některými částmi starých varhan přemýšlím opravdu dlouho. Baví mě zkoumat, jak to či ono asi bylo vyrobeno. Některé postupy, které byly již dávno zapomenuty, musím znovu objevit. Tenhle prvek tajemna je jeden z důvodů, proč mi práce s varhanami natolik učarovala. Hlavně ale není nic krásnějšího, než když člověk umí rozezvučet dřevo,“ uvedl Tomáš. Mladý varhanář musel na cestě za svým osudovým řemeslem projít spletitou cestou plnou překážek. Jednou z nich byla jeho dyslexie.

Varhany jsou božský nástroj

„Přestože k mé práci patří hudba, dodnes mám velký problém s notami. Mám vrozenou dyslexii, která mi dost zkomplikovala život. Dlouho jsme přemýšleli s mým otcem, který je pozounistou v brněnském divadle, jak na toto znevýhodnění vyzrát. Vše zlé je ale vždy k něčemu dobré. Já jsem se díky neznalosti not naučil improvizovat. Rád si vymýšlím hudební témata, jež pak rozvíjím. Varhany jsou pro improvizaci božský nástroj, který je schopný prostřednictvím složitého mechanismu vyloudit nejjemnější ševelení, anebo naopak s hřmotnou razancí zaburácet. Pomocí píšťal a píšťalek můžete vyjádřit pestrou škálu pocitů a situací,“ rozpovídal se Tomáš.

Své cenné zkušenosti nesbírá Tomáš Jeřábek pouze na krnovské varhanářské škole. Když si jeho spolužáci užívají letních prázdnin někde u vody, Tomáš sbírá zkušenosti při práci v zahraničních varhanářských firmách. „Nejvíc se člověk naučí v terénu. Proto využívám každé příležitosti, kde se mohu o varhanách něco nového naučit. Několikrát jsem byl na stážích v Německu a ve Francii. Dostal jsem se do firmiček, kde si všechny komponenty vyrábí sami. Zvláště jsem se zhlédl v Remym Mahlerovi z Alsaska. Tento ortodoxní varhanář zaměstnává dva pomocníky. Pod jejich rukama vzniká ze syrových fošen a kovových dílců vše, co ve varhanách najdete, a to od klapek až po píšťaly. Jeho přístup je mi velice sympatický. Díky tomu, že je vše vyrobeno ruční poctivou prací, vyzařuje hudební nástroj úplně jinou energii, než kdyby polovina součástek byla vyrobena strojově někde v neosobní továrně,“ líčil varhanář své zkušenosti ze zahraničí.

Lásku k hudbě zdědil po předcích

Jak se ale Tomáš dostal k varhanařině? „Na všem mají velký podíl moji rodiče a hlavně můj děda, který mě od malička učil práci se dřevem a kovem. V jeho dílně jsem strávil velkou část svého dětství. Děda mi ukazoval, jaký nástroj se na co používá a vštěpoval mi lásku k ruční práci. Za to jsem mu nesmírně vděčný,“ zavzpomínal Tomáš na své dětství. Tomáš sice pochází z hudebnické rodiny, ale i přestože se říká, že jablko nepadá daleko od stromu, se Tomáš dlouho hledal.

Věděl, že se chce věnovat nějakému řemeslu, ale nemohl dlouho přijít na to, jaká práce by ho nejvíc naplňovala. „Chvíli mě bavila práce s elektřinou, pak zase se dřevem, ale nic mě nedokázalo oslovit natolik, abych se tomu chtěl věnovat po zbytek života,“ řekl. Osudový okamžik nastal v den, kdy si Tomáš poprvé sedl za varhany a vyloudil z nástroje první tóny. „Bylo to neuvěřitelné. Jako by mi někdo zašeptal do ucha, to je ono, to je tvůj osud.

Rázem jsem měl jasno v tom, čemu chci zasvětit svůj život. Mnozí mě sice od mého záměru zrazovali a tvrdili mi, že je varhanařina těžká. Já ale zastávám názor “nekecej a dělej, pak se uvidí“. Vrhl jsem se tedy do toho po hlavě a ono se to vyplatilo,“ vylíčil se zaujetím své začátky.

Talent, píle a láska k Janáčkovi

Tomáš Jeřábek má bez pochyb talent od Boha. Říká se ale, že talent je polovina úspěchu. Velký podíl na všem má také píle a ta Tomášovi opravdu nechybí.

„Jedné paní učitelce jsem se svěřil, že jsem našel obrovskou zálibu v Leoši Janáčkovi, konkrétně v Glagolské mši – sólu pro varhany a že bych se je chtěl naučit hrát. Učitelka mi ale řekla, že se to nejsem schopen naučit. To byl asi ten impuls, proč jsem se do toho vrhl. Bylo to nesmírně těžké a stálo mě to spoustu dřiny, to přiznávám, ale povedlo se a já jsem na to hrdý,“ zavzpomínal.

Nyní se Tomáš Jeřábek připravuje na maturitu. Už dnes se ale výrazně zapsal díky varhanářskému řemeslu do podvědomí mnohých lidí. Jak sám říká, varhany mu pomohly harmonizovat duši a dát víru v sebe sama.