Vaše turné má „tajného hosta“. Aniž bychom kazili hru a tajemství, můžete napovědět, o koho půjde?
Cais: Určitě. Vymysleli jsme takovou soutěž a správnou odpověď bychom chtěli odtajnit pár dní před začátkem turné, čtenáři mohou soutěžit s námi. Nabídnu čtyři možnosti: bude to Jiří Schmitzer, Michael Nyman, Jiří Hradil nebo Marek Doubrava. Soutěž najdete na našich webových stránkách.
Jak jste vybírali místa konání koncertů?
Cais: Jde většinou o komorní divadelní sály, výjimkou bude bratislavský koncert ve Studiu 1 Slovenského rozhlasu, což je ohromná ratejna se stropem vysokým šest nebo sedm metrů, ve které jsou i varhany. Veliké je i pódium, proto jsme se rozhodli, že v Bratislavě mohou diváci sedět s námi na jevišti.
Bár: Trochu větší „rockeřina“ bude vystoupení v brněnském klubu Fléda, jako jediné z kapacitních důvodů na stání.
Povinná otázka pro výtvarníka: Jak bude vypadat scéna?
Cais: Tentokrát je to celé o jednom objektu, velké třímetrové krychli stojící na pódiu za námi. Nechtěl jsem už opakovat scénu z minulého roku. Na koncertech v divadlech zpočátku publikum krychli neuvidí, později se bude v průběhu koncertu proměňovat a hrou světel, stínů a videoprojekcí bude vizuálně dotvářet atmosféru jednotlivých písniček. Do vnitřku krychle umístíme nízký bazének, abychom mohli využívat i odrazů vodní hladiny přes zrcadlo a předmětů plovoucích ve vodě.
Představení si vyloženě říká o audiovizuální záznam. Neplánujete další DVD?
Cais: Budeme natáčet oba koncerty ve Vinohradském divadle. Máme k dispozici šest kamer, které se po prvním představení přeskupí a dostaneme tak záběry z dvanácti úhlů. Ještě není jasné, jestli vznikne samostatné DVD nebo bonus k něčemu, co teprve chystáme, popřípadě záznam pro televizi. Ale v každém případě nastal vhodný čas koncert s Ahn Triem zachytit.
Zmiňujete „bonus k něčemu“. Je na cestě i studiové album?
Bár: Po Novém roce bychom se rádi začali intenzivně věnovat nové desce, která by měla vyjít na podzim 2010.
Cais: Kluci mi přivezli po té mojí havárce domů malé studio, a když už jsem mohl chodit, začal jsem pracovat na nových nápadech a něco jsme měli ještě z doby před nehodou. Máme připravených asi dvacet pět třicet „sessions“, ze kterých budeme vybírat základy pro písničky. Mělo by jít spíš o kratší, „vypalovací“ desku. Tedy o desku vypalovaček, které si každý může vypálit. (smích)
Přikláníte se tedy k trendu dát desku ke stažení zdarma?
Cais: Tak úplně zase ne. Nerad bych, aby se naše hudba dávala zadarmo. Myslím, že to není správné. Investujete úsilí, strávíte rok prací a vytvoříte umělecký počin jako každý jiný – a stejně jako například sochař, který dostane zaplaceno za sochu, očekáváte honorář. Ale musíme se přizpůsobit současné situaci a vedeme dlouhé debaty s vydavatelem a dalšími potenciálními partnery, jak novou desku realizovat. Jak to dopadne, zatím nevíme, ale určitě to nebude model zavěsit desku na internet a říct „zaplaťte, kolik chcete“.
Podíleli jste se také na desce cover-verzí písniček Suchého a Šlitra nazvané For Semafor.
Cais: O účast nás požádal už někdy před sedmi lety Pavel Klusák, ale celý projekt usnul. Nyní se podařilo sehnat grant a byli jsme osloveni znovu. Jelikož jsme se zrovna nemohli sejít ve studiu, udělali jsme velmi subtilní nahrávku písně V kašně, jen s minimem zvuků a kapáním vody. Jde o duet, který je o to vtipnější, že ho zpíváme já s Mardošou. Když Mardoša zpívá, je to vtipné samo o sobě.
TOMÁŠ S. POLÍVKA