Připomeňme si jeho nejslavnější hitovky. Některé se proslavily po celém světě. Ne vždy se ale jeho humor setkal s pochopením. Některé písně veřejnost zneužila nebo si je špatně vyložila. Mládek s jeho ansámblem například nesmí do Ruska.

Zapálený horolezec, vášnivý vodák i aktivní účastník dálkových pochodů. Tak se prezentuje ve svých písních Ivan Mládek. V té poslední ovšem pěje: „Určitě nejsem sportovní typ, papuče s dýmkou sluší mi líp." Jaký tedy je doopravdy textař a bavič?

Vystudoval strojnickou střední školu a pokračoval na Vysoké škole ekonomické. Už na studiích se začínal zajímat o jazz a spoluzakládal dixieland. A jestli holduje sportu?

„Mylný dojem, sportovec moc nejsem. ,Horolezil' jsem sice, ale jen v útlém mládí s otcem, čili z donucení. Když jsem vylétl z hnízda, na skálu jsem se už pak nemohl ani podívat," řekl v rozhovoru Deníku.

BALALAJKA A MANDOLÍNA

Koncem 60. let vyměnil banjo za balalajku a vypravil se hrát do Francie.

Po návratu do Československa vystupoval po nočních klubech, varieté a estrádách s banjistou Františkem Turkem.

Hrál rovněž jako mandolinista v countryové skupině White Stars a jako banjista ve svém Old Time Triu.

Banjo Band, se kterým vystupuje dodnes, se zrodil v roce 1970 na countryovém festivalu v pražské Lucerně. Zde slavil úspěch se svým trojbanjovým banjo bandem, kterému sami organizátoři festivalu dali název Banjo Band Ivana Mládka.

Začátkem 70. let byla kapela stále populárnější, a tak ho mohl profesionalizovat.

Pro své pořady začal Ivan Mládek psát i průvodní slovo, scénky a monology, začal ho čím dál více zajímat humor jako takový a těžiště jeho tvorby se stále více přesouvalo z písniček na humoristickou beletrii.

V 80. letech se prosadil i jako malíř a po revoluci se začal objevovat i na televizních obrazovkách. Nejvíce se do povědomí diváků zapsal s pořadem Čundrcounry show, ale i dalšími.

Ivan Mládek napsal zhruba šest stovek písniček, natočil 13 LP, 35 CD, vyšlo mu 13 humoristických knížek.

(A)POLITICKÝ JOŽIN

Se svým Banjo Bandem odehrál tisíce představení v České a Slovenské republice, v Polsku, Německu, Švýcarsku, Belgii, Rakousku, Spojených státech a Ruské federaci.

„V některých zemích si muzikanti mého absolutně apolitického Jožina z bažin přetextovávali a většinou se jednalo o parodie na jejich hlavního politického představitele. V dosud ne příliš demokratickém Rusku se nám to stalo osudným a nepustí nás tam kvůli tomu. Ale jsem na to zvyklý, za komunistů jsem měl problémy s cestováním na Západ, teď zas mám problémy s cestováním na Východ," postěžoval si hudebník.

ZNEUŽITÍ MEŠITY

Obdobně si v nedávné době špatně vyložila veřejnost jeho písničku Mešita. „Mrzí mě, že byla zneužita. Dělám si v ní legraci z Pražáků, že se bojí mešity. Opravdu jsem tenkrát měl názor, že když jsou u nás tisíce katolických, husitských a českobratrských kostelů a stovky synagog, proč bychom se jako stát s náboženskou svobodou měli bránit nějaké té mešitě," doplnil.

Jožin z bažin se stal populární rovněž díky tanečním kreacím Iva Pešáka. Polští teenageři ho i po třiceti letech převzali a začali stejně tančit na diskotékách. „Za největší úspěch považuju to, že našemu cestovateli Poláčkovi zazpíval Jožina z bažin nějaký Eskymák na Čukotce," komentuje muzikant.

Dnes už interpret skládá jen sporadicky. „Sem tam si pro zábavu otextuju méně známý americký jazzový evergreen, který mě upoutá. Jindy přijde lukrativní zakázka," dodal Ivan Mládek.