Vaším otcem je jazzový a swingový zpěvák Láďa Kerndl. Slavné jméno vám v začátcích pomohlo, nebo spíš naopak?
Taková věc má svoje kladné i záporné stránky. Moc mi to pomohlo, když jsem se díky tátovi seznamovala od malinka s hudbou, byla jsem k ní vedená a spoustu věcí jsem se naučila. Na druhou stranu dodnes se občas setkávám s názory lidí, že jsem protekční dítě, kterému vše zařídil a zařizuje táta. Není to vůbec pravda. Už od skupiny Black Milk a následně od mé sólové kariéry táta nijak zásadně nezasahuje, a vše co mám, mám jen díky sobě a týmu lidí, kteří mi pomáhají. Je to o dřině, práci a hudbě, která posluchače zajímá.

Už od dětství jste chtěla být zpěvačka nebo jste měla jinou představu?
Už jako dítě jsem se oblékala do máminých šatů, zpívala jsem před zrcadlem a taky našim návštěvám. Myslím, že i moji rodiče brzo pochopili, kam budu směřovat.

Proč jste se zaměřila právě na pop music? Líbí se vám i jiné žánry?
Pop a komerční hudbu mám nejraději. A myslím, že většina naší populace má ráda zpěvné melodie a české texty, které se jich nějak dotýkají. Proto dělám tuhle hudbu. Lidé znají moje písničky, zpívají si společně se mnou, ať přijedu kamkoliv v republice. Pohání mě to dál a dělá mi to radost.

Získala jste již několik hudebních cen. Co je vaším cílem do budoucna, čeho byste si přála dosáhnout?
Chtěla bych dál přicházet se skladbami, které budou znít současně a budou se líbit třeba jako poslední singly Schody z nebe nebo Přísahám. Chci na sobě pracovat a nežít z minulosti. Dělat stále nové věci a posouvat se dál. Pokud by mě moji fanoušci opět odměnili za moji práci nějakou cenou, tak by mi to pochopitelně udělalo radost. (úsměv)

Písničky, které jste jmenovala, jsou z vaší nové desky Schody z nebe…
Ano, desku jsem vydala letos v říjnu a album je plné hezkých a zapamatovatelných písní, které vyprávějí jednotlivé příběhy. Jsou na něm rychlé a svižné songy i pomalé balady. Místy je deska veselá a někdy zase smutná. Jsem s ní moc spokojená a myslím, že ta rok a půlroční práce opravdu stála za to.

Vaši rodiče žijí v Žernovníku. Jaký vztah k této vesnici máte vy? Chtěla byste se sem později vrátit?
Ráda se tam vracím a strávím tam pár dní. Uvidím se s rodiči a je to moc fajn. Momentálně si ale nedokážu představit, že bych tam žila natrvalo.

Máte nějakou silnou vzpomínku, která se vám vždycky vybaví, když si vzpomenete na Žernovník?
Měla jsem perné dětství, plno kroužků, zájmů a učení, takže mi na nějaké dobrodružství už nezbýval čas.

Letos jste oslavila pětadvacetiny, máte staršího partnera. Uvažujete už o rodině?
Myslím, že na rodinu je ještě brzy… Ale jednou určitě. V tomto směru podle mě není kam spěchat.

Už takzvaně před dveřmi jsou Vánoce. Jak je letos strávíte?
Jako každý rok budu na Štědrý den u rodičů i s mým přítelem, jeho synem a nebude chybět ani má babička, která zase přiveze spoustu skvělého cukroví. Moc se na to těším, vždy je to pro nás slavnostní a vzácný večer, kdy jsme všichni spolu.

Co u vás o Vánocích nesmí chybět?
Samozřejmě nebude chybět kapr, bramborový salát, rybí polévka a taky řízečky s bramborovou kaší, protože já bohužel tradiční večeři nejím. Budeme zpívat koledy, rozdáme si dárky, budeme si povídat a jako kulisa nám k tomu poběží nějaká pohádka. Naši si pořídili dvě psí holčičky, tak snad budeme mít i stromeček, pokud nám ho nezdevastují (smích). Budou to jejich první Vánoce.

Trávila jste někdy Vánoce v zahraničí?
Nikdy a ani bych to nechtěla. Myslím, že Vánoce jsou dny, kdy přece nemůžete odjet a nevidět se s vašimi nejbližšími.

Jaký dárek si nejvíce letos přejete?
Žádný, naposledy jsem si něco přála jako dítě. Stačí mi, že budeme spolu.

Jaké byly vaše Vánoce, když jste byla dítě?
Krásné, kouzelné, plné hraček, které jsem si moc přála. Taky si vzpomínám na to napětí, jestli bude pod stromečkem všechno, co jsem si vysnila.

Vzpomínáte si na vánoční dárek, který vám udělal největší radost?
To je těžká otázka. Ale vzpomínám si, když jsem se rozplakala v momentě rozbalení svého prvního rádia s CD přehrávačem. Byl to super dárek.