Místo aby si užíval zaslouženého důchodu, pokouší velšský křikloun Tom Jones i na stará kolena hudební múzu. Šest let po albu Long Lost Suitcase přichází s novou studiovou nahrávkou Surrounded By Time. Producentem je renomovaný Ethan Johns, jenž spolupracoval například s Paulem McCartneym nebo Joem Cockerem. (Nemluvě o tom, že jde o syna legendárního zvukaře „Stounů“ a „Zeppelinů“ Glyna Johnse.)

Právě Ethan sehrál důležitou roli poté, co Tomu Jonesovi v roce 2016 zemřela manželka. Přesvědčil zkroušeného zpěváka, že má ještě cenu natáčet a koncertovat. Výrazně tak prodloužil pozdní krasojízdu jedné z největších stálic britské populární hudby.

Mudrc s bílou hřívou

Na Tomově kariéře je nejzajímavější, jak dlouho už trvá ten jeho geniální comeback, který začal v roce 1999 obrovským rádiovým hitem Sex Bomb. Album, z něhož píseň pochází, neslo název Reload. Jones se na něm spojil s mladšími kapelami Portishead, Stereophonics či Cardigans. Výsledkem byla smršť skvělých duetů, která vynesla zdánlivě vyhořelou hvězdu zpět na hudební nebe.

A tygr z Walesu svou druhou šanci nepromarnil. Místo aby sázel už jen na jistotu, pouštěl se – pod dohledem pozoruhodných producentských osobností – do neprobádaných žánrových krajin.

Z někdejšího seladona, jemuž dámy v publiku házely na pódium kalhotky už spíše jen z nostalgie než ze skutečného rajcu, se tak opět stal velice přitažlivý objekt. Muž s pověstí odvážného experimentátora a výtečného interpreta, který zvládne jakýkoliv styl.

Když si pak Tom konečně přestal barvit vlasy a ukázal bílou hřívu, dostala jeho image nádech moudré věkovitosti – podobně jako předtím obraz „muže v černém“ Johnnyho Cashe nebo požitkářského gentlemana Leonarda Cohena. Svým uměním zaujal i anglickou královnu, která jej v roce 2006 povýšila do rytířského stavu.

Objevitelská dekáda

V roce 2002 vyšla Tomovi ohromně zajímavá deska Mr. Jones. S nezvykle pojatými písničkami ve stylu jakéhosi futuristického reggae zde pomáhal haitský rapper Wyclef Jean, známý ze skupiny Fugees.

Během dalšího roku se Jones spojil s populárním britským pianistou Joolsem Hollandem a spáchal s ním rozvernou nahrávku starých šlágrů v rytmu boogie woogie. Načež se vrátil k experimentům a natočil mimořádně intimní (a přitom moderně znějící) album 24 Hours. Na něj mu jednou skladbou přispěli i členové kapely U2 Bono a Edge.

Tím to ale neskončilo. Roku 2010 se Tom prvně spojil s Ethanem Johnsem a jal se detailně prozkoumávat dějiny angloamerického písničkářství. Nejdříve si vzal na paškál kostelní muziku. Z netradičních verzí gospelových melodií poskládal album Praise & Blame, po němž následovala folkově laděná kolekce Spirit In The Room.

Kdo by řekl, že se pěvec proslavený srdceryvnými baladami a bombastickými popsongy jako Delilah (Čas růží) vrhne na předělávky písní Leonarda Cohena, Paula Simona, Boba Dylana, ale i předválečného bluesmana Blind Willieho Johnsona? A tak si sir Tom Jones, jenž za celý život prodal víc než sto milionů desek, dělal na prahu sedmdesátky jednu radost za druhou.

Až na kost

V roce 2015 svou objevitelskou trilogii završil zmíněným albem Long Lost Suitcase. Na něm smíchal muziku Rolling Stones s hudbou krále country music Hanka Williamse. Přidal pár pomalejších kousků, vzpomínek na kamaráda Elvise Presleyho. Bylo to takové ohlédnutí za dávno ztraceným mládím a půlstoletím stráveným na špici showbyznysu.

Je toho věru málo, co Tom Jones nedokázal a co si ještě nevyzkoušel. Nové album Surrounded By Time je pro změnu temné, obtočené zase trochu jiným, postmoderním soundem. Na to, že bývalý bouřlivák loni v létě oslavil osmdesátiny, zní velmi razantně a jistě. Aranže jsou oholené až na kost, občas se zdá, jako by Tom posílal svůj zpěv do jiné dimenze. Kdyby snad mělo jít o jeho poslední desku, neloučí se špatně.