Tata Bojs po spolupráci s orchestrem opráší Futuretro

Nejdřív pojďme k vašemu společnému počinu se SOČRem. Jaká byla vaše reakce, když jste takovou nabídku dostali?
Milan Cais: Díky ní nastaly v kapele velké diskuze. Nebáli jsme se ani tak toho, že by projekt dopadl po technologické nebo muzikantské stránce špatně. Spíš jsme řešili spojení jako takové. Z minulosti víme, že když rokenrolové kapely nevědí, kudy kam, přizvou ke spolupráci symfonický orchestr, aby byla zase nějaká zábava. Což se v podstatě stalo i v našem případě, protože zábavu tu chceme pořád.

Mardoša: Zvítězila u nás zvídavost, jak bychom se asi prostřednictvím našich písní „popasovali“ s velkým tělesem na jednom pódiu. Od začátku jsme chtěli k projektu přistupovat tak trochu „po svojem“. Klíčovou úlohu v něm sehrál Marek Doubrava, který s námi v kapele strávil dost času. Navíc má vystudovanou skladbu, takže byl ideálním člověkem pro pochopení vnitřního humoru Tata Bojs, který se snažil přenést i do orchestrálních aranží jednotlivých skladeb.

Drama i humor: V září se do kin chystá Dezertér s Jiřím Macháčkem

Volba padla na výsledných patnáct. Podle jakého klíče jste písně vybírali?
Milan Cais: Udělal jsem prvotní selekci, která primárně nešla jen po hitovkách, ale snažil jsem se o pestrost. A poslal ji Marku Doubravovi. Šlo hlavně o to, představit si každou píseň v symfonickém pojetí. Určovali jsme si s Markem základní koncept a uchopení aranží. Marek chtěl pak do playlistu přidat ještě Kamarádky, protože měl s nimi určitý záměr. Je to vlastně taková skladba pro Mardošu a orchestr. Tata Bojs hrají jen „druhé housle“. Jiné písně jsou zase víc postavené na nás a SOČR dělá doprovod. Ke každé skladbě jsme se snažili přistupovat samostatně – s určitou vizí a konceptem.

Mardoša: Navíc jsme chtěli, aby v konečném soupisu písní figurovali zástupci z celé naší diskografie.

Pět ze zmiňovaných patnácti písni, které jsou na CD, jste ale museli na LP (z kapacitních důvodů nosiče) vyhodit…
Milan Cais: Bohužel, bylo to docela těžké. Nakonec jsme se rozhodli ve výběru zaměřit pouze na písničky ve spojení Tata Bojs a SOČR. Písně s přizvanými hosty, jako jsou Clarinet Factory nebo Klára Nemravová, jsme museli z LP vyčlenit. Stejně jako třeba Hlídací – je bezvadná, má hezkou orchestrální aranž, ale není to naše úplně zásadní skladba.

Jak vypadalo samotné hudební soužívání se symfoniky?
Milan Cais: Ze všeho nejdřív jsme museli srovnat úrovně hlasitosti. Po první společně odehrané zkoušce totiž někdo z orchestru vstal – že tak by to tedy nešlo. My jsme ale hráli na čtvrtinu naší normální hlasitosti. Šlo o to uvědomit si, že většina písniček sice potřebuje určitý tlak, ale zároveň nemá cenu hrát je s orchestrem tak, aby nebyl slyšet.

Rolling Stones hráli na svém prvním koncertě pouze cover verze

Mardoša: Nakonec se ale symfonikové nechali strhnout atmosférou, která během koncertu ve Fóru Karlín vznikla. Hodně nám s ní pomohli i lidé, užívali si každou píseň, což oni museli cítit. Takže tam už do toho šli z plných sil. Kdyby naše zkoušky a závěrečný koncert někdo měřil decibel metrem, určitě by vyšlo najevo, že jsme na něm hráli daleko hlasitěji, než na úplném začátku, ale to už nikomu nevadilo, protože se dvě tělesa prolnula, celkově se vyladila a vzájemně respektovala.

Milane, vy jste se mohl zaměřit jenom na zpěv. Bylo to pro vás uvolňující?
Milan Cais: Určitě! Když hraju běžný koncert, mozek se mi rozděluje na dvě půlky. V tomto případě měla ta druhá půlka, co má na starosti bubny, pohodičku. Mohl jsem se soustředit čistě na zpěv a hlavně jsem nebyl tak udýchaný.

Co vám to celé dalo?
Milan Cais: Vyzkoušet si práci s obrovským tělesem, které má možnost velké dynamiky, je pro kapelu, zvyklou hrát hodně nahlas, obrovská zkušenost. Takový orchestr je vlastně další nástroj, se kterým se může pracovat – jedna složka ze škály zvuků, které může posluchač vnímat.

Švédský Sabaton, který má píseň i o českém hrdinovi, nehraje s orchestrem poprvé

A jaké máte letní plány?
Milan Cais: Budeme hodně hrát, skoro každý víkend. Na festival Colours of Ostrava chystáme takzvaný koncert s bonusem. Povezeme s sebou scénu, projekce, světla navíc a hosta na bicí Tomáše Neuwertha. Jako každoročně počítáme i s dovolenou, protože máme děti, takže se jim chceme věnovat. No a na podzim připravujeme takovou specialitku, která souvisí s naším albem Futuretro.

Prozradíte více?
Milan Cais: U příležitosti vydání dvoudeskové reedice Futuretra na vinylu máme v plánu už zmíněných sedm exkluzivních koncertů, kde se s námi objeví na pódiu i Klára Nemravová a Marek Doubrava a na nichž chceme přehrát celou desku v co nejvěrnější podobě. V Praze budeme mít místo jednoho velkého koncertu tři menší, a to ve třech našich oblíbených klubech – vždy týden po sobě. Fanouši si tak můžou vybrat, kde budou chtít zažít Futuretro živě.