Už jsme si zvykli, že tady s námi budou navždy. Keith Richards si ubalí jointa nad naším hrobem, Mick Jagger ten skromný kopeček hlíny třicetkrát oběhne a pak nad ním zatančí. Ronnie Wood jen čas od času vymění šňupáním rozežranou nosní přepážku za novou, ale jinak se Rolling Stones povalí dál a dál.

Aktuální studiové album Hackney Diamonds je toho pádným důkazem.

Mick Jagger v roce 2018
Kameny se valí dál. Divoká jízda Rolling Stones trvá už 60 let

I s osmdesátkou na krku se Stouni, ta britská rocková Věc Makropulos, znovu ocitají na špici hudebních žebříčků. A to nejméně v osmnácti zemích. Stačil týden, aby se jejich čerstvá řadovka – teprve druhá v tomto století a první od smrti bubeníka Charlieho Wattse – stala třetí nejprodávanější deskou letošního roku. Důležitější je ale umělecký úspěch celého projektu. Kritici jásají, nahrávce udílejí plný počet hvězdiček a velebí Jaggerův mladistvý zpěv.

Ostatní pánové sice vypadají, že sotva lezou, ale ve skutečnosti hrají jako za starých časů. Nápaditě, úderně, se záviděníhodným feelingem.

 Hackney Diamonds Hackney DiamondsZdroj: Polydor

Za pět minut dvanáct

Od roku 2005, kdy Rolling Stones ještě s Wattsem vydali velice silné album A Bigger Bang, se na další položku v jejich diskografii čekalo jako na smilování. Mnozí se domnívali, že každá příští deska může být labutí písní. V roce 2016 překvapili Jagger a spol. své posluchače výletem do hájemství bluesové hudby na CD Blue & Lonesome.

Už tehdy chtěli dělat vlastní písničky, ale Mickův tvůrčí blok a Keithova artritida jim to znemožnily. A tak si řekli, že jednodušší bude vyřádit se na převzatých standardech, kterými prosvištěli během hektického třídenního jamování.

The Rolling Stones - Living in a Ghost Town:

Zdroj: Youtube

Byl to skvělý zásek na pažbě a Stounům přinesl pozitivní recenze. Jenže to nebylo regulérní řadové elpíčko. Upřímně řečeno, jen málokdo čekal, že se rockoví dinosauři ve třetím tisíciletí zmůžou na něco lepšího než nostalgická turné plná stokrát omletých hitů. Příležitostné singly Doom and Gloom, One More Shot a Living in a Ghost Town (poslední z nich byl inspirován vyprázdněným světem za časů pandemie) nemohly ukojit hlad milionů pravověrných fandů.

Bubeník skupiny Rolling Stones Charlie Watts
Zemřel bubeník skupiny Rolling Stones Charlie Watts. Bylo mu 80 let

Za covidu se však s notně rozklíženou partou něco stalo. Nucená izolace ji paradoxně stmelila. Snad si všichni konečně uvědomili svou smrtelnost. V letech 2020 a 2021 proběhla jakási studiová práce, avšak bezcílnost pandemického období muzikantům nedovolila pořádně se soustředit. Odchod Charlieho Wattse do bubenického nebe chvíli po jeho osmdesátinách v létě roku 2021 zbytek kapely paralyzoval. Na stole ležela otázka, zda má vůbec smysl pokračovat. Nakonec Stones přece jen vyjeli na šňůru, během níž na Wattsovo místo zasedl jím doporučený Steve Jordan, jinak též dlouholetý bubeník Richardsova vedlejšího projektu X-Pensive Winos.

McCartneyho elán

S koncem turné si Mick, Keith a Ronnie ujasnili, že rozpracované songy, z toho dva za Wattsovy účasti, stojí už z piety k zemřelému kamarádovi za dokončení. Na doporučení Paula McCartneyho kontaktovali amerického producenta Andrewa Watta, známého spoluprací s kapelami Pearl Jam či Maroon 5, ale také s Miley Cyrus nebo Justinem Bieberem. Watt, sám aktivní hudebník, letitý sound Stounů osvěžil a obohatil o moderní pohled.

Oproti tomu se Mick Jagger rozhodl, že zkusí zpívat dylanovským způsobem. To znamená: s důrazem na text, moc se s tím nepárat, střílet slova jako kulky z revolveru. Výsledkem je zpěv s ohromným nátiskem a intenzitou, která vás přibije ke zdi a nepustí.

The Rolling Stones - Bite My Head Off: 

Zdroj: Youtube

Dvanáct nikdy dříve neslyšených písní vznikalo v různých konstelacích v Londýně, Los Angeles i New Yorku (Hendrixovo slavné studio Electric Lady). Co chvíli se přidávali staří i novější přátelé. Bill Wyman, původní basák Stounů, toho času na odpočinku, se zastavil, aby zavzpomínal v jedné z písniček, kde zní i bicí Charlieho Wattse. Někdejší sestava se na okamžik zase stala skutečností. Podobně šokující je účast ex-Beatla McCartneyho ve vypalovačce Bite My Head Off. Sir Paul drhne basu s elánem pětadvacetiletého kluka, šťastný, že má projednou zodpovědnost za úspěch kapely někdo jiný než on.

Zabiják s paličkami 

Elton John za pianem a Stevie Wonder za klávesami představují ideální skloubení funky rytmů s jemnějším poprockovým stylem. Ale opravdovou hvězdou alba Hackney Diamonds zůstává Steve Jordan. Nejen pro tu lehkost, s jakou se obul do Charlieho bot. Hlavně je to bubeník-zabiják. Tam, kde byl Watts přímočaře strohý a v dobrém slova smyslu tradiční, nabízí Jordan celý palebný arzenál.

Koncert skupiny Rolling Stones
Legendární Rolling Stones představili singl Angry i nové album. Vyjde 20. října

Přítomnost Lady Gaga v poloimprovizované gospelové baladě Sweet Sounds Of Heaven ukazuje, jak moc prospívá siru Jaggerovi, když se nechá vyhecovat od jiné superstar. Sama o sobě by píseň tolik povyku nevzbudila. Ovšem koketní souboj těch dvou – včetně Mickových papouščích skřeků – z ní činí vybroušený klenot. V dnešní době navíc s poměrně dost aktuálním textem.

The Rolling Stones - Angry: 

Zdroj: Youtube

Právě tím deska Hackney Diamonds u odborné i laické veřejnosti vítězí. Ne že by to byly bůhvíjak geniální skladby. Jsou ale podány s obdivuhodnou přesností ostřílených rockerů, stručně a zároveň emotivně, bez sebemenšího zdržování a plýtvání bezcennými ornamenty. Tohle je bigbít jako víno. Esence všeho, co si pod tím výrazem představíme.

Přičteme-li Jaggerovu nabroušenou náladu, vyjádřenou pilotním singlem Angry, máme tu horkého kandidáta na největší frajeřinu roku.